Článek
Protože kritické myšlení není sprosté slovo.
Je pozoruhodné, jak rychle se mění vztah některých politiků k občanským demonstracím podle toho, na které straně barikády právě stojí.
Když Jindřich Rajchl svolával demonstrace proti Fialově vládě a vyzýval k blokádám vládních budov, byl hlas ulice legitimním projevem občanské nespokojenosti. Dnes, když lidé demonstrují proti současné vládě, jsou z nich podle některých představitelů koalice profesionální štváči, šašci a exhibicionisté.
Do stejného tónu se pustil i Filip Turek. Připomněl výsledky voleb a demonstrantům vyčetl falešné sebedojetí, exhibování a údajnou znuděnost blahobytem. Což je zajímavé moralizování zvlášť od člověka, který se sám o veřejnou pozornost rozhodně nepřipravuje. Vzpomeňme na jeho pozoruhodnou dokumentovou anabázi kolem studia – dokumenty se ukazovaly, stahovaly a zase objevovaly. Takový malý politický seriál s nejasným scénářem.
A aby toho nebylo málo, přidal se i Petr Macinka. Šéf diplomacie označil demonstrace za byznys a prohlásil, že jejich účastníci svými protesty neudělají vůbec nic pro žádného „normálního občana České republiky“. Člověk by skoro přehlédl, že v demokracii není povinností demonstrantů předkládat politikům seznam občanů, kterým smějí vyjádřit svůj nesouhlas. A už vůbec neexistuje kategorie „normální občan“, kterou by si vláda mohla vyhradit pro své příznivce.
A právě v tom je podstata problému. Demokracie není výsada vítězů voleb. Volební vítězství nedává nikomu patent na pravdu ani právo určovat, kdy a jak smějí občané vyjadřovat nesouhlas.
Kdo včera oslavoval sílu ulice a dnes ji zesměšňuje, nehájí demokracii. Jen si plete demokracii s vlastním pohodlím. A kdo druhé kritizuje za exhibicionismus, měl by si občas dát pozor, aby se při tom sám neviděl v zrcadle.




