Článek
Tohle je pokrytectví, nad kterým zůstává rozum stát.
Když Fico, Babiš nebo Orbán blokovali evropská rozhodnutí a vydírali ostatní právem veta, byla to podle nich obrana národních zájmů a suverenity. Naprosté právo! Jenže když stejný nástroj použije německý kancléř Merz, najednou je to vydírání a nepřijatelné chování. Jak překvapivé! Vlastní veto je demokratický nástroj, cizí veto je skandál.
Německo patří k největším čistým plátcům evropského rozpočtu. Má tedy naprosto legitimní právo požadovat odpovědnost a solidaritu. Evropská unie není bezedný bankomat, ze kterého si někteří rádi vybírají, zatímco společné zájmy a bezpečnost ostatních jim jsou dobré jen tehdy, když se jim to politicky hodí.
Babiš přitom požaduje, aby Evropa byla silným mezinárodním hráčem a měla místo u mírových jednání. Jenže jak chce být Evropa silná, když ji její vlastní politici soustavně rozkládají zevnitř? Nelze chtít respekt u jednacího stolu a současně podkopávat jednotu vlastního spojenectví.
Fico dokonce označuje Merzův postoj za vydírání. To je opravdu pozoruhodné od politika, který sám opakovaně používá evropské veto jako nástroj politického nátlaku.
A ještě jedna věc: ustupování agresorům nikdy nezajistilo trvalý mír. Historie to dokázala mnohokrát. Jenže někteří politici zřejmě považují vlastní popularitu a potlesk proruských příznivců za důležitější než dlouhodobou bezpečnost Evropy.
Evropa nepotřebuje politické kšeftaře, kteří si solidaritu pletou s nárokem na cizí peníze a suverenitu s právem podrazit vlastní spojence.
Tohle není státnictví. To je politické sobectví převlečené za vlastenectví.
Protože kritické myšlení není sprosté slovo.
