Článek
Kolem růžence existuje spousta mýtů. Lidé se často ptají: „Proč se modlíte k Marii? Není to s těmi korálky pohanské? Varuje snad Ježíš před opakováním modliteb?“ Pokud se ale na růženec podíváme věcně, zjistíme, že jde o hluboký duchovní nástroj, který má v křesťanské tradici své logické místo.
Růženec není magický předmět. Je to prostá pomůcka, která spojuje slova z Bible s přemýšlením o životě Ježíše Krista. Korálky na šňůrce jsou jen obyčejné počítadlo, které pomáhá udržet pozornost. Je to v podstatě evangelium převyprávěné formou rozjímání.
Jsou korálky pohanské?
Často slýcháme, že korálky používají i buddhisté, a proto je růženec pohanský. To je ale záměna nástroje za obsah. Korálky jsou technická pomůcka – jedna z nejstarších na světě. Když si uděláte uzel na kapesníku, abyste na něco nezapomněli, neděláte nic pohanského. Růženec není „dobrý“ nebo „špatný“ kvůli kuličkám, ale kvůli tomu, co u nich člověk prožívá. Je to jako s nožem: můžete s ním krájet chleba pro rodinu nebo s ním ublížit. Nástroj za to nemůže, rozhoduje úmysl člověka. Obviňovat korálky z pohanského původu je stejné jako tvrdit, že křesťané nesmějí používat svíčky, protože je používali i pohané. Nástroj je neutrální. Záleží na úmyslu a obsahu.
„Nemluvte naprázdno jako pohané“
Kritici často citují Matoušovo evangelium (Mt 6,7), kde Ježíš varuje před množstvím slov. Jenže on nekritizoval opakování jako takové, ale prázdnotu a snahu Boha „ukecat“ nebo se předvádět. Sám se v zahradě Getsemane modlil opakovaně stejnými slovy.
Růženec je opakem prázdného žvanění. Rytmická modlitba funguje jako uklidňující pozadí, které člověku dovolí se ztišit a přemýšlet o zásadních věcech – o Ježíšově narození, jeho utrpení nebo vzkříšení. Je to jako když matka říká dítěti „mám tě ráda“. Nejsou to nové informace, je to potvrzení vztahu a hloubky.
Modlitba k Marii, nebo modloslužba?
Tady dochází k největšímu omylu. Katolíci se nemodlí k Marii jako k bohyni. Prosí ji o přímluvu. Věří, že ti, kteří jsou u Boha v nebi, jsou živí v Kristu. Když požádáte přítele: „Modli se za mě, mám to teď těžké,“ není to modloslužba. Katolíci dělají totéž – prosí Marii, aby se modlila s nimi. Jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi zůstává Ježíš Kristus, ale modlitba s druhými (i těmi v nebi) je biblická praxe.
Je růženec v Bibli?
Růženec je Biblí doslova propletený. Modlitbu Otče náš nás naučil přímo Ježíš. Zdrávas Maria začíná slovy anděla Gabriela a pokračuje pozdravem Alžběty – obojí najdete v Lukášově evangeliu. I události, o kterých se při modlitbě přemýšlí (tzv. tajemství), nejsou nic jiného než klíčové scény z evangelia. Člověk při růženci v duchu prochází celý Ježíšův život.
K čemu je to dobré?
Lidé se růženec modlí, protože jim to přináší vnitřní klid a upevňuje vztah s Bohem. V dnešním roztěkaném světě pomáhá tento rytmus zastavit myšlenky a soustředit se na podstatné věci. Drží člověka u Boha i ve chvílích, kdy sám nenalézá vlastní slova.
Růženec není žádné zaklínadlo ani pohanský rituál. Je to způsob, jak se skrze jednoduchost a biblické pravdy dostat blíž k Ježíši. I když ho různé církve vnímají odlišně, pro miliony věřících zůstává osvědčenou cestou, jak uprostřed každodenního shonu neztratit duchovní směr.
Růženec v kontextu křesťanských tradic
Postoj jednotlivých křesťanských společenství k růženci se liší v závislosti na jejich teologii a historickém vývoji. V zásadě lze křesťanské církve rozdělit podle toho, jakou roli u nich tato modlitba hraje.
Závěrem:
Tradiční liturgické církve. Pro římskokatolickou církev představuje růženec jeden z pilířů mariánské úcty a rozjímání o Kristově životě. Podobně jsou na tom východní katolické církve, které sice přirozeně tíhnou k tradici modlitebního lana (čotki/komboskini) s Ježíšovou modlitbou, ale západní formu růžence běžně znají a používají.
V pravoslaví má obdobnou funkci zmíněné modlitební lano (čotki/komboskini), které slouží k rytmickému opakování modliteb. Specifickou cestou se vydali anglikáni nebo některé luterské proudy – ti vytvořili vlastní modifikace (např. anglikánský či luterský růženec), které jsou teologicky zaměřeny více kristocentricky.
Církve vzešlé z reformace. Většina protestantských církví (evangelíci, baptisté či letniční) růženec odmítá. Hlavním důvodem je důraz na Krista jako jediného prostředníka mezi Bohem a člověkem a výhrady k mariánské kultuře. Reformované (kalvinistické) církve jej často vnímají jako odklon od biblického učení, zatímco u adventistů je tato praxe zcela cizí jejich tradici.
V českém prostředí je specifickým příkladem Církev československá husitská, která růženec v liturgii nemá a upřednostňuje osobní, volně formulovanou modlitbu.
Individuální a otevřený přístup je u starokatolíků nebo metodistů, kde nebývá růženec součástí oficiálních obřadů, nicméně v rámci soukromé zbožnosti je ponechán na uvážení každého věřícího.
Lze tedy vypozorovat, že přijímání růžence úzce souvisí s tím, jak daná církev nahlíží na apoštolskou posloupnost a význam tradice. Zatímco historické církve v něm vidí cenný nástroj, církve vzešlé z radikální reformace jej zpravidla odmítají kvůli dogmatickým výhradám k úctě ke svatým a formě opakovaných modliteb.
