Článek
Pro všechny, kterým se dnes stýská po Východu, je dobré připomenout jednu podstatnou věc: Československo nebylo před rokem 1948 žádnou zaostalou zemí, kterou musel někdo zachraňovat. Naopak. Patřilo k průmyslově nejvyspělejším zemím Evropy, mělo silnou průmyslovou základnu, vzdělané obyvatelstvo a prosperující hospodářství. A pak přišel únor 1948.Československo bylo postupně začleněno do sovětského systému. Soukromé podnikání bylo likvidováno, hospodářství podřízeno centrálnímu plánování a průmysl orientován na potřeby socialistického bloku. Ano, dostávali jsme ropu, plyn a suroviny. Naše podniky měly zajištěný odbyt v zemích RVHP. Jenže nešlo o běžný konkurenční trh. Výrobu určoval plán, průmysl se soustředil na těžkou výrobu a země se postupně vzdalovala západním technologiím, inovacím i konkurenci. Výsledek? Měli jsme průmysl, ale stále méně konkurenceschopný. Vyráběli jsme hodně, ale zaostávali jsme v produktivitě, technologiích i kvalitě. Česká národní banka tento vývoj spojuje s vysokou energetickou náročností, nízkou produktivitou a technologickým zaostáváním. Cena nebyla jen ekonomická. Po roce 1948 jsme ztratili možnost svobodně určovat vlastní politický i hospodářský směr. A v srpnu 1968 přišel definitivní důkaz, že nešlo o žádné rovnocenné partnerství: Československo vojensky obsadila vojska Varšavské smlouvy vedená Sovětským svazem. Sovětská armáda zde zůstala až do roku 1991. Proto je dnes zvláštní poslouchat, že bychom se měli znovu orientovat na Rusko, protože „tam je levná energie, velký trh a tradiční spolupráce“. Čtyřicet let jsme na Východě byli. A výsledkem nebylo dohánění Západu, ale rostoucí technologické, produktivní a životní zaostávání. Nezačínali jsme od nuly. Měli jsme náskok — a během čtyř desetiletí jsme ho ztratili. Takže otázka pro dnešní nostalgiky po Východu není: „Co nám Rusko může dát?“
Ale: „Proč bychom se měli vracet k systému, od kterého jsme po roce 1989 utíkali?“
Levná ropa ani jistý odbyt nejsou vítězstvím, pokud za ně zaplatíte svobodou, konkurenceschopností a desítkami let technologického rozvoje.
Už jsme tam byli. A víme, kolik to stálo.
