Článek
Když se řekne šovinismus nebo misogynie, většina lidí si představí muže, který ženám otevřeně říká, že jsou hloupé, méně schopné, patří „do kuchyně“ nebo že muž má mít ve vztahu poslední slovo. Jenže psychologie ukazuje, že sexistické postoje nejsou vždy takto otevřené.
Někdy se schovávají za „vtipy“. Jindy za údajnou ochranu žen, tradiční hodnoty nebo tvrzení, že muži jsou jednoduše „přirozeně dominantní“. A někdy se projeví velmi nenápadně: muž automaticky předpokládá, že žena nic nezvládne, zlehčuje její názor, potřebuje ji poučovat nebo má pocit, že její samostatnost představuje ohrožení jeho vlastní pozice.
Právě zde začíná být zajímavá otázka: Proč vůbec některý muž potřebuje ženu zmenšovat, aby se sám cítil větší?
Odpověď není tak jednoduchá jako „protože má malé sebevědomí“. Výzkum ale skutečně ukazuje několik mechanismů, které s touto představou souvisejí.
Šovinismus není jen obyčejná „neslušnost“
Americká psychologická asociace definuje sexismus jako předsudky a diskriminační přesvědčení založené na pohlaví. Může být otevřený, skrytý i velmi nenápadný.
Psychologové Peter Glick a Susan Fiske už v 90. letech upozornili na důležitou věc: sexistické postoje nejsou pouze nenávistné. Rozdělili je mimo jiné na hostilní sexismus a benevolentní sexismus.
Hostilní sexismus je ta snadno rozpoznatelná varianta: žena je vnímána jako konkurent, manipulátorka, někdo, kdo chce získat moc nad muži, nebo jako někdo, kdo si „moc dovoluje“.
Benevolentní sexismus je mnohem zákeřnější. Žena je například vnímána jako krásná, citlivá a „hodná ochrany“, ale současně jako slabší, méně kompetentní a někdo, o koho se má muž starat.
Na první pohled může druhá varianta působit dokonce hezky.
Jenže za větou „žena by se tím neměla zabývat, tohle zařídím já“ může být ukryto stejné přesvědčení: muž je ten schopný a žena je ta, která potřebuje jeho vedení.
Výzkum proto ukazuje, že i zdánlivě pozitivní stereotypy mohou pomáhat udržovat nerovné postavení mužů a žen.
Potřeba dominance může být důležitější než „silné ego“
Jedním z nejzajímavějších pojmů v této oblasti je Social Dominance Orientation (SDO) - tedy tendence podporovat hierarchické uspořádání skupin a představu, že některé skupiny mají mít vyšší společenské postavení než jiné.
Výzkumy opakovaně nacházejí vztah mezi SDO a hostilním sexismem. Jedna studie například zjistila, že SDO u mužů souvisela s vyšší mírou hostilního sexismu, zatímco jiný mechanismus - pravicově autoritářské postoje - byl výrazněji spojen s benevolentním sexismem. Longitudinální výsledky navíc naznačily, že SDO může předpovídat následný nárůst hostilního sexismu.
To je důležité.
Protože šovinistický muž si nemusí nutně o sobě myslet, že je nejistý a tím si to kompenzovat na ponižování žen.
Může to fungovat mnohem hlouběji.
Pokud člověk věří, že svět má být hierarchický, že „silnější“ mají mít moc nad „slabšími“ a že muž má být přirozeně nad ženou, pak může ženskou samostatnost vnímat jako narušení řádu, který mu dává pocit bezpečí.
A právě tady se dostáváme k egu.
Proč může být samostatná žena pro nejistého muže nepříjemná?
Sebevědomý člověk obvykle nepotřebuje dokazovat svou hodnotu tím, že zmenšuje hodnotu někoho jiného.
Pokud žena vydělává více peněz, je inteligentní, samostatná, sebevědomá, rozhoduje se sama nebo mu otevřeně odporuje, muž s relativně stabilním sebeobrazem může tuto skutečnost přijmout bez toho, aby to ohrožovalo jeho vlastní hodnotu.
„Je schopná“
Tečka.
U člověka, který má svou hodnotu silně navázanou na společenskou roli muže, to ale může být jiné.
Pokud je jeho představa mužství založená na tom, že muž musí být silnější, schopnější, dominantnější a musí mít poslední slovo, pak schopná žena není pouze schopná žena.
Může se stát symbolem ohrožení jeho vlastní identity.
