Článek
Stačí otevřít komentáře pod fotkou hezké ženy, influencerky, mladé maminky nebo obyčejné holky, která si dovolila být vidět. Dřív nebo později se objeví stejný typ reakcí. Posměšky. Shazování. Pasivní agrese. Jedovaté poznámky maskované jako humor nebo „upřímnost“. A velmi často nepřichází od mužů. Přichází od jiných žen.
Právě to je na tom možná nejzvláštnější.
Ženy totiž velmi dobře vědí, jaké to je být souzená podle vzhledu. Jaké to je cítit tlak na dokonalost, stárnutí, mateřství, tělo, vztahy nebo úspěch. Přesto si někdy dokážou být navzájem krutější než kdokoliv jiný. Internet tomu navíc dává ideální podmínky. Anonymitu. Odstup. Pocit beztrestnosti. A hlavně nekonečný prostor pro srovnávání.
Internet změnil ženy v nepřetržitě hodnocené objekty
Sociální sítě postavily ženskou hodnotu do permanentní výlohy. Dnes už člověk není srovnáván jen se ženami ze školy, práce nebo svého okolí. Dnes ženy každý den scrollují stovkami obličejů, postav a životů.
Dokonalé vlasy.
Dokonalá pleť.
Plochá břicha pár měsíců po porodu.
Luxusní dovolené.
Čisté byty.
Romantické vztahy.
„Přirozená“ krása, která je často výsledkem filtrů, zákroků, světla a pečlivě vybraných záběrů.
A i když většina žen rozumově ví, že sociální sítě ukazují jen vybranou část reality, emoce fungují jinak než logika. Mozek nesrovnává realitu s realitou. Srovnává vlastní obyčejný život s cizím highlight reel.
Jenže místo otázky:
„Proč se kvůli tomu cítím špatně?“
často přijde jednodušší reakce:
„Najdu důvod, proč ji shodit.“
Proto jsou komentáře pod fotkami krásných nebo úspěšných žen tak často plné zvláštní agresivity. Nejde jen o závist v primitivním smyslu. Spíš o bolestivé srovnání, které v lidech vyvolává potřebu druhého člověka zmenšit, aby se sami necítili tak malí.
Ženská krutost bývá nenápadná. A právě proto bolí víc.
Muži bývají v online prostoru často agresivní přímo. Ženská zlost ale často funguje jinak. Jemněji. Chytřeji. Skrytěji.
Není to vždy otevřená urážka. Často jde o ironii, posměšné „rady“, falešný soucit nebo věty, které se dají kdykoliv schovat za humor.
„Hlavně že se cítí dobře.“
„Já bych na tohle teda sebevědomí neměla.“
„No… každému se líbí něco.“
„Po porodu bych si tohle asi nevzala.“
„Je vidět, že potřebuje pozornost.“
To je právě důvod, proč ženská online agrese bývá psychicky tak devastující. Člověk totiž přesně cítí nepřátelství, ale zároveň má pocit, že možná přehání. Že je „moc citlivý“. A právě tahle neuchopitelná forma ponižování dokáže zůstávat v hlavě mnohem déle než obyčejná nadávka.
Nenávist převlečená za „upřímnost“
Internet vytvořil kulturu, kde se krutost začala vydávat za autenticitu. Lidé rádi říkají:
„Jen říkám pravdu.“
„Někdo jí to říct musí.“
„Aspoň jsem upřímná.“
Jenže upřímnost není totéž co potřeba druhého člověka zranit.
Mnoho žen dnes používá „brutální upřímnost“ jako omluvu pro vlastní frustraci. Protože napsat jedovatý komentář je snadné. Je to rychlé. Krátkodobě to člověku dodá pocit převahy. Na pár sekund může mít pocit, že stojí výš než někdo jiný.
Jenže ten pocit nikdy nevydrží dlouho. A tak se celý cyklus opakuje znovu.
Matky jsou dnes pod neustálým veřejným dohledem
Obrovsky viditelné je to v prostoru mateřství. Možná proto, že mateřství samo o sobě přináší extrémní tlak, únavu a nejistotu. A internet z něj udělal veřejnou disciplínu, ve které je každá žena permanentně hodnocená.
Kojí moc dlouho.
Nekojí dost dlouho.
Nosí dítě moc.
Nenosí ho dost.
Dává bio příkrmy = směšná ezo matka.
Kupuje běžné přesnídávky = líná matka.
Vrátí se do práce brzo = špatná matka.
Zůstane doma = neambiciózní.
Ať žena udělá cokoliv, vždycky existuje někdo, kdo jí vysvětlí, proč to dělá špatně.
Nejhorší je, že mnoho těchto útoků nepřichází od lidí bez zkušeností. Přichází od jiných matek. Od žen, které samy vědí, jak psychicky náročné mateřství dokáže být.
Jenže internet často proměňuje vlastní nejistoty v potřebu soudit ostatní.
Sociální sítě odměňují krutost
Další problém je samotný princip internetu. Negativita funguje. Vyvolává reakce. Komentáře. Sdílení. Hádky. Algoritmy milují obsah, který v lidech vyvolává silné emoce - a nenávist je jedna z nejsilnějších.
Empatie není virální.
Laskavost nebývá hlučná.
Ale ponížení? To internet miluje.
Proto dnes existují celé účty postavené na zesměšňování žen. Jejich vzhledu, hlasu, oblečení, mateřství nebo sexuality. A lidé to sledují jako zábavu.
Možná právě to je nejděsivější část celého problému - jak normální se veřejné ponižování žen stalo.
„Women support women“ často funguje jen do určité chvíle
Internet miluje slogany o ženské podpoře. „Girl’s girl.“ „Women support women.“ „Podporujme se.“
A spousta žen to myslí upřímně. Existují nádherné ženské komunity plné solidarity a podpory. Jenže někdy tahle podpora končí ve chvíli, kdy je druhá žena příliš krásná, příliš sebevědomá, příliš úspěšná nebo příliš viditelná.
Dokud žena nikoho neohrožuje, bývá přijímaná. Jakmile začne vyčnívat, často přichází potřeba ji „vrátit zpátky na zem“.
Možná právě proto bývají některé úspěšné ženy online tak nenáviděné. Ne proto, že by byly špatné. Ale protože připomínají ostatním jejich vlastní nejistoty.
Za každým profilem je skutečný člověk
Na internetu je děsivě snadné zapomenout, že na druhé straně sedí člověk z masa a kostí. Někdo, kdo si možná celý večer pamatuje jednu jedinou větu od cizího člověka. Někdo, kdo právě bojuje s vlastním tělem, úzkostí, samotou nebo vyčerpáním.
Jeden komentář se může zdát bezvýznamný. Jenže člověk nikdy neví, jestli není desátý. Stý. Poslední.
A možná by internet vypadal jinak, kdyby si lidé častěji položili jednoduchou otázku:
Řekla bych to stejné i ženě, která stojí přímo přede mnou?
Protože pod všemi filtry, fotkami a profily jsou ženy často mnohem podobnější, než si myslí. Většina z nich bojuje se stejnými strachy. Se stárnutím. S tlakem na vzhled. S pocitem, že nejsou dost. S potřebou být milované, obdivované a přijímané.
A možná právě proto by si nemusely ubližovat navzájem. Už tak to totiž za ně dělá svět dost.
