Článek
Když se stará hesla vracejí v novém kabátě
Nedávno mě napadlo, že jsme možná udělali v politickém marketingu za posledních několik desetiletí obrovský pokrok. Už nemáme rudé transparenty, na náměstích se neprovolávají budovatelská hesla a místo pionýrů máme sociální sítě.
Pak jsem si ale přečetl některá předvolební hesla a říkám si. „Vždyť tohle už jsme někde slyšeli“. Jen je to dnes barevnější, má to modernější styl a místo usměvavého dělníka s kladivem na nás z plakátu hledí usměvavý politik. Dříve viselo heslo na nástěnce, dnes na billboardu.
Dříve se budoval socialismus, dnes prosperující stát. Technický pokrok tedy nepochybně nastal. Jen základní princip politické komunikace zůstal překvapivě stejný – říct lidem přesně to, co chtějí slyšet, a napsat to tak výrazně, aby to podstatné mohlo zůstat mezi řádky. Za socialismu jsme byli ujišťováni, že plníme pětiletky, překračujeme plán a kráčíme správným směrem. Dnes máme volební programy, strategické priority, reformy a restart. Slovník se změnil, ale člověk se při jeho čtení občas neubrání pocitu, že některé slogany prošly jen jazykovou modernizací. Kdysi se říkalo „Vše pro pracující lid!“, dnes politici mluví o obyčejných lidech. Dříve se volalo „Kupředu, zpátky ni krok!“, dnes se zase hledá správný směr. A místo někdejšího „Poručíme větru, dešti!“ se dnes elegantněji říká, že se zkrotí ceny energií, zlevní potraviny, nastartuje ekonomika a zatočí s tím či oním problémem.
Člověk by skoro čekal, že někde v tiskárně leží ještě stará šablona, jen se podle potřeby mění názvy.
Rozdíl je především v technologii. Tehdy se agitovalo z nástěnek, rozhlasu a prvomájových průvodů. Dnes máme billboardy, televizi, internet a sociální sítě. Tehdejší stranický referent měl nástěnku, dnešní marketingový tým má grafika, kameramana a několik lidí na sociální sítě. Pokrok se tedy nedá popřít. Kdysi se za neúspěchy hledali imperialisté, kapitalisté, sabotéři a další nepřátelé pokroku. Dnes je seznam poněkud pestřejší. Mohou za to předchozí vlády, opozice, Brusel, média, ekonomická situace, válka, ceny energií nebo prostě okolnosti, které se nečekaně vyvinuly jinak.
Princip je ovšem krásně jednoduchý:
Co se podařilo, je naše zásluha. Co se nepodařilo, způsobili ti druzí.
Samozřejmě tím nechci tvrdit, že dnešní demokracie je totéž co bývalý komunistický režim. To by bylo absurdní. Dnes máme svobodné volby, politickou soutěž a možnost každou vládu poslat po čase k čertu. A to je rozdíl zásadní.
Podobnost je jinde. V lidské potřebě věřit, že existuje jednoduché řešení složitých problémů. A také v tom, že dobře formulované heslo má někdy větší šanci přežít než deset stran programu. Vždyť stačí pár slov: bude lépe, vrátíme pořádek, zajistíme bezpečí, nastartujeme růst, ochráníme obyčejné lidi. Jak přesně? To už se na billboard většinou nevejde. Možná bychom tedy mohli oprášit starou budovatelskou školu a její hesla jen trochu přizpůsobit dnešní době.
„Včera jsme budovali socialismus, dnes budujeme prosperitu.“
A pokud se výsledek nějakou náhodou nedostaví, není třeba propadat panice. Vysvětlíme, že plán byl správný, jen se poněkud zkomplikovala situace. Vždyť i pětiletka se kdysi plnila především na papíře. A tak nezbývá než popřát našemu politickému marketingu další úspěšný rozvoj.
Vpřed k lepším zítřkům!
Tentokrát už opravdu.
A když ne teď, tak příští volební období určitě.
