Článek
Tento text není pouze jedním příběhem a nehledá jedinou pravdu. Namísto toho nabízí analýzu málo známých klíčových faktů a geopolitických souvislostí, která čtenáři umožní jiný pohled na události.
Historie je zvláštní věc. Připomíná to stav, kdy několik fotografů (historiků) fotí stejný děj: každý z jiného úhlu, jiným fotoaparátem a každý zaostřuje svůj objektiv na jiný detail.
Konec druhé světové války v Pacifiku je právě takovým případem. Většina světa vidí jen ten jeden snímek: USA, atomové bomby, kapitulace, konec války, návrat domů.
Ale když se podíváme na další fotky, objeví se další příběh, který v Japonsku přežil celé generace. Příběh, který se nevypráví o vítězství, ale o zmařeném míru, o zoufalství a politických hrách, o létě 1945, kdy bylo lidství menší než zájem o to, kdo bude psát pravidla poválečného světa.
1. Léto, kdy už nebylo co bránit: Hledání cti
- Armáda: Kwantungská armáda byla na pokraji zhroucení, námořnictvo prakticky neexistovalo.
- Města: Tokio bylo v březnu 1945 zničeno ohnivou bouří (Operace Meetinghouse), která zabila přes 100 000 lidí.
- Politika: Vláda se rozdělila – „mírová frakce“ chtěla ukončit válku zachováním Kokutai (národní podstaty a císařství), militaristé chtěli bojovat dál, to vše ve jménu císaře.
Japonsko bylo zoufalé a obrátilo se na Sovětský svaz – poslední neutrální mocnost – s prosbou o zprostředkování jednání s USA o konci války. Nejdůležitější pro ně bylo: císař Hirohito musí zůstat.
2. Šifry, které odhalily příliš mnoho
Američané o všem věděli. Díky prolomení kódu Purple/Magic četli japonské telegramy do Moskvy.
- Fakt: Washington v červenci 1945 věděl, že Japonsko je ochotno kapitulovat, pokud bude zachováno císařství (U.S. Strategic Bombing Survey, 1946).
- Reakce: USA odmítaly konec války dojednaný skrze SSSR, protože chtěly mít plnou kontrolu nad poválečným uspořádáním Japonska.
3. Stalin, bomby a závod s časem
- 6. srpna 1945: První bomba Hirošima.
- 8. srpna 1945: Sovětský svaz vstupuje do války, zahajuje invazi do Mandžuska.
- 9. srpna 1945: Druhá bomba Nagasaki.
Hlavní důvody pro svržení bomb byly geopolitické, strategické a politické, nikoli pouze vojenská nutnost. Američané se primárně obávali politického vítězství SSSR a ztráty kontroly nad poválečným Japonskem. Atomové bomby tak byly použity jako diplomatický trumf a časová pojistka, která zajistila, že válka skončí podle jejich představ, tedy výhradně americkým triumfem a za podmínek, které by daly USA strategickou výhodu na počátku Studené války. USA věděly, že chce Japonsko konec války, a je na pokraji kapitulace, ale přesto urychleně použily bomby.
Tsuyoshi Hasegawa (2005): Sovětský vstup do konfliktu byl pro Tokio větším šokem než atomové bomby – znamenal konec nadějí na vyjednávání a hrozbu rozdělení Japonska jako Německa.
4. Kapitulace, která byla i nebyla bezpodmínečná
- Postupimská deklarace (26. července 1945): požadovala bezpodmínečnou kapitulaci.
- Byrnesova nóta (12. srpna 1945): umožnila Japoncům zachovat císaře jako symbol, podřízeného americké okupaci.
Američané přijali japonské podmínky (zachování Císaře) jen proto, aby Sověty vyloučily z vlivu na Japonsko. To vedlo k trvalému narušení důvěry a počátku Studené války.
Gar Alperovitz (1995): Atomové bomby nebyly nutné – Japonsko už hledalo cestu k míru. Kapitulace byla spíše výsledkem americké diplomacie, která umožnila Japoncům „zachránit tvář“. (odstrašující faktor jaderných bomb byl minimální)
5. Stín, který neodchází
USA poskytly rozsáhlou imunitu válečným zločincům včetně těch z vedení Jednotky 731 výměnou za jejich data o biologické válce.
- Fakt: Na rozdíl od Norimberských procesů nebyli japonští váleční zločinci až na malé výjimky souzeni.
