Článek
Buďme upřímní. Kdyby předpokladem pro romantiku bylo být „zcela vyřešený a pochopený,“ lidstvo by vyhynulo krátce po dosažení sebeuvědomění. V seznamovacích vodách by směli plavat výhradně osvícení mniši, terapeuti a takový ten kámoš, který dělá až příliš mnoho jógy.
Neurologická kontrola reality
Z perspektivy neurovědy je tato rada asi tak logická jako říkat někomu, ať dokončí růst, než si koupí oblečení. Naše mozky se doslova neustále vyvíjejí a mění až do smrti. Prefrontální kortex – zodpovědný za úsudek, rozhodování a sociální chování – nedozrává plně až do poloviny naší třetí dekády, a i poté se neustále přepojuje díky neuroplasticitě.
Studie konzistentně ukazují, že naše osobnosti prochází adaptivní restrukturalizací až do pozdního věku. Pokud tedy čekáte na den, kdy se probudíte a pomyslíte si: „Ano, dosáhl jsem kompletního psychologického vývoje,“ můžete stejně dobře čekat i na to, až dorazí váš osobní jednorožec.
Vztahy jako evoluční brusný kámen
Zde je to, co dav „nejdřív buď dokonalý“ přehlíží: lidé se vyvinuli jako společenští tvorové právě proto, že se potřebujeme navzájem k růstu. Vztahy jsou psychologickým ekvivalentem brusného kamene – vyhlazují naše hrubé hrany, naše nevyřešené problémy, ostří ducha.
Ta otravná věc, kterou váš partner dělá a která vás absolutně dohání k šílenství? To není znamení, že jste měli s randěním počkat déle. To je vaše příležitost k růstu, která volá, oblečená ve tři dny starých trenclích a nechávající nádobí ve dřezu.
Výzkum antropoložky Helen Fisher naznačuje, že naše romantické vazby aktivují oblasti mozku spojené s osobním růstem a rozšiřováním vlastních obzorů. Jinými slovy, vztahy nejsou odměnou za to, že se stanete svou nejlepší verzí – často jsou prostředkem k tomu, abyste se svou nejlepší verzí stali.
Klam „pokladu na konci duhy“
Uvažujme o logickém vyústění této filozofie: Udělali jste tu práci. Překonali jste svoje problémy s rodiči, zvládli svou úzkost, naučili se efektivně komunikovat, vyvinuli přiměřené hranice, ovládli své finance a dosáhli dokonalé rovnováhy mezi nezávislostí a zranitelností.
Gratulujeme! Nyní jste připraveni potkat někoho, kdo… neudělal žádnou práci? Nebo máte povoleno chodit pouze s dalšími osvícenými bytostmi? Kdyby každý následoval tuto radu, měli bychom dva oddělené seznamovací bazény – „hotové produkty“ a „stále se pečící.“ To by byly epicky podivné seznamovací akce.
Skutečná věda o připravenosti
Pokud chceme mít závěry o vztahové připravenosti založeny na důkazech, výzkumy poukazují na několik faktorů, na kterých skutečně záleží:
- Bezpečná vazba: ne dokonalá vazba, ale povědomí o vašich vzorcích.
- Emoční regulace: ne to, že se nikdy nerozčílíte, ale zvládání emocí bez destrukce.
- Komunikační dovednosti: ne čtení myšlenek, ale ochota vyjádřit potřeby a naslouchat.
- Soucit se sebou: ne dokonalost, ale zacházení se sebou se stejnou laskavostí, jakou byste nabídli ostatním.
Všimnete si, co chybí? Jakákoli zmínka o „úplnosti“ nebo tom „mít vše vyřešené.“ Je pravda, že existuje určitá moudrost v řešení významných osobních výzev nebo vzorců, které opakovaně poškozují vztahy. Výše vyjmenované může vytvořit základ pro zdravější vzájemnost s druhými. Když věnujeme čas poznávání svých spouštěčů, hranic a potřeb, budeme pravděpodobně navazovat vztahy s větší upřímností a otevřeností.
Humánnější přístup
Možná místo „Nerandi, dokud nevyřešíš všechny své problémy,“ bychom mohli zkusit: „Vybírej si partnery, kteří podporují tvůj růst, spíše než trestají tvé nedokonalosti.“
Možná otázkou není, zda jste dosáhli nějakého mýtického stavu připravenosti, ale zda jste ochotni se autenticky ukázat, převzít zodpovědnost za svůj vlastní vývoj a poskytnout laskavost někomu jinému, kdo se plazí stejným bahnitým a úchvatným zákopem zemité lidské zkušenosti.
Protože buďme upřímní, nejzajímavější lidé nejsou ti, kteří mají vše vyřešené – jsou to ti, kteří se smířili s faktem, že nikdy nebudou. Kdo volí zvědavost jako nástroj vztahování se k sobě a ostatním. Ti, kteří říkají životu „Překvap mě!“
Dokonalá příležitost k učení by mohla být přímo před tebou, ty krásná lidská katastrofo, držící kávu a přemýšlející, jestli bys někdy nechtěla zajít na večeři.
