Článek
Protože kritické myšlení není sprosté slovo.
Kolem České televize je v poslední době pořádně rušno. Noční hlasování, emoce, politické přestřelky a vzájemná obvinění. Jako by se rozhodovalo o osudu demokracie. Jenže možná nám v tom všem trochu uniká jedna docela obyčejná otázka: Musí být Česká televize tak rozsáhlá, jaká je dnes?
Nezpochybňuji její význam. Zpravodajství, sport, kvalitní domácí tvorba i pořady, které komerční televize nenabídnou, mají své místo. Ale když se občas podívám na sledovanost některých vedlejších programů, napadá mě, zda se tu tak trochu nezaměňuje veřejná služba s představou, že čím širší nabídka, tím lépe.
Filmy a seriály, které sleduje jen malá část diváků, dokumenty pro úzké publikum a další pořady, jejichž sledovanost žádné rekordy netrhá. Ano, i takové pořady mají smysl. Veřejnoprávní televize přece nemá být pouhou továrnou na sledovanost. Ale opravdu musí být všechno v takovém rozsahu a za každou cenu?
Každý další program, každá výroba i každý nakoupený pořad něco stojí. A účet nakonec někdo zaplatí. V tomto případě občané.
Možná by proto nebylo od věci udělat důkladnou revizi nákladů, sledovanosti a skutečného přínosu jednotlivých pořadů. Ne rušit bez rozmyslu, ale rozlišovat mezi tím, co je důležitou veřejnou službou, a tím, co už je spíše nákladným luxusem. Někdy by možná stačilo méně repríz, méně produkce a rozumnější využití toho, co už máme.
A ještě něco. Nezávislost České televize a efektivita jejího hospodaření jsou dvě odlišné věci. Můžeme hájit její nezávislost a současně požadovat, aby s veřejnými penězi nakládala úsporně a průhledně. Jedno přece nevylučuje druhé.
Stejně tak změna způsobu financování sama o sobě nezaručí větší nezávislost. Pokud by o penězích rozhodovali politici prostřednictvím státního rozpočtu, mohli by se jen vyměnit ti, na jejichž přízni bude televize závislá.
Takže než se pustíme do dalšího kola politických bitev, možná bychom se měli ptát i jinak: Potřebujeme opravdu tak rozsáhlou televizní nabídku? A dostáváme za vynaložené peníze odpovídající hodnotu?
Veřejná služba totiž neznamená, že se nemusíme ptát na cenu. A šetřit nemusí automaticky znamenat ničit.
Možná by České televizi prospělo méně politického křiku a více poctivého počítání.
