Článek
Člověk by řekl, že když se dva vysokoškolsky studovaní lidé rozhodnou založit rodinu, mají vizi do budoucna jen tu nejpozitivnější. Protože si jsou vědomi obrovské zodpovědnosti za nově příchozí život. Vybudovali si finanční a rodinné zázemí, které umožní jejich dítěti nebo dětem vyrůstat šťastně a vzdělání pro něj zajistí takové, aby měli klid na duši, že jejich potomek svůj vlastní život vezme do rukou zodpovědně jako oni. Jenže člověk míní a život mění.
Matka profesorka na vysoké škole , otec vážený lékař. Byť byli movití, měli dvě auta, vlastnili luxusní chatu, kam na víkend odjížděli odpočívat, bydleli v panelákovém domě tři plus jedna s lodžií. Za jejich dveřmi se nikdy neozývaly zvýšené hlasy, dalo by se říci, že se snad ani nikdy nepohádali. I když vysokoškolské vzdělání není zárukou, že partneři spolu komunikují klidně a tolerantně, u těchto dvou bytostí bylo jasné, že jste se setkali s uvědomělými lidmi, slušnými, vždy se před domem zastavili a prohodili pár slov se sousedy, aby dali najevo sounáležitost v několikapatrovém totalitním paneláku. Vychovávali syna. Pěkný a inteligentní a hodný kluk. Usměvavý, vždy ochotný pomoci maminkám s těžkým nákupem nebo s kočárkem do schodů, nejednou přispěchal s pomocí při úklidu domu, opravil nefungující světla na chodbách a přitom studoval napřed střední školu a pak s vyznamenáním byl přijat na medicínu. Jeho rodiče na něj byli pyšní.
Drogy, past a peklo
Nikdo neví, proč zkusil drogy. Zda to byla jen jeho mladická nerozvážnost, nebo záměr, aby náročné studium medicíny v prvním a druhém ročníku zvládal a neudělal rodičům ostudu? Jeho rodiče i sousedé byli svědky, jak se pomalu a jistě z hezkého a inteligentního medika stává chodící troska, zombie. Neměl nic pod kontrolou. Drogy měly pod kontrolou jeho. Studium medicíny přerušil a skončil v partě mladých narkomanů, kteří čas trávili na nádražích a sháněním peněz na pravidelnou dávku, která jim postupně ubírala kousek po kousku z jejich mladého a krátkého života. Tvář pohublá, pohled mdlý, mozek v tahu. Jeho oči kmitaly ze strany na stranu, nebyl schopen říci složitější souvětí, vyhýbal se sousedům, domů chodil večer nebo v noci. To už byly slyšet hádky jeho rodičů s ním, kolikrát mu ani neotevřeli a museli zavolat pro své bezpečí policii na vlastního syna. Měli z něj strach. Kdykoli jej nechali přes noc přespat, ráno po něm nebylo vidu ani slechu a vždy zmizelo mnoho peněz a starožitností, které skončily někde v zástavárně. Jejich syn potřeboval akutně svou dávku. A tak postupně neodcházel z tohoto světa jen nadějný medik, ale i dva lidé, kteří z lásky zplodili syna.
Smrt v 23 letech
Jednoho večera před domem zaparkovalo policejní auto. Světla blikala do tmy, hvězdy na tmavé obloze zhasly. Bylo slyšet zvonění a následně hlasitý pláč. Rodiče se dozvěděli, že jejich syn byl nalezen mrtev. Předávkoval se v 23 letech. Rodiče věděli, že smrt si nevybírá. A připravovali se na ni celou dobu. I když se na smrt nelze připravit. A když vidíte, že vám umírá vaše jediné dítě a nadějný medik k tomu, věříte, že to zvládne a nalezne cestu zpět. Domů . Jeho duše našla cestu do nebe. K andělům. Jeho pozemská cesta byla velmi krátká a rodiče se stáhli do ústraní. Odstěhovali se, aby nemuseli odpovídat na zvědavé otázky sousedů či slyšet soucitné nicneříkající proslovy důchodkyň. Zmizeli ze dne na den. Nikdo je neviděl se odstěhovat, nikdo nezaregistroval stěhovací vůz před domem. Jako by se do země propadli. Zmar jednoho nadějného nladého života vzal s sebou i životy a duše rodičů, kteří doufali, že budou stárnout s vnoučaty na klíně a synovi vystrojí svatbu. Nestalo se. Drogy zaúřadovaly a pohřbily tři životy. Duše odletěly tam, odkud není cesta zpátky.
https://www.seznamzpravy.cz/kampus/sekce/stredni-skoly-zamereni-zdravotnictvi-pedagogika-a-socialni-prace-lekarstvi-65
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-narkomani-se-vrati-na-ulici-varuji-odbornici-pred-skrtanim-dotaci-40535127
https://www.neocentrum.cz/zavislost-na-drogach
