Článek
Leonid Brežněv, generální tajemník sovětských komunistů, přijel do Československa na návštěvu na konci května 1978. Choval se jako imperátor na inspekční cestě ve vzdálené gubernii, kde z jeho milosti vládli místodržící. Blížilo se desáté výročí srpnové invaze a Moskva chtěla světu ukázat, že z Československa je opět věrný satelit Sovětského svazu.
Iluze socialistického ráje
Přípravy československých komunistů na návštěvu sovětského diktátora mnohdy překonávaly i dílo knížete Potěmkina, který nechal v 18. století pro ruskou carevnu Kateřinu postavit celé falešné vesnice, aby mohla celé Evropě předvést, že Krym pod její vládou vzkvétá.
Na pečlivě naplánované trase Brežněvova pohybu se začaly s předstihem dělat potřebné kosmetické úpravy. Natíraly se fasády domů, leštily chodníky a vyměňovaly pouliční lampy. Trasa zvolená pro sovětské komunisty tak zářila novotou, ale o ulici dál bylo možné vidět běžnou šeď normalizačního Československa.
Program návštěvy měly téměř výhradně vyplnit oficiální ceremonie: kladení věnců, návštěva Muzea V. I. Lenina a slavnostní obědy a recepce. Na malou chvilku se měl Brežněv dostat i mezi prostý lid. Vhodnou příležitostí pro to měla být prohlídka nedávno otevřeného pražského metra, pro které dodala vlakové soupravy právě sovětská strana.
Nepřátele režimu „uklidila“ Státní bezpečnost
Ještě před příjezdem Brežněva zahájila Státní bezpečnost (StB) rozsáhlou akci proti disidentům. Zadržela několik desítek signatářů Charty 77 - dokumentu, který před rokem a půl otevřeně kritizoval porušování lidských práv v Československu. Většina zadržených strávila 48 hodin (někteří i déle) v cele předběžného zadržení v ruzyňské věznici. Po formálním propuštění byli mnozí z nich okamžitě po opuštění vězeňského areálu opět zadrženi a vráceni do věznice.
Opatření svým „rozsahem i povahou použitých metod podstatně přesáhla rámec akcí obvyklých při podobných státních návštěvách“, jak později konstatoval jeden z mluvčích Charty 77.
Jaroslav Šabata (1927 – 2012) byl český levicový politik, filozof, psycholog a politolog, do roku 1969 funkcionář KSČ, za normalizace disident, v roce 1978 mluvčí Charty 77 a politický vězeň.
Sám Gustáv Husák se k opozici vyjádřil naprosto otevřeně v jednom z projevů přímo před Brežněvem:
„Víme, že jsou jednotlivci a skupiny, kteří myslí jinak. Dokumentuje to tzv. charta i některé další pamflety, které tyto skupiny předávají na západ a tak dělají kolem sebe šum… I z hlediska bezpečnosti je máme pod dozorem. Ti, co příliš provokovali, byli dáni do vězení. Ostatním zužujeme prostor a komplikujeme život… Nepodceňujeme toto nebezpečí, i když dnes tyto živly vliv nemají.“
Příznivé přijetí měla zajistit masivní propaganda
Pracovníci ÚV KSČ několik dní před zahájením návštěvy zahájili masivní propagandu dle předem schváleného scénáře. Celá kampaň vygradovala 30. května 1978 v den Brežněvova příletu. V Rudém právu, ústředním deníku komunistické strany, vyšly na první straně pouze články oslavující sovětskou delegaci.
Záhlaví listu hlásalo: „Srdečně vás vítáme, drazí soudruzi!“ Následoval servilní úvodník „Velký svátek našeho lidu“ o přátelství se Sovětským svazem. Nechyběla ani vzpomínka kosmonauta Vladimíra Remka na jeho let do vesmíru v březnu 1978 a následné přijetí u Brežněva. Jako třešnička na dortu se objevila báseň Jaroslava Muchy „Sláva vám, synové Sovětů“ - prvoplánové verše připomínající nepovedené říkanky z čítanky. Kdysi respektovaný umělec se přispěchal zařadit mezi dvorní pěvce normalizace.
„Spontánní“ nadšení
Letecký speciál se sovětskou delegací přistál na starém ruzyňském letišti 30. května. Na palubě bylo 48 osob, z toho 23 lidí mělo u svého jména uvedeno „ochrana“.
Byla to první Brežněvova oficiální samostatná návštěva Československa. Dříve přijížděl buď nečekaně jako v roce 1967, kdy pokoušel urovnat spory mezi československými komunisty, které rozdělila snaha o reformu stávajícího systému nebo s delegacemi dalších satelitních států.
