Článek
Sophie Marceau (*1966), vlastním jménem Sophie Danièle Sylvie Maupu, se proslavila už ve čtrnácti letech jako Vic ve filmu La Boum. Z nesmělé dívky se stala národní ikona, ale sláva měla i svou cenu. Produkční společnost Gaumont ji chtěla udržet v roli roztomilé teenagerky — tváře romantických komedií. Sophie však cítila, že její duše touží po hlubších rolích, po svobodě tvořit a rozhodovat.
A tak učinila odvážné rozhodnutí: v šestnácti letech se za cenu jednoho milionu franků vykoupila ze smlouvy. Většinu částky si musela vypůjčit. Riskovala vše, co dosud vydělala, jen aby mohla sama řídit svou kariéru. Tento čin se stal symbolem jejího celoživotního postoje:
„Jsem dominantní typ a potřebuju mít věci pod kontrolou. Nedělá mi problém nést za ně odpovědnost.“
Od té chvíle se objevovala v náročných dramatických rolích, spolupracovala s Gérardem Depardieu, Catherine Deneuve i Jeane-Paulem Belmondem. Zazářila jako princezna Isabella ve Statečném srdci (1995), jako Bond girl Elektra King ve filmu Jeden svět nestačí (1999) i jako Anna Karenina (1997). V roce 2002 debutovala jako režisérka snímkem Parlez-moi d’amour, oceněným na festivalu v Montrealu.
Její osobní život byl zrcadlem nekonvenčnosti její kariéry. Vztah s polským režisérem Andrzejem Żuławským, jenž byl o dvacet šest let starší, přitahoval intenzivní pozornost médií a často budil kontroverze. Marceau se však důsledně řídila svým srdcem, nikoliv společenskými konvencemi.
„Krása je vedlejší. Důležité je, co je uvnitř. Je to jen obal.“
Sophie Marceau zůstává ztělesněním francouzské elegance, vnitřní síly a umělecké svobody. Její příběh je připomínkou toho, že skutečná krása se rodí ze svobodného rozhodnutí být sám sebou.
