Článek
Fenomén atomové módy
Představte si: padesátá léta v USA. Generál McCarthy si prohlíží seznamy údajných komunistů a sympatizantů (jako Chaplin), kteří měli infiltrovat Ameriku, rodiny prožívají americký sen, zapalují grily na předměstí a mezitím kousek od Las Vegas nad nevadskou pouští pravidelně vyrůstají atomové hřiby – reklamní slogany hlásají, že atom není nepřítel, ale mediální hvězda. Atomová síla se stala módou. A ne ledajakou. Byla to módní vlna, která voněla po spáleném písku a přinášela do úst podivnou kovovou pachuť.

Pohled na centrum Las Vegas ukazuje v pozadí hřibovitý jaderný mrak. Takové scény byly typické pro 50. léta 20. století.
Showbiz, výbuchy a „Miss Atomic Bomb“
Las Vegas, město hazardu a show, vstoupilo do jaderné éry po svém. Pouhých několik desítek kilometrů severozápadně od Stripu ležel Nevada Test Site, kde americká vláda prováděla atmosférické jaderné testy. Místo neklidu ale bylo přetvořeno v komerční atrakci: hotely inzerovaly pohledy na hřibové mraky, pořádaly „dawn bomb parties“ – ranní párty, kde hosté popíjeli, sledovali exploze a opalovali svá těla v záři termonukleárních explozí. Vrcholem absurdní doby byla každoroční volba „Miss Atomic Bomb“. V roce 1957 pózovala showgirl Lee A. Merlin (skutečné jméno Anna Lee Mahoney) v plavkách ve tvaru hřibového mraku. Fotografie se stala ikonou: síla Ameriky, glamour, jaderný věk a spotřební kultura spojeny v jedno bizarní marketingové gesto.

Absurdita padesátých let v USA
Radioaktivní hračky na Vánoce: Dar, který září (doslova)
Zatímco dospělí popíjeli „atomové koktejly“ (např. gin s Pernodem nazvaný „Atomic Cocktail“) a dekorovali domy stylizovanými atomy a hřiby z kartonu, děti dostávaly pod stromeček další extrémní absurditu: doma mohly zkoumat uran a radioaktivitu. V roce 1950 firma A. C. Gilbert uvedla na trh Gilbert U-238 Atomic Energy Laboratory – sadu pro malé vědce, která obsahovala skutečné radioaktivní vzorky uranu (minerály jako autunit, tobernit, uraninit, carnotit). V krabici byl i spinthariskop a Geigerův-Müllerův čítač. Instrukce děti varovaly, aby nerozbíjely zapečené sklenice se vzorky – ne kvůli nebezpečí, ale kvůli tomu, že by se radioaktivní prach „rozšířil v jejich domě a zkreslil výsledky experimentů“. Výrobce tvrdil, že materiály jsou „completely safe“ a že laboratoř byla „certifikována jako bezpečná laboratoř Oak Ridge“. O řadu let později byla označena za jednu z nejnebezpečnějších hraček všech dob. Někteří odborníci dnes argumentují, že dávka záření byla poměrně nízká – ekvivalent pouhého jednoho dne UV záření ze slunce, ale pouze pokud vzorky zůstanou uzavřené. Přesto se hračka vyráběla jen rok, do roku 1951, protože poptávka nenaplnila očekávání a materiál byl obtížně dostupný. (The Journal)
„Up and atom!“ – propagandistické hlášky, nebo optimistický cynismus?
Marketingová kampaň té doby zněla ještě optimističtěji, než je dnes běžné uvědomění. Reklamy a slogany jako „Up and Atom!“ lákaly turisty, aby se postavili na střechu hotelu a sledovali exploze. (Bruce Rettig - Refraction Memoir) Zvědavci, reportéři a novináři seděli na skále u Yucca Flat, aby zachytili jaderné exploze, a samotný vojenský průmysl to podporoval. Podle dokumentů Federální správy civilní obrany byla jaderná zábava součástí oficiální komunikace – rozvoj jaderného věku měl být nejenom vědecký a vojenský, ale i spotřební.
Satirický pohled: reklama, risk a kulturní narcismus
Takže – v padesátých letech mohl Američan koupit hračku s uranem, sednout na střeše hotelu v Las Vegas s koktejlem v ruce a „užít si výbuch jako show“. Bylo to období, kdy destrukce byla prokládána glamourem a jaderný hřib nebyl varováním, ale dekorací. A teď si představte dnešek: místo „Dawn Bomb Parties“ bychom asi pořádali „Doom Town TikTok Explosions“ – turisté by natáčeli Hřiba do Reels, barmani by míchané drinky nazvali „Radioactive Sunrise“ a děti by si objednávaly mikroskopy, aby sledovaly, jak elementární částice tančí v mlžné komoře.
Kontrast: Dvě tváře atomu
A teď to temné probuzení. Na jedné straně – Amerika, show business, neonová zábava a turisté, kteří platili, aby sledovali exploze. Na druhé straně – totální opak za železnou oponou: v Sovětském svazu a jeho satelitech byla radioaktivita nástrojem útlaku a trestu. Politickým vězňům byla odebírána svoboda, posíláni do uranových dolů, kde byli vystaveni extrémnímu ozáření a smrti. Na Západě si lidé dělali „atomovou párty“ a užívali si jaderného spadu; na Východě lidé byli atomem zničeni. To není jen bizarní kapitola historie – je to mrazivá připomínka toho, jak se mohou propaganda, smysl pro pokrok, marketing a moc prolínat. A jak důležité je zůstat ostražitý: když se destrukce stane součástí zábavy, ztratíme morální měřítko.
Doslov:
Podle odhadů NCI bylo takto až 75 milionů Američanů vystaveno spadu (konkrétně izotopu jód-131, který se hromadí ve štítné žláze), ačkoli většina obdržela relativně nízké dávky. Z těchto milionů byly tisíce dětí vystaveny dostatečně vysoké dávce, aby se u nich v pozdějším životě rozvinula rakovina štítné žlázy.
„Atom byl hvězdou kabaretu i bičem totality – a obě tváře byly stejně smrtící.“
Několik knih a zdrojů pro další čtení
- Fallout: An American Nuclear Tragedy – Philip L. Fradkin, University of Arizona Press, ISBN 978-0-8165-1086-3. (Wikipedia)
- Nuclear Statecraft: History and Strategy in America’s Atomic Age – (viz online verze), ISBN 9780801465765. (Dokumen Pub)
- Nukespeak: Nuclear Language, Visions, and Mindset – Stephen Hilgartner, Richard C. Bell, Rory O’Connor, Penguin, ISBN 9780140066845. (Wikipedia)
- Fejeton o testování a vizuální propagandě: studie „The Dragon’s Tail: Americans Face the Atomic Age“. (ResearchGate)