A proto se může objevit potřeba ji shodit.
„Stejně tomu nerozumí“
„Ženské nemají logické myšlení“
„Tohle bych ženské nikdy nedovolil“
„Chlap musí mít doma autoritu“
„Žena má poslouchat“
Takové výroky neříkají pouze něco o ženách.
Říkají velmi mnoho o tom, jak daný muž chápe vlastní hodnotu a své místo ve vztahu.
Zajímavá je souvislost se strachem ze ztráty moci
Výzkum vztahové nejistoty přináší další důležitý dílek skládačky.
Přehledová práce publikovaná v časopise Social and Personality Psychology Compass uvádí, že vztahová nejistota může být významným faktorem při vzniku a fungování sexistických postojů. U mužů může hostilní sexismus souviset s obavami, že ženy zneužijí mužskou závislost na partnerském vztahu.
Jinými slovy:
„Potřebuji mít nad tebou kontrolu“ může být někdy obranná reakce člověka, který se bojí, že ji ztratí.
A to je podstatný rozdíl.
Mocný člověk nemusí neustále dokazovat, že je mocný.
Člověk, který se své pozice bojí, ji naopak může neustále bránit.
Proto může být někdy paradoxně velmi dominantní chování známkou vnitřní nejistoty.
Neznamená to samozřejmě, že každý dominantní člověk je nejistý. Dominance a sebejistota nejsou totéž. Ale pokud někdo svou „sílu“ potřebuje neustále demonstrovat ponižováním ostatních, je zcela legitimní ptát se, proč je pro něj tolik důležité, aby druzí byli pod ním.
„Chlap musí být nad ženou“ není důkaz síly
Představme si dva muže.
První řekne:
„Moje partnerka je v některých věcech mnohem lepší než já“
Druhý řekne:
„Ženská mě nesmí převyšovat. Chlap musí být vždycky hlavou rodiny“
Kdo z nich působí sebejistěji?
Na první pohled může druhý muž působit dominantněji. Ve skutečnosti však jeho vlastní sebeúcta může být mnohem více závislá na tom, jaké postavení má vůči ženě.
Pokud potřebuje být vždy chytřejší, silnější, vydělávat více nebo mít poslední slovo, jeho vlastní hodnota se stává závislou na porovnávání.
A právě to je jeden z důležitých psychologických rozdílů mezi zdravým sebevědomím a potřebou dominance.
Zdravé sebevědomí umožňuje:
„Nemusím být nejlepší“
„Nemusím mít pravdu“
„Moje partnerka může být v něčem lepší než já“
„Nemusím mít kontrolu nad každým rozhodnutím“
„Její úspěch neznamená moje selhání“
Nejisté ego může naopak fungovat podle opačné logiky:
„Pokud je ona lepší, znamená to, že já jsem horší“
A právě z této rovnice může vzniknout potřeba druhého člověka stáhnout dolů.
Někdy nejde o nízké sebevědomí, ale o křehké sebevědomí
Tohle je ještě přesnější způsob, jak o tom přemýšlet.
Ne každý šovinistický muž musí působit nejistě.
Někteří mohou být sebevědomí, úspěšní a velmi přesvědčiví.
Problém může být v tom, že jejich sebeúcta je křehká a podmíněná.
Takový člověk se může cítit dobře, dokud jeho okolí potvrzuje jeho představu o sobě.
„Jsem muž“
„Jsem dominantní“
„Jsem ten, kdo rozhoduje“
„Ženy mě respektují“
Ale ve chvíli, kdy se objeví žena, která ho nepotřebuje, neposlechne ho nebo ho dokonce v něčem překoná, může přijít nepřiměřená reakce.
Ne proto, že by objektivně ztratil svou hodnotu.
Ale protože jeho vlastní hodnota byla postavena na hierarchii.
Vztahy jsou v tomto směru obzvlášť citlivé
Romantické vztahy jsou pro šovinistické postoje velmi důležité, protože v nich dochází ke kombinaci intimity, závislosti, sexuality a moci.
Meta-analýza 22 studií zahrnující 4 860 lidí zjistila souvislost mezi určitými formami nejisté citové vazby a podporou hostilního i benevolentního sexismu. U mužů například některé formy nejisté vazby souvisely s větší tendencí k hostilnímu sexismu.
Další výzkum ukázal, že u mužů může souvislost mezi vyhýbavou vazbou a hostilním sexismem zprostředkovávat právě orientace na společenskou dominanci.