Z letadla pomalu vystupoval těžce nemocný sedmdesátiletý muž. Brežněv měl za sebou dvě mrtvice a trpěl postupující demencí. Jeho zdravotní stav byl natolik vážný, že konvoj vozů při všech zahraničních cestách často uzavíral speciální vůz vybavený resuscitačním zařízením.
Leonid Iljič Brežněv (1906-1982) byl sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu (SSSR) v období let 1964–1982.
Na červeném koberci už čekali českoslovenští soudruzi v čele s prezidentem Gustávem Husákem. Následovaly tradiční soudružské polibky - oblíbený námět nesčetných sarkastických vtipů. Po přehlídce nastoupené čestné jednotky pražské vojenské posádky zazněly státní hymny obou států a po nich jedenadvacet dělových salv.
Okolo letištní budovy se „spontánně“ shromáždil dav asi čtyř tisíc občanů. Městský výbor KSČ je svezl autobusy v pracovní době z mnoha závodů a úřadů. Triumfální cesta do centra Prahy byla lemována špalírem školní mládeže s mávátky a transparenty. Cílem cesty byl Pražský hrad, kde sovětskou delegaci čekalo několik rituálů, kombinujících staré národní zvyky s komunistickými tradicemi.
Nejdříve sovětské hosty přivítali kyticí šeříku pionýři ve slavnostních krojích. Po nich následovali chlapci a dívky v národních krojích, aby je uvítali chlebem a solí. Cestou k Matyášově bráně zněla píseň „Kaťuša“ - píseň sovětských partyzánů, která se v padesátých letech stala neoficiální hymnou komunistického režimu.
Celý ceremoniál působil jako pečlivě zrežírované divadlo. S jednou podstatnou vadou - nikdo z herců nehrál dobrovolně.
Vrchol servilnosti
Druhý den, 31. května 1978, se ve Španělském sále konal slavnostní mítink. Gustáv Husák přednesl památný projev, který se stal symbolem normalizační servilnosti. V sále plném funkcionářů, generálů a vybraných hostů prohlásil:
„Nikdy nezapomeneme, že to byl Sovětský svaz, který vždy stál věrně po našem boku, a když bylo třeba, bez váhání nám podal pomocnou ruku. Bylo tomu tak i před deseti lety, ve chvíli, kdy šlo o bytí a nebytí socialismu v Československu. S odstupem let znovu vysoce oceňujeme internacionální pomoc Sovětského svazu a dalších socialistických zemí“.
Invazi půl milionu vojáků Varšavské smlouvy, která v srpnu 1968 rozdrtila reformní proces pražského jara, označil československý prezident jako internacionální pomoc. Tanky, které připravily o život desítky československých občanů, byly v jeho podání pomocnou rukou.
Prezident Československé socialistické republiky Gustáv Husák se zdraví se zástupcem náčelníka štábu Střední skupiny vojsk, plukovníkem P.I. Kuzovkovem.
Brežněv kvůli problémům s řečí četl svůj projev z kartiček, na nichž měl jednotlivé pasáže vytištěny velkými písmeny. Ocenil zejména roli československých komunistů po druhé světové válce, kdy v boji s třídními nepřáteli vybudovali stát dle socialistických zásad. Když skončil, povstal celý sál a zazněl dlouhotrvající potlesk. Brežněv po něm se vztyčenou rukou zaťatou v pěst pronesl:
„Ať žije naše společná věc – bratrské přátelství národů Sovětského svazu a Československa! Ať žije mír! Ať žije komunismus!“
Nikdo z přítomných netušil, že za jedenáct let bude komunismus v Československu minulostí.
Narušila vysílání Československé televize sabotáž?
Nervozitu československých komunistů z jakéhokoliv projevu nesouhlasu s připraveným divadlem dokonale odhalil incident, který znemožnil přímý přenos předávání vyznamenání po slavnostních projevech obou státníků. Oficiálně došlo k nečekané technické poruše. Téměř vzápětí bylo spuštěno rozsáhlé vyšetřování.
Komunističtí pohlaváři byli totiž přesvědčení, že šlo o plánovanou sabotáž. Pro vyšetření celé události byla zřízena speciální komise. V její závěrečné zprávě se uvádělo, že došlo k technickým problémům se slabými pojistkami v rozvodně elektrického proudu na Pražském hradě. Za hlavní viníky byli označeni pracovníci Československé televize, kteří neměli připraveno žádné řešení, pokud by došlo k nečekané technické závadě.
Nicméně komise v případu našla i politický podtext. Na konci své zprávy zdůraznila, že prověřované pracoviště má „nejnižší stranickou organizovanost v celé ČST“ a navrhla vhodná „kádrová opatření“.
