Sliby hnutí ANO a realita vládní praxe v roce 2026

Pokud jde o sliby hnutí ANO z období, kdy bylo v opozici vůči kabinetu Petra Fialy a které slibovalo v masivní kritické kampani okamžitě změnit po svém návratu k moci, naráží řada z nich v aktuální vládní praxi v roce 2026 na realitu.

Andrej Babiš a ANO tehdy ostře kritizovali téměř každý krok Fialovy vlády a slibovali okamžitou nápravu. Aktuálně jim kritici, ekonomové i někteří zklamaní voliči vyčítají řadu dosud nesplněných nebo revidovaných slibů.

Okamžité zrušení Fialova konsolidačního balíčku:
ANO prohlašovalo daňové změny a škrty Fialovy vlády za „okradení lidí a firem“ a slibovalo jejich okamžitou revizi. Vládní realita roku 2026 však ukazuje, že v zájmu udržení rozpočtové stability Alena Schillerová většinu příjmových opatření balíčku, například upravené sazby DPH nebo některé korporátní daně, v platnosti ponechala, aby měla prostředky na slibované sociální výdaje.

Snížení DPH na základní potraviny na 0 %:
Populární opoziční slib z dob vysoké inflace, který měl ulevit peněženkám občanů, nebyl po nástupu do vlády realizován v této radikální podobě.

Zastropování cen energií u výrobců:
Babiš tvrdil, že Fialova vláda zastropovala ceny energií příliš vysoko, a sliboval jejich výrazné snížení radikálním zásahem přímo u výrobců, například stoprocentním ovládnutím ČEZ. Ačkoliv současná vláda deklaruje dílčí pokles cen, k žádnému znárodnění menšinových akcionářů ČEZ ani k administrativnímu sražení cen na předkrizové hodnoty nedošlo.

Kompletní revize Fialovy důchodové reformy:
ANO slibovalo, že po nástupu k moci vrátí věkovou hranici odchodu do důchodu na fixních 65 let a obnoví původní, štědřejší pravidla pro mimořádné valorizace, která Fialova vláda omezila. Ekonomická realita a demografický vývoj však nutí vládu k ústupkům a k zachování některých omezujících mechanismů, aby zůstala dlouhodobě udržitelná stabilita důchodového systému.

Zrušení „zbytečných“ ministerských postů:
ANO tvrdě kritizovalo Fialovu vládu za vytváření nových ministerských postů, například pro evropské záležitosti, vědu a výzkum nebo legislativu. Po sestavení Babišovy vlády v lednu 2026 sice došlo k některým přesunům agend, početný vládní aparát s řadou těchto postů však zůstal v zásadě zachován.

Pokud se podíváme na další sliby, které hnutí ANO dávalo v době Fialovy vlády v letech 2021–2025 jako ostrá opozice a které po svém návratu do Strakovy akademie v roce 2026 koriguje, narážíme na celou řadu dalších oblastí.

Zrušení či revize nákupu stíhaček F-35:
ANO v opozici ostře kritizovalo nákup amerických letounů F-35 jako předražený a pro Česko zbytečný luxus. Babiš sliboval, že zakázku prověří a případně se pokusí od smlouvy odstoupit. Po nástupu do vlády však musel respektovat skutečnost, že smluvní závazky jsou již právně závazné a jejich zrušení by pro stát znamenalo značné finanční náklady a také ztrátu důvěry u spojenců v NATO.

Kritika výdajů ve výši 2 % HDP na obranu:
Hnutí zpochybňovalo zákonné zakotvení výdajů ve výši 2 % HDP na armádu v době, kdy podle něj chyběly peníze v sociální oblasti. Vláda pod vedením ANO však musela rozpočet na obranu v této výši v rámci mezinárodních závazků a reality bezpečnostní situace zachovat.

Okamžité zlevnění dálničních známek:
Když Fialova vláda zvýšila cenu roční dálniční známky na 2 300 Kč a zavedla její automatickou valorizaci, ANO slibovalo, že toto „odírání řidičů“ zastaví a ceny vrátí na dostupnější úroveň. Současná vládní realita roku 2026 však ukazuje, že ke zlevnění dálničních známek nedošlo. Dnes, kdy je ANO ve vládě, je situace z pohledu řidičů znovu velmi nepříjemná: benzín je kolem 44 Kč a nafta kolem 48 Kč za litr. Benzín je podle aktuálních údajů nejdražší od srpna 2022. A přesto vláda nyní říká v zásadě: situaci sledujeme a zasáhneme, pokud budou české ceny výrazně vyšší než v okolních zemích. Když byla vysoká cena benzínu a nafty za Fialovy vlády, ANO tvrdilo, že vláda nic nedělá, že lidé chudnou a stát na drahých palivech vydělává. Dnes jsou ceny paliv znovu velmi vysoké, ale když je u moci ANO, najednou slyšíme, že jde o tržní situaci, kterou vláda pouze sleduje. Stejný problém, ale úplně jiný metr.

Zrušení zpřísnění dohod o provedení práce (DPP):
Fialův konsolidační balíček přinesl složitější administrativu a registrace pro takzvané dohodáře. Hnutí ANO slibovalo tyto změny okamžitě a zcela zrušit a „zachránit flexibilitu trhu práce“. Došlo sice k dílčím úpravám, ale k úplnému návratu do stavu před rokem 2023 nedošlo.

Plošné znovuzavedení plné podpory v nezaměstnanosti:
ANO kritizovalo zpřísnění podmínek pro lidi bez práce, ale současná rozpočtová realita neumožňuje plošné uvolnění podmínek v rozsahu, který hnutí v opozici slibovalo.

Zastavení slučování a rušení venkovských pošt a poboček:
V rámci kritiky Fialova úsporného plánu ANO slibovalo, že zastaví omezování dostupnosti služeb na venkově, například pošt nebo finančních úřadů. K masivnímu obnovování již zrušených poboček však ze strany současné vlády nedošlo, mimo jiné kvůli jejich vysoké finanční nerentabilitě.

Garance růstu platů nepedagogických pracovníků:
Sliby o okamžitém narovnání platů školníků, kuchařek a uklízeček ve školách, které byly za minulé vlády podle ANO podfinancované, se nedaří plošně naplnit v takové míře, jak hnutí v kampani deklarovalo.

Tomu se podle mě neříká ekonomický názor, ale spíš dvojí metr. Každý má samozřejmě právo protestovat, když si myslí, že vláda dělá něco špatně. S tím nemám problém. Vadí mi ale, když na jednu vládu používáme jedno měřítko a na jinou úplně jiné.Každou vládu bychom měli posuzovat podle toho, co skutečně dělá, a ne podle toho, jestli je nám její politika sympatická, nebo ne. Jestli nám něco vadilo včera, mělo by nám to vadit i dnes. A pokud jsme včera něco kritizovali, měli bychom být stejně kritičtí i dnes, když se podobná věc opakuje.

Není to tedy o názoru, ale opravdu o dvojím metru.