To znamená, že sexistické postoje nemusí být pouze abstraktní politický názor.
Mohou být součástí způsobu, jakým člověk zvládá blízkost, odmítnutí, závislost, žárlivost a strach ze ztráty kontroly.
A právě tady je šovinismus nebezpečný
Problém není jen v tom, že někdo řekne „ženy jsou hloupé“.
Problém nastává tehdy, když se takové přesvědčení promění v chování.
Výzkum dlouhodobě nachází souvislost mezi sexistickými postoji a negativními postoji k násilí na ženách. Velká meta- analytická práce zahrnující 141 zpráv a 912 unikátních efektů zjistila, že jak hostilní, tak benevolentní sexismus souvisely s postoji podporujícími násilí vůči ženám; u mužů byly sexistické postoje rovněž spojeny s násilným chováním vůči ženám, přičemž souvislost byla silnější u hostilního sexismu.
To samozřejmě neznamená, že každý muž se sexistickým názorem bude násilný.
Znamená to ale, že sexistické přesvědčení není jen nevinná slovní hra.
Pokud člověk věří, že žena má menší hodnotu, méně práv nebo že muž má mít automaticky kontrolu, vytváří tím ideologický základ, na kterém se mohou stavět další problematická jednání.
Proč tedy někteří muži ženy shazují?
Není na to jedna univerzální odpověď.
Výzkum ukazuje kombinaci různých faktorů:
- potřebu společenské dominance
- podporu tradičních genderových hierarchií
- vztahovou nejistotu
- některé formy nejisté citové vazby
- nízkou empatii a schopnost perspektivy
- autoritářské postoje
- kulturní a společenské normy
- naučené představy o tom, co znamená „být správný muž“
A proto není přesné říct:
„Šovinista je šovinista, protože má malé sebevědomí“
Přesnější je:
„Šovinistické chování může být způsobem, kterým člověk chrání svou pozici, identitu nebo pocit kontroly - a u některých mužů může souviset s nejistotou, strachem ze ztráty moci nebo křehkým sebeobrazem“
To je psychologicky mnohem zajímavější.
Skutečná síla totiž nepotřebuje podřízeného
Možná nejvýstižnější je nakonec jednoduchý rozdíl.
Muž, který si je jistý sám sebou, nemusí dokazovat svou mužnost tím, že žena bude méně schopná než on.
Nemusí se bát úspěšné ženy.
Nemusí potřebovat vydělávat více.
Nemusí mít poslední slovo.
Nemusí rozhodovat za partnerku.
Nemusí dokazovat, že „on je chlap“.
Může vedle sebe mít ženu, která je stejně inteligentní, samostatná, úspěšná a sebevědomá - a její schopnosti pro něj nejsou hrozbou.
Naopak muž, jehož sebeúcta závisí na hierarchii, může potřebovat neustále připomínat, kdo je „nahoře“.
A právě proto může být paradoxně největším znakem nejistoty nikoliv to, že člověk někdy pochybuje sám o sobě, ale že potřebuje, aby někdo jiný byl menší, aby se on mohl cítit velký.
To však není diagnóza každého šovinisty.
Je to jeden z psychologických mechanismů, které mohou sexistické postoje pomáhat vysvětlovat.
A možná právě proto je užitečné na šovinistické chování nereagovat otázkou:
„Proč si myslíš, že jsou ženy horší?“
Ale někdy spíš:
„Proč potřebuješ, aby byly horší než ty?“
Protože odpověď na druhou otázku může říct o člověku mnohem víc.
Použité zdroje:
Peter Glick & Susan T. Fiske (1996) – The Ambivalent Sexism Inventory: Differentiating Hostile and Benevolent Sexism
Peter Glick & Susan T. Fiske (1997) – Hostile and Benevolent Sexism: Measuring Ambivalent Sexist Attitudes Toward Women
Glick et al. (2000) – Beyond Prejudice as Simple Antipathy: Hostile and Benevolent Sexism Across Cultures
Hammond & Overall (2017) – Dynamics Within Intimate Relationships and the Causes, Consequences, and Functions of Sexist Attitudes
He loves her, he loves her not: Attachment style as a personality antecedent to men’s ambivalent sexism
Personal Ties and Prejudice: A Meta-Analysis of Romantic Attachment and Ambivalent Sexism
Linking Ambivalent Sexism to Violence-Against-Women Attitudes and Behaviors: A Three-Level Meta-analytic Review
Americká psychologická asociace – informace o sexismu a maskulinitě
