Hlavní obsah

Milá Adini, Princezna s Downovým syndromem: Příběh Neobyčejné Lásky v Čase Zkázy

Foto: Bundesarchiv, Bild 183-2003-1014-505 / Licence CC BY-SA 3.0 de / Zdroj: Wikimedia Commons.

Cecílie Meklenbursko-Zvěřínská s dcerami Alexandrinou (vlevo) a Cecílií (vpravo) v roce 1934

Alexandrina Irena Pruská. Přezdívaná „Adini“, byla pátým dítětem a nejstarší dcerou královského páru. Její druhé jméno, Irena, pochází z řeckého slova pro „mír“.

Článek

Příběh princezny Alexandriny Ireny Pruské, doma zvané „Adini“, se začal psát v roce 1915, uprostřed hřmotu první světové války, kdy se v berlínském Kronprinzenpalais narodila korunnímu princi Vilémovi a jeho manželce Cecilii jako páté dítě a nejstarší dcera. Krátce po jejím narození se potvrdilo, že má Downův syndrom. Zatímco tehdejší aristokratické konvence velely takové děti skrýt, nebo dokonce umístit do ústavu, rodina Hohenzollernů zvolila cestu, která byla na tehdejší dobu radikální a hluboce lidská: rozhodli se pro lásku a otevřenost. Alexandrina nebyla nikdy odsunuta do ústraní, ale objevovala se po boku svých rodičů a sourozenců na oficiálních událostech, což bylo na počátku 20. století něco naprosto neobvyklého a mimořádného.

Foto: Wilhelm Niederastroth (1874–1927) / Wikimedia Commons / Public Domain

Princezna Alexandrina Pruská se svým otcem Vilémem (7. dubna 1915)

Její matka, princezna Cecilie, se stala její neúnavnou ochránkyní, odhodlanou zajistit dceři plnohodnotný a důstojný život. O Adini se starala oddaná ošetřovatelka Selma Boese a po ní Ericka Strecker, a dostalo se jí i potřebného vzdělání – navštěvovala Trüpersche Sonderschule, speciální školu pro dívky s podobnými potřebami, a v říjnu 1934 podstoupila konfirmaci společně se svou sestrou Cecílií, což potvrdilo její plnoprávné místo v rodině. Z deníků princezny Cecilie víme, že Adini, s milou a empatickou povahou, milovala dlouhé procházky v přírodě, hudbu a zejména německý expresionismus, jehož barvy a emoce jí byly blízké, a s radostí se věnovala malbě.

Největší zkouška však přišla s nástupem nacistického režimu. Zatímco Adini, která se přestěhovala nejdříve do Niederpöckingu a posléze do domku u Starnberského jezera, žila v ústraní, nacisté rozpoutali program Aktion T4 – systematickou likvidaci lidí s postižením. Její přežití, v kontrastu s tisíci obětí, je téměř zázračné a je důkazem ochrany, kterou jí poskytla rodina, zvláště její bratr, Ludvík Ferdinand, který ji pravidelně navštěvoval.

Princezna Alexandrina Irena Pruská zemřela v roce 1980 ve věku 65 let – pozoruhodná dlouhověkost vzhledem k diagnóze i historickému kontextu – a byla pohřbena po boku svých rodičů na hradě Hohenzollern. Její život je tichým, ale nesmírně silným svědectvím o tom, že soucit, láska a lidskost mohou překonat i ty nejpevnější společenské konvence a předsudky.

Hlavní Zdroje k Příběhu Princezny Alexandriny

  • Vzpomínky korunní princezny Cecilie Pruské (Erinnerungen): Obsahují osobní záznamy a detaily o rodinném životě a výchově Alexandriny ("Adini").
  • Autobiografie Ludvíka Ferdinanda (Im Strom der Geschichte): Zmiňuje vztah a péči o sestru, zejména v dospělosti u Starnberského jezera.
  • Historické studie rodu Hohenzollernů: Obecné genealogické a životopisné práce pro kontext.
    Příklad ISBN moderní biografie (pro kontext): ISBN 978-0750944098
  • Historické práce o nacistické "Eutanazii": Dokládají kontext programu Aktion T4 a ohrožení, kterému Alexandrina čelila.
    Příklad ISBN (Ernst Klee, „Euthanasie“): ISBN 978-3596243266

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz