Článek
Nikdy mě nenapadlo, že by se to mohlo stát zrovna mně.
Když jsme s přítelkyní čekali dítě, chtěl jsem, aby se doma cítila bezpečně. Koupil jsem proto na Aliexpressu dvě Wi-Fi kamery – jednu do chodby, druhou do obýváku, aby viděla, kdo zvoní, když jsem v práci.
Instalace byla jednoduchá. Stačilo stáhnout aplikaci, připojit kameru k Wi-Fi a za pár minut všechno fungovalo. Viděl jsem živě, co se děje doma, i když jsem byl na druhém konci města. Bylo to skvělé.
Jenže asi po třech týdnech si přítelkyně začala všímat divných věcí. Občas slyšela z kamery slabé cvaknutí, jako když se zapíná motor. Když jsem to zkontroloval v aplikaci, zdálo se být všechno v pořádku.
Jednou večer, když uspávala malou v ložnici, kamera v obýváku se najednou otočila směrem ke dveřím. Sama od sebe.
V tu chvíli mi to docvaklo.
Našel jsem na YouTube videa, kde lidé ukazovali, jak se levné Wi-Fi kamery dají hacknout během pár minut. Stačí znát IP adresu a přístup do otevřených portů, které výrobce nijak nechrání.
Začal jsem hledat na internetu a našel jsem weby, kde lidé sdílejí přístup k tisícům nezabezpečených kamer po celém světě. Lidé tam sledují cizí obýváky, chodby, ložnice. Některé kamery patřily školkám nebo nemocnicím.
Bylo mi z toho špatně. Okamžitě jsem obě kamery odpojil a druhý den vyhodil.
Koupil jsem novou kameru od renomované značky, která má vlastní zabezpečený cloud a šifrované přenosy. Raději jsem zaplatil víc, než riskoval, že nás někdo sleduje.
