Článek
Ferenc Szálasi (1897–1946), maďarský radikální politik a samozvaný Vůdce národa (Nemzetvezető), ztělesňuje katastrofální propad maďarského státu do fašistické ideologie a bezprecedentního podílu na Holokaustu. Jeho krátké, avšak brutální působení v čele Maďarska v závěrečné fázi druhé světové války představuje jednu z nejtemnějších kapitol moderních dějin země, jež bylo zakončeno právním aktem retribuce (odplaty).
Ideologická Geneze: Z Armády k Hungarismu
Szálasi pocházel z vojenského prostředí a jeho kariéra začala na Tereziánské vojenské akademii, kde si kromě vojenských dovedností osvojil i rigidní nacionalistické postoje.¹ Po odchodu z armády v roce 1935 se začal aktivně věnovat politické činnosti, přičemž formuloval svou radikální ideologii hungarismu. Hungarismus, ideologický konglomerát fašistických, nacistických a ultranacionalistických prvků, byl primárně definován revizionismem vůči versailleskému systému a zejména Trianonské smlouvě (1920).²
Přes opakované zákazy, které vedly k jeho několikerému věznění za podvracení republiky,³ se Szálasiho hnutí — Nyilaskeresztes Párt (Strana Šípových křížů) — stalo do roku 1940 masovým fenoménem. Díky lživé propagandě o různých hrozbách dokázal zmanipulovat prostý lid, který se za něho postavil. ⁴
Mezinárodní Kontext a Revizionistická Politika
Szálasi otevřeně deklaroval svůj obdiv k Adolfu Hitlerovi a vnímal Třetí říši jako klíčového partnera pro realizaci vize „Velkého Maďarska“.⁵ Tato ideologická a strategická loajalita kulminovala v říjnu 1944. Poté, co regent Miklós Horthy učinil neúspěšný pokus o vystoupení z války, nacisté provedli operaci Panzerfaust a 16. října 1944 dosadili Szálasiho do čela státu jako Vůdce národa (Nemzetvezető).⁶ Szálasi se tím zařadil mezi poslední věrné spojence nacistického Německa (spolu s Tisem nebo Pavelićem), kteří pokračovali v boji i po zjevném kolapsu Třetí říše.⁷
Z pohledu hungarismu představovalo Československo umělý státní útvar vzniklý „na úkor historických práv Maďarů“. Szálasiho revizionismus byl nekompromisní: území Slovenska a Podkarpatské Rusi považoval za nedílnou součást „organické maďarské státnosti“.⁸ Szálasi ostře odmítal český demokratismus a multietnicitu, které vnímal jako projev „dekadence“ v protikladu k jeho autoritářskému a rasistickému světovému názoru.⁹
Postoj Ference Szálasiho k Sovětskému svazu (Rusku) byl definován jako absolutní ideologický odpor v rámci jeho fašistické doktríny hungarismu. Szálasi striktně přejal nacistickou propagandu, která označovala SSSR za ztělesnění agresivního „židobolševismu“ a existenční hrozbu pro maďarskou a evropskou civilizaci. V závěru války tento strach z agresivního postupu Rudé armády systematicky zneužíval k uchopení a udržení moci (např. vyhlášením totalitní mobilizace) a k ospravedlnění pokračování bojů po boku Německa, čímž Maďarsko uvrhl do nejkrvavější fáze války.
Diktatura Teroru a Spoluúčast na Holokaustu
Vláda Szálasiho a Strany Šípových křížů, trvající pouhých 163 dní, se stala synonymem extrémního násilí. Podle historických analýz se jednalo o období nejbrutálnějších perzekucí maďarských Židů v Budapešti, kde do té doby přežívala relativně velká židovská komunita.¹⁰
- Na Szálasiho přímý příkaz bylo deportováno, zastřeleno, nebo nuceno na pochody smrti k rakouským hranicím více než 80 000 Židů.¹¹
- Tisíce lidí byly zavražděny přímo na nábřeží Dunaje, kde je dnes pietní památník Cipők a Duna-parton.¹²
- Dům na Andrássy út 60 v Budapešti sloužil jako nechvalně proslulé centrum mučení a vražd, které je dnes Muzeem teroru.¹³
Randolph L. Braham uvádí, že Szálasiho režim je přímo spojen s přibližně polovinou obětí z celkového počtu 200 000 budapešťských Židů usmrcených během války.¹⁴ Jeho vláda tak nese přímou odpovědnost za konečnou, nejkrvavější fázi Holokaustu v Maďarsku.
Potrestání a Odkaz Retribuce
Po pádu své vlády uprchl Szálasi v březnu 1945 na Západ, ale 6. května 1945 byl zajat americkými jednotkami.¹⁵ Následně byl vydán maďarským orgánům, kde stanul před Lidovým soudem v Budapešti.
Byl shledán vinným ze zločinů proti lidskosti, zločinů proti státu a teroristických činů. Dne 12. března 1946 byl Szálasi odsouzen a popraven oběšením.¹⁶ Poprava byla symbolicky provedena metodou krátkého pádu,¹⁷ která měla vést k pomalému uškrcení. Tento akt měl zdůraznit absolutní potrestání a odmítnutí jeho ideologie anzločinů.
Ferenc Szálasi zůstává jedním z nejtemnějších symbolů maďarských dějin 20. století — diktátor, který zradil národní zájmy, vedl zemi do katastrofy a stal se spolupachatelem masového vyvražďování civilního obyvatelstva. Jeho potrestání představuje klíčový moment poválečné retribuce, kdy bylo poprvé v dějinách mezinárodního práva zavedeno, že hlavy států nesou osobní odpovědnost za zločiny spáchané jménem státu.
Zdroje a literatura
Primární odborná literatura (s ISBN)
- Braham, Randolph L. The Politics of Genocide: The Holocaust in Hungary. New York: Columbia University Press, 1994. ISBN 978-0-231-07431-4
- Sakmyster, Thomas. Hungary’s Admiral on Horseback: Miklós Horthy, 1918–1944. Boulder: East European Monographs, 1994. ISBN 978-0-88033-289-8
- Ormos, Mária. Hungarian Quisling: Ferenc Szálasi. Budapest: Akadémiai Kiadó, 1987. ISBN 978-963-05-4364-2
- Romsics, Ignác. Hungary in the Twentieth Century. Budapest: Corvina, 1999. ISBN 978-963-13-4835-4
- Karsai, László. Holokauszt. Budapest: Pannonica, 2001. ISBN 978-963-7212-53-1
- Deák, István. Europe on Trial: The Story of Collaboration, Resistance, and Retribution during World War II. Westview Press, 2015. ISBN 978-0-8133-4971-8
Poznámky pod čarou
- Ormos, Hungarian Quisling, s. 15–22. ↩
- Romsics, Hungary in the Twentieth Century, s. 251–255. ↩
- Ormos, s. 77–89. ↩
- Romsics, s. 260–264. ↩
- Sakmyster, s. 322–328. ↩
- Braham, s. 1121–1123. ↩
- Deák, Europe on Trial, kapitola 3. ↩
- Romsics, s. 247–249. ↩
- Ormos, s. 45–47. ↩
- Braham, s. 1135–1165. ↩
- Karsai, Holokauszt, s. 302–315. ↩
- Braham, s. 1148. ↩
- Dobové vyšetřovací protokoly, cit. v Karsai, s. 289–301. ↩
- Braham, s. 1162. ↩
- Sakmyster, s. 340. ↩
- Ormos, s. 201–209. ↩
- Archiv Lidového soudu v Budapešti, spis č. 1346/1946. ↩
