Článek
1. Ceny PHM rostou. Kdo je skutečným vítězem?
Je v zájmu státu řešit zdražování pohonných hmot, nebo je pro něj výhodnější nechat ceny růst a inkasovat miliardové příjmy? Málokdo si uvědomuje, jak výrazně těží stát ze spotřební daně a DPH, které jsou úzce navázány na rostoucí cenu PHM.
Každý měsíc, kdy je zdražování tolerováno, přitéká dodatečně do státní kasy odhadem 676 mil. Kč (tj. cca 22,6 mil. Kč denně). To jsou částky, které dokrmují rozpočet, ale o jejich skutečném významu se veřejně nemluví. Z etického hlediska zde vzniká otázka: proč vláda nekomunikuje tuto skutečnost otevřeně a transparentně?
Orientační propočet dodatečného příjmu státu při růstu cen
2. Jak může stát krotit ceny PHM?
Na škole nás učili, že spotřební daň má kromě ekologické funkce, také regulační význam – měla by být jakýmsi cenovým ochranným polštářem, nebo spíš záchrannou sítí v případě mimořádného růstu cen, ohrožující hospodářství země. Nicméně právě tuto funkci stát potlačuje: místo regulace a ochrany občanů využívá růst cen PHM pro posílení vlastních příjmů.
Kromě toho stát, prostřednictvím 100% státem vlastněné společnosti Čepro, a.s., provozuje síť 200 čerpacích stanic EuroOil dostupných v celé republice. Kdyby tedy stát chtěl, má hned několik způsobů, jak zkrotit ceny - například si odříct vlastní marži na své síti čerpacích stanic.
K dalším možnostem, které stát mimořádně může využít, patří využití PHM ze státních zásob, které uvolní na trh a stabilizuje trh.
Kromě uvedených variant, má stát i další možnosti:
- Regulace marží (cenový strop): Ministerstvo financí může stanovit maximální výši marže pro distributory nebo čerpací stanice, čímž omezí konečnou cenu pro spotřebitele.
- Kontrola cen (monitoring): Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) může zadat kontroly distributorů a provozovatelů čerpacích stanic, aby zajistilo, že marže nejsou nepřiměřeně vysoké.
- Povinné hlášení cen: V období krize může stát nařídit čerpacím stanicím denní hlášení průměrných cen, což slouží jako tlak na "férové" ceny.
- Úprava biosložky: Stát může upravit nebo zrušit povinnost přimíchávání biosložky do paliv, což může snížit výrobní náklady a následně i cenu.
Nevolám po státní regulaci - trh a kupující nakonec cenu dostanou pod kontrolu. Ani dodatečné příjmy do státní pokladny mi nevadí - potřebujeme je jako sůl.
3. Účelové mlžení, které klame společnost.
Co je však znepokojující, je způsob, jakým je tento stav prezentován veřejnosti. Místo otevřeného přiznání, že stát má z každého zdražení zásadní prospěch, jsou do role viníků stavěni provozovatelé čerpacích stanic, které politici obviňují z vysokých marží. Průměrná marže pumpařů je přitom asi 8 %, zatímco státu zaplatíme z každé koruny kolem 50% z rostoucí ceny paliva.
Ano, provozovatelé pump nejsou bez viny, rychlost zdražení odpovídá zneužití současné situace. Nicméně ten zásadní „příživník“ stále zůstává stát se svou spotřební daní a sazbou DPH. Ne každý musí být nutně ekonom. Ctím každého poctivě pracujícího. Tím větší odpovědnost mají vládní činitelé při komunikaci směrem k těm, kteří jim bezelstně důvěřují.
Anketa
4. Nevolám po regulaci, ale po férové komunikaci.
Není cílem žádat po státu nucené zásahy, cenové stropy či kontrolu marží. Společnosti by však prospělo, kdyby vedení země jednalo s občany férově a neuchylovalo se k polopravdám a hledání vnějších viníků. Jinak hrozí, že veřejnost ztrácí důvěru nejen v konkrétní kroky vlády, ale v celý systém rozhodování. Zodpovědné a etické řízení státu začíná poctivou komunikací.
Místo mystifikace a přenášení viny je třeba otevřít diskusi, která přizná skutečné motivace a principy fungování státní pokladny. Pouze informovaný občan má možnost se rozhodovat a hodnotit, zda a jak stát s příjmy z PHM hospodaří. Síla demokracie spočívá v tom, že společnost má právo znát pravdu – a právě to je největší etická výzva spojená se zdražováním pohonných hmot.
