Článek
Uhlí na pořadu dne v zimním období
Když pominu fakt, že v dnešní moderní a civilizované společnosti, jsme za primitivní neandrtálce jen proto, že bydlíme s dětmi ve starším domečku, kde musíme topit uhlím, pak toto bydlení má své výhody. Přírodu všude kolem, klid od nervózních lidí ve městě, klid od věčně vulgárně mluvící mládeže, která snědla všechnu moudrost světa a v ruce neustále drží mobil, kdy je jí vlastní bezcitnost k ostatním lidem - hlavně si nikoho nevšímat, nikomu nepomáhat, jen sledovat sociální sítě a mít hlavu sklopenou nad mobilním displejem. Máme štěstí na bezbariérové bydlení, takže s postiženým synem je méně práce se zvedáním přes vyšší prahy nebo nošení do schodů. V letním období je v domečku chladno, nalézáme v něm s dětmi úkryt před slunečními paprsky. Zhruba od dubna až do konce srpna, někdy i do konce září, pokud je venku ještě jakžtakž teplo, se obejde náš domeček bez jakéhokoli topení nebo přitápění. Spalujeme jen vždy aktuální použitý papír, který si shromažďujeme v kotelně a pak jednoho dne uděláme topný den. Má to svou výhodu i pro staré zdi, pořádně se vysuší a vlhkost nemá šanci.
Zimní období a uhlí
V dnešní době zaplatíme za metrák uhlí zhruba 640,-Kč. Topíme v moderním kotli Atmos. Super jednoduchá obsluha, kterou snadno zvládne každá žena. Po několika letech bydlení jsme zjistili, že v období mírnější zimy stačí deset metráků uhlí na měsíc a půl. Při drsnější, mrazivější zimě už těch deset metráků stačí jen na necelý měsíc. Ano, je to finančně náročné, a to velmi. Ale po neblahých životních zkušenostech, kdy jsme bydleli v paneláku, kde nad náma v patře běhaly rozblázněné děti a neustálý křik a pláč a dupání jsme slyšeli od rána do pozdních večerních hodin a rodiče se věčně hádali, nebo bydlení v menší totalitní dvoupatrové řadovce, kde jsme doslova a do písmene bojovali denně s ukrutnou vlhkostí a plísní a zatékalo střechou do bytu a majiteli to bylo absolutně jedno, pak ve chvíli, kdy se nám naskytla možnost bydlet ve starším nízkém prvorepublikovém domečku, jsme neváhali a přestěhovali se. Klid, příroda, čisté a „dýchající“ zdravé zdi, venku ovocné stromy, které jsou zdrojem vitamínů pro nás všechny, koláče peču snad celý rok a sbíráme švestky, jablka, hrušky, rybíz. Když se zadaří a zrovna nemáme smůlu na stovky lezoucích slimáků, kterým chutná vše, co zasadíme na malé zahrádce, pak si pochutnáváme na šťavnatých a křupavých okurkách, rajčatech, které nejsou chemicky nijak ošetřeny a rebarborový koláč v létě je na stole každé ráno a děti jsou zdravé a nejsou nemocné. V našem útulném a čistém domově kraluje láska.
Uhlí a dřina
Když se řekne uhlí, asi každý člověk si ihned vybaví uhelné doly a horníky. Jsou to udělaní chlapi, věčně začmouzení a dřou do úmoru. Pro koho? Pro sebe ne. Pro lidi. Aby měli teplo. U nás v domečku nemáme žádný přístup ke sklepnímu oknu, kam by se uhlí dalo snadno přesunout z nákladního auta. Jsou domy v naší vesnici, kde tento přístup mají snadný a nemusí se nikdo nadřít. U nás tomu tak není. Uhlí náklaďák vysype na dvůr a tzv. kolečkujeme. Kolečka máme dvě. Lopaty také. A svaly? Ty má jen manžel. Já jsem drobounká ženská, ale síly mám za dva. Hodíme na sebe staré oblečení a jdeme na to. Lopatou uhlí do kolečka, kolečkem pár metrů do kotelny, kde uhlí přezimuje a je kryto před deštěm a sněhem a deset metráků máme pod střechou během hodiny. Pak už jen topit, kdykoli je nám uvnitř domečku zima a jsme nadmíru spokojení a hlavně - děti jsou zdravé. Radiátory můžeme korigovat - vypnout nebo nastavit si stupeň vytápění. V tomto ohledu jsme vybaveni docela moderně. Ano, topit uhlím je dřina a mnoho lidí by s námi neměnilo. Jsou většinou zhýčkaní moderní dobou. Přijdou domů a topení mají teplé. Teplárny mají sezónu. Vytápí i celá sídliště. My však jsme spokojení a šťastní a bereme vše pozitivně, protože fyzická dřina kompenzuje návštěvy posilovny. Dá se říci, že si zdravě udržujeme fyzičku. Má to i jednu nevýhodu navíc, vždy na jaře musíme vybílit celý dům. Není to nic neobvyklého, prach z uhlí a kouř při topení se line nenápadně v prostoru a ulpívá na zdech. Návštěva u nás to nepozná, ale my vidíme přes zimu změnu. Zdi nejsou čistě bílé, ale trochu s nádechem do jemně kouřové barvy. Na jaře, když vysvitne slunce, otevíráme okna, uklízíme, bílíme a je nám dobře. Cítíme, že žijeme a má to stále smysl. Jako opice ani neandrtálci si vůbec nepřipadáme. Naopak, jsme spjati s přírodou, nelpíme na drahém moderním vybavení domácnosti a přitom jsme si i tak vytvořili útulný, čistý a klidný domov, kam se každý den z práce a děti ze školy moc těšíme.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ekonomika-ocima-byznysu-komentar-doba-bez-uhli-se-sice-blizi-ale-alternativy-jaksi-chybi-285134?noredirect=1
https://zoom.iprima.cz/hornictvi-v-cesku
https://hanacka.drbna.cz/drbna/bez-servitku/30234-pevnymi-palivy-topi-priblizne-patnact-procent-domacnosti-rada-lidi-ale-neumi-kotel-spravne-obsluhovat-rika-jiri-horak-alias-smokeman.html
