Článek
Nejdřív to vypadalo jako obvyklá sešlost osvícených filantropů a dobrovolníků z neziskovek. Trochu fair trade kávy (samozřejmě, v bio kvalitě), pár pečlivě kurátorovaných přednášek o tom, jak pomáhat potřebným a chránit planetu pomocí chytrých dotací na elektrogrily a vertikální zahrady. Nikdo nekřičel. Vzduchem se jen vznášel decentní mix slov jako „inkluzivita“, „resilience“ a „narativní rámec“ – vonící jako svědomí, které si právě odškrtlo položku na to-do listu.
A pak to začalo. Ne tanky, ale granty. Ne kulky, ale kvóty a kulty.
Nejdřív přišli s dozimetrem pro ty, co chtěli větší suverenitu. Prý že jsou „dezorientovaní nacionalisté“ neschopní pochopit komplexitu globálních procesů. Já mlčel. Vždyť jsem jen chtěl, aby si Česko mohlo samo rozhodovat o složení svého piva bez nutnosti notifikace Komise. To je přece barbarské.
Pak přišli pro populisty. Prý že šíří „toxickou polarizaci“, zatímco my, lepševici, jen šíříme konsenzuální pravdu. Já mlčel. Vždyť jsem jen řekl, že ten Green Deal mi připomíná geniální plán, jak zchudnout bez diety – stačí jen zakázat jídlo, které chutná. Nevhodná metafora, hned jsem se omluvil na Twitteru.
Pak přišli pro ty, co chtěli mír. Prý že jsou „putinofilní pacifisté“ s nedostatkem geopolitické gramotnosti. Já mlčel. Vždyť jsem jen navrhl, že by se kromě dodávek tanků mohla zkusit i diplomacie. Ale to je prý „nebezpečná relativizace agrese“ a známka nedostatečné morální jasnosti.
Pak přišli pro voliče Babiše, Okamury a Turka. Prý že jsou „dezoláti“ a „antihumanistický odpad“. Já mlčel. Vždyť jsem jen nesouhlasil s tím, že vláda považuje inflaci za „přechodný jev“ už třetím rokem. Neumím číst data správným směrem.
A pak přišli pro mě. Prý že jsem „extremista a rudá lůza“ (přestože nosím lněné sako a piji pouze instantní kávu z Lidlu za akční ceny z letáku). Já, který si jen dovolil říct, že svoboda slova by neměla být podmíněna souhlasem s oficiálním narativem. Že pluralita názorů není chyba systému, ale jeho podstata a že nečtu Deník N. Mě se nikdo nezastal. Proč? Protože už nebyl nikdo, kdo by se mohl ozvat. Všichni byli buď umlčeni, nebo přeškoleni v kurzu „Kritického myšlení podle EU standardu a etické konformity“.
Lepševismus
Závěr: Transformace
Lepševici nepřišli s tanky, měli neziskovky. Přišli s granty. Nepřišli s revolucí. Přišli s „transformací“. A místo špinavých rudých praporů třepotali čisté modré vlajky se zlatými hvězdami, které zářily tak jasně, že oslepily i ten nejzákladnější zdravý selský rozum. Ale nebojte, ještě zbývá naděje. Prý se chystá nový panel o „rekonstrukci demokracie“. Jen se musíte předem zaregistrovat (online, samozřejmě), souhlasit s kodexem morálního chování a přinést potvrzení, že jste nikdy nevolili jinak než správně.
A máte šanci stát se jedním z nich.
