Článek
Protože kritické myšlení není sprosté slovo.
Donald Trump nevidí svět jako společenství států, které mají svá práva, závazky a odpovědnost. Jeho veřejné vystupování často připomíná jednání obchodníka, který u každého problému nejprve hledá vlastní výhodu a teprve potom se ptá, kdo zaplatí případné ztráty.
V obchodě může být takový přístup součástí hry. V politice velmoci však rozhodnutí neovlivňují jen obchodní partnery. Mohou rozhodovat o bezpečnosti milionů lidí, o osudu napadené země i o důvěře spojenců.
Právě zde začíná problém Trumpova pojetí politiky: když se lidské životy, bezpečnost a suverenita států stanou pouhými položkami ve vyjednávací bilanci, kdo zaručí, že kvůli výhodnější dohodě neponese největší ztráty ten, kdo u stolu vůbec nesedí?
Nafta nad zlato. A Putin u pokladny
V říjnu 2026 Trump oznámil dohodu o dodávkách ruské nafty na světové trhy. Současně jeho administrativa dočasně zmírnila sankce na ruské palivo, jejichž smyslem bylo omezovat příjmy Moskvy v době války proti Ukrajině. Trump krok hájí snahou snížit vysoké ceny energií. Kritiku však vyvolal i mezi americkými zákonodárci z obou politických táborů. Reuters
Trumpovi zastánci namítnou, že nejde o odměnu pro Putina, ale o vyjednávací taktiku. Ekonomický ústupek má Moskvu přivést k jednacímu stolu a přiblížit konec války. Takový argument nelze předem odmítnout.
Jenže pak je namístě položit další otázku: Jakou konkrétní protihodnotu za tento ústupek Spojené státy získaly?
Pokud Rusko získává ekonomickou výhodu, zatímco podmínky skutečného míru zůstávají nejisté, nejde zatím o prokázaný diplomatický úspěch. Je to sázka na to, že se Putin zachová jinak, než se dosud choval.
A načasování je přinejmenším výmluvné. Vysoké ceny paliv se staly politickým problémem pro Trumpovu administrativu před listopadovými volbami do Kongresu. Prezident potřebuje přesvědčit americké voliče, že dokáže zlevnit jejich každodenní život. To je legitimní domácí cíl. Otázkou však je, zda jeho naplňování neoslabuje tlak na Rusko.
Trump může dohodu označovat za pragmatismus. Jenže pragmatismus není kouzelné slovo, které automaticky promění každé rozhodnutí v úspěch.
Vypočítavost může přinést výhodný obchod. Sama o sobě však nezaručuje spravedlivý mír.
Je to trochu jako rozbít si vlastní výlohu, potom obvinit souseda, že je v ulici průvan, a nakonec si od souseda koupit sklo. Obchod možná proběhne. Otázkou zůstává, kdo na něm vydělal a kdo zaplatil účet.
Putin: obchodní partner, nebo člověk, který vede válku?
V únoru 2022 zahájilo Rusko rozsáhlou invazi na Ukrajinu. V březnu 2023 vydal Mezinárodní trestní soud zatykač na Vladimira Putina kvůli údajným válečným zločinům spojeným s nezákonnou deportací a přesunem ukrajinských dětí. Zatykač není rozsudkem o vině, ale jde o závažný právní krok, který nelze ignorovat jen proto, že se s jeho adresátem právě jedná. Mezinárodní trestní soud
Samozřejmě, i s protivníkem je někdy nutné jednat. Diplomacie není soutěž v tom, kdo se s kým odmítne potkat. Jenže mezi jednáním s protivníkem a jeho politickou rehabilitací je rozdíl.
Na Trumpově přístupu je znepokojivé také to, jak snadno se v jeho veřejných vyjádřeních dostává do popředí otázka, co má udělat Ukrajina, zatímco odpovědnost Ruska za zahájení rozsáhlé invaze ustupuje do pozadí.
Napadená země má být dostatečně vstřícná, ochotná k ústupkům a připravená přijmout podmínky, které jí předloží silnější hráči. Jenže proč by právě oběť agrese měla nést hlavní břemeno kompromisu?
To není rovnováha mezi dvěma rovnocennými obchodními partnery. Je to riziko, že se síla začne vydávat za právo a ústupky slabšího za cenu, kterou musí zaplatit za vlastní přežití.
Aljaška: summit, na kterém chyběl ten nejdůležitější?
Setkání Trumpa s Putinem na Aljašce v srpnu 2025 ukázalo, jak důležitá je pro amerického prezidenta osobní diplomacie. Samotné setkání dvou prezidentů samozřejmě není ničím nelegitimním. Závažná je však otázka, zda se o budoucnosti napadené země může rozhodovat bez jejího plnohodnotného zapojení.
Představme si, že by se dvě mocnosti dohodly na hranicích, bezpečnostních zárukách a politické budoucnosti třetího státu, aniž by jeho představitelé mohli skutečně ovlivnit výsledek. Nebyla by to rovnoprávná diplomacie. Byla by to dohoda silnějších o osudu slabšího.
Trump navíc v říjnu 2026 vyzval Ukrajinu, aby vyměnila svého prezidenta, protože podle něj nedokázal uzavřít dohodu. Reuters
Jenže o tom, kdo povede Ukrajinu, nemá rozhodovat americký prezident ani Vladimir Putin. To je věcí ukrajinských občanů a jejich ústavního pořádku.
Ukrajina není překážkou mírové dohody. Je její nezbytnou součástí.
Mír není obchodní značka
Bylo by příliš jednoduché tvrdit, že každé Trumpovo jednání s Moskvou je automaticky špatné. Spojené státy mají právo zvažovat náklady války, hledat diplomatická řešení a chránit vlastní ekonomické zájmy. Bez jednání se žádný konflikt ukončit nemusí.
Jenže úspěch diplomacie se neměří počtem tiskových konferencí, osobních setkání ani velkolepých prohlášení. Měří se výsledkem: zda se skutečně snižuje riziko dalšího násilí, zda dohoda respektuje práva napadené země a zda přispívá k dlouhodobé bezpečnosti.
Donald Trump rád mluví o dohodách, vítězstvích a schopnosti přimět druhé k ústupkům. Jenže zahraniční politika není soutěž, v níž se úspěch měří tím, kdo odchází od jednacího stolu s větším ziskem.
Největším problémem politiky založené na neustálém počítání vlastního zisku není to, že se v ní obchoduje. Je to riziko, že se přestane rozlišovat mezi tím, co je výhodné, a tím, co je správné.
Ukrajina není položka na účtu. Bezpečnost Evropy není vedlejší náklad. A mír není obchodní značka, kterou si může kterýkoli prezident přivlastnit.
Protože mír, který zaplatí napadený, zatímco agresor počítá zisky, není vítězstvím diplomacie
____________________________________________________________________
Tím však Trumpův příběh nekončí. V mém příštím článku se podíváme na politiku, v níž se bezohlednost vydává za sílu, vypočítavost za státnickou moudrost a osobní prospěch za zájem Ameriky. Protože ne každé rozhodnutí, které mocnému muži přinese výhodu, je také rozhodnutím ve prospěch jeho země a celého světa.
____________________________________________________________________