Návštěva slovenských komunistů
Celý 1. červen 1978 strávil Brežněv na Slovensku v Bratislavě. Přesunul se tam letecky v doprovodu Gustáva Husáka a Vasila Biľaka, ideologa komunistické strany a předního zastánce sovětské invaze do Československa. Byl to také jeden ze spoluautorů tzv. zvacího dopisu, v němž konzervativní křídlo československých komunistů požádalo sovětské komunisty o pomoc proti kontrarevoluci v Československu v roce 1968.
Na Bratislavském hradě se v dopoledních hodinách konala uzavřená beseda s vybranými slovenskými komunisty. Nejprve k nim promluvil Brežněv, který ocenil zejména výrazné zvýšení životní úrovně na Slovensku pod vládou komunistů.
Potom mluvil první tajemník slovenských komunistů Jozef Lenárt. Ten se vyjádřil zejména k útokům západních imperialistů a československých emigrantů na úspěchy, kterých Československo za posledních deset let od porážky kontrarevoluce dosáhlo. Doslova prohlásil, že „vyliezajú z kože, aby očiernili súčasnosť“.
Po projevech následovala série slavnostních aktů, v nichž nechybělo ani kladení věnců k pomníku padlých sovětských vojáků a pozdní slavnostní oběd. Večer se celá delegace vrátila do Prahy.
Absurdní divadlo jde do finále
Druhý den ráno 2. června 1978 se na Pražském hradě konala další velká slavnost. Československý prezident Gustáv Husák předal sovětskému vůdci Řád Klementa Gottwalda. Po slavnostním aktu měl Brežněv projev na počest svých československých hostitelů.
Než začal mluvit, ověřil si netradičním způsobem, zda mikrofon funguje - prudce do něj udeřil zaťatou pěstí. Bylo to gesto imperátora, který dával najevo, kdo je v Praze pánem.
Svůj projev zahájil poděkováním za předané vyznamenání. Po pár větách ovšem začal mít problémy s řečí. Byl schopen vydávat pouze nesrozumitelné slabiky, až se z proslovu stalo pouhé chrčení. Přítomní českoslovenští funkcionáři po skončení proslovu přesto jásali a vytrvale tleskali.
Následovalo už pouze několik krátkých setkání Brežněva s některými československými politiky a diplomaty a závěrečná recepce ve Španělském sále. Přítomno bylo více než pět set osob, které opět bouřlivě aplaudovaly, když Brežněv i Husák pronášeli závěrečné přípitky.
Španělský sál Pražského hradu. Zde se konala závěrečná recepce s Leonidem Brežněvem.
V 15:45 letadlo se sovětským vůdcem Brežněvem odstartovalo na cestu zpět do Moskvy a pomyslná opona mohla být zatažena. Všichni herci si mohli s úlevou vydechnout. V Praze právě končilo neuvěřitelně absurdní divadlo, které trvalo čtyři dny a bylo zinscenované do posledního detailu.
Co to všechno znamenalo
Brežněvova návštěva v roce 1978 byla symbolickým potvrzením naprosté podřízenosti československého režimu Moskvě. Tato podřízenost byla ostatně už dříve zakotvena ve spojenecké smlouvě z roku 1970, kterou českoslovenští komunisté přijali Brežněvovu doktrínu omezené suverenity. Jinými slovy: Moskva získala právo zasáhnout kdykoli, když by se jí nelíbil politický vývoj v Československu.
Návštěva sovětských komunistů v čele s Brežněvem ukázala normalizační režim v Československu v celé jeho nahotě. Byl to systém, který k přežití potřeboval rozsáhlou a lživou propagandu podporovanou masivní represí vůči opozici.
Leonid Brežněv zemřel v listopadu 1982, čtyři roky po své inspekční cestě v Československu. Sedm let po jeho smrti se rozpadl pracně budovaný spojenecký blok komunistických států, který pohromadě držela zejména vojenská hrozba ze strany sovětské armády.
Zdroje:
PETR BLAŽEK: Návštěva genseka. Generální tajemník ÚV KSSS a předseda prezidia Nejvyššího sovětu Leonid Iljič Brežněv v Československu 1978. (https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1301/036-046.pdf)
Československo navštívila sovětská delegace v čele s Leonidem Iljičem Brežněvem.
Michal Kopeček: Leonid Iljič Brežněv: Charismatický vůdce Sovětského svazu, za kterého na sklonku života rozhodovali jiní.
Brežnev na návšteve u nás. Z relácie Televízne noviny, vysielanej 5. apríla 1981.
