Článek
O svatém Václavu jako historické osobě víme určitě jen jednu věc – jeho rodiče byli Vratislav a Drahomíra. Většinu informací o něm máme pouze z legend, které ho měly oslavit. Důležitou zmínku o Václavovi najdeme v kronice saského kronikáře Widukinda. V ní se uvádí, že český kníže Václav platil východofranskému králi Jindřichu I. Ptáčníkovi tribut pacis neboli daň za mír. Mělo to být 500 hřiven stříbra a 120 volů ročně.
Právě tuto epizodu si nacistická propaganda vybrala jako důkaz, že Češi se mají Říši podřídit. Nacisté tvrdili, že už Václav byl „realista“, který pochopil, že má dobrovolně přijmout ochranu silnějšího. Jeho pragmatický krok k přežití, proměnili nacisté v návod k poslušnosti.
Nezkušený právník ukázal nacistům cestu
V českém prostředí přišel jako první s myšlenkou udělat z knížete Václava symbol podvolení politický tajemník protektorátního prezidenta Emila Háchy. Jmenoval se Josef Kliment, byl to vzdělaný právník, ale bez zkušeností v praktické politice.
Doprovázel prezidenta Háchu na jednání do Berlína 14. března 1939, kde Hácha po obrovském Hitlerově nátlaku „odevzdal český národ pod ochranu Německé říše.“ Kliment potom o několik dnů později uveřejnil v novinách článek s názvem „Obnovuje se Svatá říše římská“. V něm vysvětloval, že připojení Čech a Moravy k Německu je vlastně návratem k dřívějšímu vztahu českého státu ke středověké Svaté říši římské.
Josef Kliment (1901–1978), český právník, politický sekretář prezidenta Háchy, předseda Nejvyššího správního soudu a docent právních dějin.
Protektorátní politici jako poslušní vazalové
Protektorátní premiér Beran doufal, že Třetí říše bude k Čechům tak laskavá, jako kdysi Jindřich I. Ptáčník k Václavovi. Představoval si, že českému národu zůstane určitá osobitost, zdání „samostatnosti“ a všechny možnosti politického, kulturního a hospodářského rozvoje. Myslel si, že bude stačit, když bude protektorátní vláda vystupovat v roli vazala, který chce spolupracovat. Protektorát se měl ocitnou v „lenním“ závazku vůči Německu stejně jako český stát v době knížete Václava. Lidé z okruhu prezidenta Háchy celé toto kolaborantské dílo korunovali heslem, které znělo „Být dobrým Čechem a spolehlivým příslušníkem Říše!“
V nové protektorátní konstrukci české státnosti se myslelo i na Václavova bratra Boleslava I. Z historických pramenů víme, že se německé expanzi postavil smečem v ruce. Proto dostal negativní roli. Jeho jednání bylo v podání našich protektorátních představitelů vysvětlováno jako zbytečné promarnění mnoha životů v odboji, který nikam nevedl.
Svatý Václav a národ
Zatímco protektorátní politici mluvili o podvolení se Říši stejně jako to udělal kníže Václav v 10. století, lidé světce vnímali úplně jinak. V jejich očích byl ochráncem národa, kterému má přijít na pomoc, až bude nejhůř. V kostelích velmi často zněl Svatováclavský chorál – naléhavá prosba, aby patron země „nenechal zahynouti nám ni budoucím“. Národ se tak semkl kolem víry, že Václav bude jejich štítem proti okupantům.
Nacistické špičky zneužívají svatováclavský kult
Historik Jan Boris Uhlíř se domnívá, že Hitlerovi se líbila propagace svatováclavského kultu v opačném smyslu, než jak ho vnímali Češi. Myslel si, že by to Říši mohlo pomoci ovládnout českomoravský prostor. Úplně ovšem odmítal ideu české protektorátní státnosti, která se snažila o spolupráci s Říši. Protektorát pro něj byl jen dočasné řešení, které mělo sloužit k ovládání českého národa do doby, než bude „česká otázka“ definitivně vyřešena.
Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich ve svatováclavském kultu viděl nástroj, kterým by se dali Češi velmi dobře zpacifikovat. Uctívání svatého Václava českým národem chápal tak, že tím Češi jen potvrzují Václavův podřízený vztah k německé říši. Chtěl to využít i při „krocení“ Čechů v Protektorátu.
Servilní slavnost v chrámu svatého Víta
Vrcholem patolízalství protektorátní vlády vůči nacistům bylo slavnostní odevzdání klíčů od místnosti, kde byly uloženy české korunovační klenoty. Reinhardu Heydrichovi je osobně předal prezident Emil Hácha 19. listopadu 1941 ve Svatováclavské kapli chrámu svatého Víta v Praze. Česká veřejnost si tento ceremoniál vyložila jako symbol totální svrchovanosti nacistů nad českým národem.
