Článek
Představa, že nikdo nejsme až tak hetero, jak naše společnost vyžaduje, zní na první pohled lákavě. Navíc ten, kdo ji vyslovuje, působí dojmem, že má otevřenou mysl. Jenže je to celé jen faul, který vlastně všechny uráží.
Heterosexuála takovým tvrzením naštvete, protože jste jeho stabilní přitažlivost k opačnému pohlaví vlastně označili za mentální blok. Gayům a lesbám jste tím naznačili, že jejich orientace je jen volba, protože „od přírody“ mají na výběr. A nejhůř se dotknete samotných bisexuálních lidí, kteří celý život bojují s vysvětlováním, že nejsou ani gay ani hetero a že jejich identita je svébytnou součástí queer spektra.
Bisexualita není žádné základní nastavení lidstva, rozmar ani neschopnost rozhodnout se, ke kterému táboru patřím. Ona sama je samostatným táborem – hlásí se k němu nadpoloviční většina všech LGB lidí (zkratka pro gaye, lesby, bisexuální osoby). A jedná se především o ženy. Navzdory představě, že jde o jakousi pohodlnou zlatou střední cestu, nese v sobě bisexualita specifický typ vyloučení. Odborně se nazývá bi negativita nebo bi erasure – vymazávání bisexuality.
Většina, kterou nejsme schopni pochopit
Jak může největší skupina být zároveň nejmíň vidět? Protože jí společnost, bohužel často i včetně samotných queer lidí, odmítá přiznat vlastní kategorii.
Když bi žena začne žít s mužem, její okolí si oddechne, že konečně našla správnou cestu a přestala blbnout. Když začne chodit se ženou, okolí usoudí, že se nakonec našla jako lesba. Prostě buď konečně dospěla, nebo se konečně vyoutovala. Možnost, že by v rámci jejího prožívání světa plnohodnotně existovalo obojí, mozek průměrného pozorovatele odmítá zpracovat.
Nepatřit nikam
A právě tady narážíme na největší omyl: přesvědčení, že bisexuální člověk to má snazší než gayové a lesby, protože se může kdykoliv „schovat“ ve vztahu s opačným pohlavím. Jenže nucená neviditelnost není žádné privilegium.
Život ve vztahu, v němž musíte tajit kus své identity, není výhra v loterii, ale regulérní pobyt ve vězení (nebo přesněji řečeno ve skříni = in the closet, jak angličtina nazývá fázi života před coming outem). Není příjemné schovávat se před rodinou, poslouchat homofobní vtipy u nedělního oběda a mlčet, jako že se mě to netýká, protože jsem tu v roli šťastné manželky po boku muže. Oddychu se bi člověk nedočká ani v queer prostoru, protože tam je brán jako turista přicházející si užít trochu exotiky, než se vrátí do bezpečí heteronormativity.
Dopady na duševní zdraví
Tento dvojí tlak má velmi konkrétní dopady. Data o duševním zdraví ukazují, že bisexuální lidé – a bisexuální ženy obzvlášť – vykazují dlouhodobě značnou míru depresí, úzkostných stavů a sebevražedných myšlenek. Být chronicky zpochybňován oběma tábory totiž vytváří neustálý menšinový stres. To je název pro psychické i fyzické vyčerpání pramenící z toho, že v každodenním životě neustále čelíte předsudkům, diskriminaci nebo strachu z odmítnutí čistě kvůli tomu, kým jste.
Den povědomí o bisexualitě
Rovnost a respekt vůči lidem nejsou abstraktní ideologie, ale úplný základ toho, jak má fungovat lidská společnost, aby se nám v ní žilo dobře. Středa 23. září je Dnem povědomí o bisexualitě (Bi Visibility Day). Je to příležitost vykašlat se na opilecké úvahy o tom, že všichni si to můžou rozdat se všemi, a na fetišizované představy o divokých trojkách. Přijměme holý fakt, že někteří lidé si prostě nemusí vybrat jen jeden tým. Bisexuální vztahová a sexuální orientace je prostě stálá, platná a plnohodnotná. Nezáleží na tom, s kým se bi člověk zrovna vede po ulici za ruku.
