Článek
Když jsme plánovali expedici za hranice
Celý týden jsem poslouchala kolegyni, jak mají u sousedů v Polsku všechno za polovinu. „Musíš tam zajet, utratíš polovinu a odjedeš s plným kufrem!“ vyprávěla mi s nadšením, že až jsem podlehla a v sobotu ráno jsme i my sbalili rodinné auto a vyrazili na sever. Cestou v autě panovala skvělá nálada, děti už plánovaly, jaký kečup si dovezeme, a manžel šťastně chechtal nad tím, kolik v Polsku ušetříme.
Dobrodružství v polském supermarketu
Jen co jsme překročili hranici, narazili jsme na první megamarket. Všude hromady českých SPZ a lidí tlačících plné vozíky. Vzala jsem vozík a vydala se do boje s rodinou po boku. Regály se prohýbaly pod kilogramovými baleními sýra a levným máslem – připadala jsem si jako v ráji spořivých. Manžel nadšeně šeptal: „Podívej na ty ceny, todle je paráda!“
První šok při pohledu na účtenku
Nakládání zboží do kufru nám zabralo skoro půl hodiny. Teprve při pohledu na účtenku nastal první moment pravdy. Částky byly sice nižší, ale některé produkty stály téměř stejně jako doma – a nešlo jen o pár korun. Zmateně jsme se s manželem podívali na sebe. „To se mi nezdá, vždyť to má být poloviční!“
Když euforie vyprchá
Po cestě zpátky domů jsem v duchu sčítala, jestli se nám ten výlet vůbec vyplatil. Připočítala jsem benzin, dálniční známku a oběd v rychlém občerstvení u polské pumpy. Najednou mi vyšla úspora sotva dvě stovky. „Já myslela, že na tom vyděláme víc,“ povzdechla jsem si. Manžel jen mrzutě pokrčil rameny a tiše zabručel: „Asi to přehánějí, ti co o tom básní.“
Oči otevřené, radost pryč
Doma jsme začali vybalovat nákup a přišla další vlna rozčarování. Polský kečup se dětem moc nelíbil, káva chutnala nějak divně a to máslo, na které se manžel tak těšil, bylo podivně vodnaté. „Tak tohle už fakt nemusíme opakovat,“ řekla jsem nahlas, až se mi sevřelo hrdlo. Manžel se zasmál: „No… aspoň máme zážitek, co se bude vyprávět.“
Když iluze praskne
Celý večer jsme přemýšleli, co děláme špatně – je to chyba médií, nebo nás jen dostihl trend masového přeshraničního nakupování? Hlavou se mi honilo, že jsme přišli o radost z normálního sobotního nákupu, kdy člověk dumá nad polici v klidu svého města. Ten polský trh nám tu radost doslova vyfoukl, a navíc jsme začali pochybovat, jestli to obrovské šetření není vlastně jen mýtus.
Závěr, který si budou všichni pamatovat
Už to nejsou dny, kdy by návštěva Polska znamenala výraznou úsporu a radost z „uloveného“ nákupu. Zůstalo mi po tom pocit nespravedlnosti a zklamání, které jsme ještě všichni probírali u večeře. Když už ušetříme, pak hlavně na zážitcích a rodinném čase, ne v peněžence. „A příště prostě jdeme na trh u nás doma,“ uzavřela jsem nakonec ten pověstný nákupní polský sen.
Autor příběh redakčně zpracoval a anonymizoval. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