Podle pověsti Heydrich sáhl po svatováclavské koruně, čímž si podepsal ortel smrti. O pár měsíců později ho skutečně zabili naši parašutisté. Historikové ale upozorňují, že si korunu na hlavu zřejmě nenasadil – šlo spíše o pověst, která v době heydrichiády posilovala odvahu lidí.
Protektorátní prezident Emil Hácha ukazuje zastupujícímu říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi české korunovační klenoty.
Paradoxem doby bylo, že právě u pomníku svatého Václava, ochránce národa, museli Češi v červenci 1942 nuceně přísahat loajalitu Říši a distancovat se od atentátníků i od všech lidí, kteří byli do atentátu nějakým způsobem zapojeni. Předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí tehdy ve svém projevu mimo jiné řekl: „Celý svět má slyšet, že se jednotně známe k velkoněmecké říši a svorně zatracujeme její nepřátele!“
Emanuel Moravec udělal z knížete Václava židobijce
Nejabsurdnější podobu dostalo překrucování svatováclavské tradice ve slovech ministr školství a lidové osvěty Emanuela Moravce. Ten z patrona české země udělal fanatického nelítostného vůdce, který má vést své árijské (sic!) Čechy do boje proti Židům, exilové vládě, odboji a všem odpůrcům třetí říše. V jeho myšlenkách jdou čeští bojovníci zároveň s německými dobývat půdu pod velikou myšlenkou Říše. Věrnost svatému Václavovi podle něj znamenala věrnost Hitlerově říši.
Český národ měl v očích ministra Moravce sehrát úlohu věrného druha a pomocníka, který prozřetelně pochopil svou historickou příležitost budovat nový svět po boku mocného Německa. Češi dle něj neměli jinou možnost než dělat politiku, která je v souladu s tou německou. Vždy totiž byli a budou v německém politickém a hospodářském prostoru.
Vyznamenání pro věrné služebníky Německé říše
V roce 1944 už bylo všem jasné, že Německo válku prohrává. Němci chtěli povzbudit morálku kolaborantů v Protektorátu. Státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank proto navrhl zřízení vyznamenání pro příslušníky protektorátu, „kteří se osvědčili vzorným postojem nebo plněním povinností a stálou pohotovostí k nasazení.“ Tím měli naplnit odkaz knížete Václava, který byl věrný Říši. Vyznamenání mělo podobu plamenné orlice (symbol svatého Václava) položené do čestného štítu.
Založení nového vyznamenání symbolicky připadlo na 4. června 1944, což bylo druhé výročí smrti Reinharda Heydricha. Paradoxně sám Heydrich zřízení samostatného protektorátního vyznamenání odmítal, protože je považoval za jeden ze znaků samostatného státu. Po II. světové válce se Frankovo vyznamenání stalo symbolem kolaborace. Nutno ovšem poznamenat, že pokud je nominovaný odmítl přijmout, hrozil mu v lepším případě koncentrační tábor.
Erb Přemyslovců - plamenná orlice. Společně s korunou se stala symbolem svatého Václava. Nacisté ji použili do jediného protektorátního vyznamenání Svatováclavské orlice.
Komunisté svátek svatého Václava zrušili
Po únoru 1948 se terčem nové moci stal i svatý Václav. Komunisté využili toho, jak jeho odkaz zneužívali nacisté, a označili patrona země za symbol kolaborace. Datum 28. září zmizelo z kalendáře památných dnů a stal se z něj obyčejný pracovní den. Přesto i komunisté, kdykoli se jim to hodilo, využívali svatováclavské klenoty jako symbol státnosti.
Ani nacisté, ani komunisté nedokázali odkaz svatého Václava změnit. Po roce 1989 se jeho jméno znovu stalo symbolem státnosti, víry a identity českého národa. Kníže opět ochraňuje národ a je nadějí do zlých časů. A když dnes 28. září, zazní svatováclavský chorál, připomíná nám, že i v nejtěžších chvílích máme svého ochránce – patrona, který nedá zahynouti nám ni budoucím.
Zdroje:
Filip Slezák: Svátky a manifestace v období Protektorátu Čechy a Morava 1939-1945. Brno 2012. Masarykova univerzita. Bakalářská práce.
Lenka Junová: Kult svatého Václava ve 20. století. Brno 2009. Masarykova univerzita. Bakalářská práce.
file:///C:/Users/Stanice/Downloads/PikuliakM_DP.pdf
Marian Pikuliak: Československé školství v období od roku 1938-1945 s důrazem na roli Emanuela Moravce. České Budějovice 2025. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Diplomová práce.
Hlas zrady. Stopy Emanuela Moravce v rozhlasovém archivu
Monika Hrubá: Kult svatého Václava v zrcadle českých dějin. Brno. Masarykova univerzita 2020. Bakalářská práce.
Svatý Václav ve spárech nacistů. Jak zneužili českého světce
