Článek
Otevřelo mi oči
Když jsem byl před lety v Izraeli, dozvěděl jsem se, že místní oběti nacismu pobírají doživotní renty. Řekl jsem si, že tak to má být, a vzpomněl si na dědu, který jako nuceně nasazený nedostal nikdy nic, a na jeho bratra, který byl také nasazen a ještě skončil v koncentračním táboře, kde přišel o život.
Jen nuceně nasazených bylo v protektorátu cca 700 tisíc a pouze pár z nich se dožilo a dostalo odškodnění v podobě směšně nízké částky.
Hypotetický příklad z terénu
Je brzké ráno v jednom z domovů pro seniory.
Stoletá paní Eva, ročník 1925, přeživší nuceného nasazení, čeká na ošetřovatelku.
Ptáme se, jak je na tom s důchodem.
„Důchod jde celý na péči, a já dostávám kapesné,“ říká tiše.
„Odškodnění? Syn se náhodou dozvěděl, že vyplácejí odškodné, a zažádali jsme o něj. Dostala jsem v roce 1999 90 tisíc. A pak už nic.“
Mezitím co skutečné oběti nacismu dožívají v domovech a LDN, jejich péči platí výhradně rodiny a český daňový poplatník. Oproti tomu v zahraničí dostávají oběti doživotní renty, nebo státy jako Izrael dostávají navíc ještě odškodné.
Ale u nás? Peníze, které nebyly vyplaceny, a výnosy z fondů, končí u neziskových organizací, které z někdejšího odškodného vytvořily stabilní dotační tok.
Tento příběh málo kdo zná. A ještě méně lidí o něm chce mluvit.
Fond, který měl pomoci obětem, pokrytecky pomohl pouze jednou.
Česko-německý fond budoucnosti (ČNFB) vznikl jako akt smíření.
Oběti nacismu nedostaly na výběr a musely akceptovat, že kompenzace bude jednorázová a nedostane ji každý, kdo by měl. A skutečně byla:
1,846 miliardy korun.
Tady přímá pomoc skončila.
Poté se fond přeměnil v grantový nástroj, který od té doby ze zbytku peněz a z výnosů financuje neziskové projekty.
Dnes objem udělených grantů přesahuje 2,326 miliardy korun –
tedy mnohem více, než kolik bylo vyplaceno obětem.
■ Kdo platí skutečnou péči o oběti nacismu?
Nikoli fond. Ale stát – a rodiny.
- příspěvek na péči
- důchody
- dotace sociálních služeb
- LDN
- ústavní a domácí péče
- zdravotní výkony
To vše jde ze státního rozpočtu, nikoli z prostředků fondu, který měl být „morálním závazkem vůči obětem“.
Stát nepřijal žádnou trvalou rentu ani zvláštní kategorii podpory pro oběti nacismu.
A tak válečné následky platí český daňový poplatník a fond financuje projekty neziskových organizací, s pochybným přínosem pro samotné oběti a jejich rodiny.
■ Nový fenomén: paměťový průmysl
Mezi nejvýraznější příjemce patří Post Bellum, provozovatel projektu Paměť národa.
Navenek jde o vznešené dílo dokumentující minulost.
Výroční zprávy však ukazují, že pod povrchem je to i významně dotačně financovaná instituce.
- Výroční zpráva Post Bellum (2021):
42,5 % rozpočtu – mzdy
21,6 % – služby (produkce, PR, marketing, technika, administrativa)
Přímá humanitární pomoc obětem: pod 1 % (např. 300 000 Kč ročně v rámci Centra pomoci Paměti národa)
Mezitím, co pamětníci poskytují své příběhy, aby nezanikly,
jejich svědectví se stává palivem grantového provozu.
Organizace expanduje, staví pobočky, natáčí pořady, provozuje PR kampaně –
zatímco lidé, jejichž osudy tvoří obsah těchto projektů, si péči dál platí sami.
Přeneseně vzato se samotné oběti změnily v atrakce v cirkusu zvaném „Paměť národa“, který na nich profituje.
■ Paměť obětí jako zdroj, nikoli cíl
Pamětníci často věří, že jejich účast v projektech je součástí odškodnění.
Že tím, že svědčí, dostanou i pomoc.
Ve skutečnosti:
- oběti nejsou adresáty grantů,
- organizace nemají povinnost materiální pomoci,
- fond vzniklý z odškodného financuje institucionální infrastrukturu NNO.
Paměť obětí se tak stala ekonomickým zdrojem, z něhož profitují instituce, nikoli lidé.
■ Temné jádro systému
Nevadí existence paměťových organizací.
Vadí to, že existují z peněz, které měly sloužit někomu jinému.
Vznikají dva světy:
- 🟦 Svět obětí
žijí z důchodů a příspěvku na péči
platí si domácí asistenci i nadstandardní služby
mnozí žijí v osamění a chudobě - 🟧 Svět paměťového průmyslu
desítky milionů ročně z grantů
profesionální PR, marketing, kampaně
žádná závazná povinnost pomoci obětem
příběhy obětí jako obsahový a finanční zdroj
■ Kde jsou média? A kde je prezident Pavel?
Tady se systém uzavírá.
Deník N, médium, s nímž byl prezident Pavel spojován jako člen někdejší dozorčí rady,
patří mezi největší promotéry projektů Post Bellum a Paměti národa.
Jde o tematickou, personální i mediální blízkost – nikoli o konspiraci.
Deník N rozsáhle informuje o aktivitách paměťového sektoru.
Kritická reflexe financování z odškodného se zde však nevyskytuje.
Někteří novináři Deníku N spolupracovali s Pamětí národa na projektech či rozhovorech.
Otázka tedy zní:
Je prezidentovo ticho jen náhodou, nebo odráží širší prostředí, v němž je kritika paměťového sektoru považována za tabu?
Nejde o finanční podezření, ale o morální odpovědnost hlavy státu:
- když fond vzniklý k odškodnění obětí financuje instituce,
- když oběti nemají žádnou zvláštní rentu,
- když péči platí rodiny a stát,
- když média mlčí,
- má prezident povinnost nastolit otázku spravedlnosti.
■ Hlasy z terénu
Sociální pracovníci mají jasno:
„Oběti nacismu potřebují především péči, blízkost a peníze na léčbu.
To, co dělají neziskovky, je zajímavé.
Ale jim to nepomáhá žít.“
A příběhy, které se natočí – často končí v archivu.
Jejich aktéři zatím zůstávají stranou.
■ Závěrečná otázka
Kdo má větší nárok na prostředky vzniklé jako odškodnění?
- organizace, která z nich financuje vlastní provoz, nebo
- člověk, jehož život byl válkou zničen?
To je otázka, na niž by měl odpovědět nejen fond, neziskovky a média –
ale i prezident této země.
Doložené zdroje
- [1] Česko-německý fond budoucnosti (ČNFB) – Výroční zprávy: Veřejně doložená data o rozdělení prostředků (přímé platby vs. granty) a objem udělených grantů Post Bellum (vč. $43,5$ mil. Kč v 2022).
- [2] Post Bellum – Výroční zpráva 2021: Detailní struktura výdajů (42,5% na osobní náklady, 21,6% na služby).
- [3] Tiskové zprávy MZV / Fondu holocaustu (Leden 2021): Uvádí marginální příspěvek ($300\,000$ Kč) na psychosociální pomoc v Centru pomoci Paměti národa.
- Další fakta: Účast Petra Pavla v dozorčí radě Deníku N a informace o izraelských rentách jsou veřejně doložitelné.
