Článek
Proč autor jako odborník selhal: Pohled selským rozumem na vědeckou chybu
1. Ignoruje, z čeho ti lidé vzešli (Chyba v příčině)
Ve vědě platí, že každý čin má svou příčinu. Člověk se nechová podle toho, co je správné v očích pana Kmenta v roce 2026, ale podle toho, v čem se narodil a co ho formovalo. Pokud autor píše o násilí vojáků, ale nezkoumá, že tito lidé přišli z kultury, kde po staletí neexistovala svoboda, soukromý majetek ani hodnota lidského života, tak lže divákovi. Popisuje jenom „požár“, ale úplně mlčí o tom, kdo tam ten „benzín“lil několik generací předtím.
2. Měří cizí svět naším metrem (Kulturní slepota)
Vědecký přístup vyžaduje, abychom pochopili prostředí, o kterém píšeme. Každá civilizace má své vnitřní nastavení. Vyčítat sovětskému vojákovi z roku 1945, že nectí soukromé vlastnictví, je stejný nesmysl, jako vyčítat lvu, že žere maso. Ten voják nebyl „zlý“ v našem smyslu slova – on prostě fungoval v systému, kde se věci berou silou, protože stát mu nikdy nic jiného neukázal. Autor selhává, protože tohle „jiné nastavení“ vůbec nebere v potaz a myslí si, že celý svět musí přemýšlet jako on.
3. Vidí jen pěšáky, nevidí inženýry (Systémová chyba)
Seriózní historik zkoumá, kdo dané lidi vycvičil a jaký program do nich nahrál. Pan Kment se soustředí pouze na excesy jednotlivců na frontě, ale zcela přehlíží hluboký kulturní rozdíl, který přináší odlišné vnímání hodnot i odlišné vzorce chování. Je to jako tvrdit, že kyselina sírová je zlá, protože dokáže neopatrného laboranta popálit. Kyselina je kyselina a Rus je Rus – se vším, co k tomu nezbytně patří.
4. Citové vydírání místo faktů (Metodické selhání)
Věda má být chladná bez předsudků a objektivní. Pan Kment ale používá emoce jako zbraň. Tím, že vytahuje jen ty nejtemnější momenty a zamlčuje ten obrovský fakt, že bez těchto lidí by národ, o kterém píše, dnes vůbec neexistoval, přestává být vědcem a stává se manipulátorem. Skutečná historie musí unést obě pravdy najednou: že nás zachránili před smrtí, i to, že u toho dělali věci, které jsou pro nás nepřijatelné.
Závěr:
Pan Kment se jako autor literatury faktu uzavřel do své vlastní bubliny. Selhal v tom nejpodstatnějším: v poctivém hledání pravdy o tom, proč se lidé chovají tak, jak se chovají. Jeho práce lidem nedává poznání, ale jenom hněv a pocit viny. To není věda, to je jenom špatně odvedená novinařina na hraně beletrie, která se bojí podívat do hloubky skutečné historie.