- Interpretace: Vědecké a geopolitické zájmy USA převážily nad spravedlností.
6. Tři příběhy, jeden svět
Narativ USA: Technologie, morálka a odplata
Americký narativ byl navržen tak, aby maximalizoval legitimizaci největší investice války (Projekt Manhattan a B-29) a minimalizoval vliv SSSR.
Narativ Japonska: Strategická Oběť a Záchrana Cti
Japonský narativ byl zaměřen na zachování národní kontinuity (Kokutai) a kulturní cti, přičemž bagatelizoval porážku a zdůraznil císařský zásah.
Narativ SSSR: Rozhodující Síla a Historická Spravedlnost
Sovětský narativ byl vytvořen s cílem minimalizovat roli atomových bomb a zdůraznit rozhodující roli Rudé armády při porážce Japonců.
Zdroje:
- Tsuyoshi Hasegawa ve své knize Racing the Enemy: Stalin, Truman, and the Surrender of Japan (2005, ISBN: 978-0674016934) zastává klíčovou tezi, že vstup Sovětského svazu do války byl pro Japonsko fatálnější než atomové bomby. Japonské vedení kapitulovalo především kvůli hrozbě rozdělení země mezi velmoci.
- Gar Alperovitz v díle The Decision to Use the Atomic Bomb and the Architecture of an American Myth (1995, ISBN: 978-0679762851) tvrdí, že bomby nebyly nutné k ukončení války, ale byly primárně použity jako geopolitický nástroj k demonstraci síly vůči Sovětskému svazu.
- Oficiální vládní analýza U.S. Strategic Bombing Survey (1946) – která je volně dostupná vládní zprávou – dospěla k závěru, že Japonsko by kapitulovalo i bez atomových bomb, pravděpodobně do konce roku 1945.
- Další díla, jako je Inferno: The Firebombing of Japan, March 9 – August 15, 1945 od Edwina P. Hoyta (1987, ISBN: 978-0870529571) a Wings of Judgment: American Bombing in World War II od Ronalda Schaffera (1985, ISBN: 978-0195036079), poskytují kontext k neúspěchu morálního bombardování a morálním aspektům amerického bombardování obecně.
Doplňující Koncepty A Dokumenty
- Prolomení Kódů "Magic": Americká znalost japonské touhy po míru v červenci 1945 je potvrzena odtajněnými zprávami Ultra/Magic z období 1945.
- Byrnesova Nóta (12. srpna 1945): Klíčový diplomatický dokument, který ustoupil Japonsku v otázce zachování Císaře a zajistil kapitulaci do rukou USA.
Zdrojové Práce Japonských Historiků
1. Ienaga Saburō (家永 三郎)
Ienaga kritizoval japonský militarismus a morální selhání vedení, tvrdil, že vůle k boji byla zničena již konvenčním bombardováním a hladomorem.
- Taiheiyō Sensō (太平洋戦争) (Válka v Tichomoří)
Vydání: 1968
ISBN: 978-4004300305 (Standardní vydání Iwanami Shinsho) - Soudní spory o učebnice dějepisu (1965–1997)
Přínos: Právní boj proti cenzuře historie v japonských školách.
2. Yoshida Mitsuru (吉田 満)
Jako očitý svědek utrpení kritizoval zbytečnost obětí, jelikož válka končila spíše politickými prostředky.
- Senkan Yamato no Saigo (戦艦大和ノ最期) (Konec bitevní lodi Yamato)
Vydání: 1946 (poprvé publikováno)
ISBN: 978-4101117013 (Standardní vydání Shinchosha)
Teze: Syrové svědectví o beznadějné misi Yamato odrážející zbytečnou oběť námořníků.
3. Hata Ikuhiko (秦 郁彦)
Hata, archivní historik, ukazuje, že politická krize v Tokiu po vstupu SSSR byla nevratná, čímž podporuje tezi o zbytečnosti bomb jako jediného rozhodujícího faktoru.
- Nankin Jiken: Gyakusatsu o meguru Kokusai Kinō (南京事件：虐殺をめぐる国際議論) (Nankingský incident: Mezinárodní debata o masakru)
Vydání: 1986
ISBN: 978-4820560243 - Shōwa-shi no Nazo (昭和史の謎) (Záhada historie éry Šówa)
Vydání: 1993
ISBN: 978-4334970632
Přínos: Analýza interních debat japonského vojenského a císařského vedení o kapitulaci.
