Článek
Napjaté dopoledne u hotelového bazénu
Stalo se to během mé dovolené v Egyptě, kterou jsem si dlouho šetřil a plánoval. První dny probíhaly v poklidu – slunce, moře a all inclusive koktejly. Jedno dopoledne jsem se usadil na lehátko u bazénu, sluchátka v uších a myslel si, že budu v klidu relaxovat. Ale pak přišla skupina polských turistů a celý můj den nabral naprosto nečekaný směr.
Poláci spustili – a vůbec netušili, kdo sedí vedle
Zpočátku mě rušily jen jejich hlasité hovory, ale když jsem sundal sluchátka, rozpoznal jsem jejich polštinu. Mám polskou babičku, takže rozumím skoro všemu, co si Poláci povídají. Byli hluční, kritičtí a rozhodně se neostýchali komentovat ani ostatní hosty, ani personál. Nejvíc mě ale naštvalo, když začali řešit „typické české turisty“ u bazénu – údajně jsme prý lakomí, nezdvořilí a směšní.
Stoupá napětí a srší ironie
Myslel jsem, že to přejdu, ale když se jejich řeči začaly obracet přímo na mě „Podívej na toho Čecha, jak si šetří pivo, asi mu to bolí zaplatit dalších padesát korun,“ slyšel jsem přímo za zády), pocítil jsem zlost smíchanou s nervozitou. Počítali evidentně s tím, že jim není rozumět, a to jim dodávalo kuráž. Zatínal jsem pěsti, až mi běhal mráz po zádech – byl jsem zvědavý, jak daleko zajdou.
Dramatický zlom: Rozhodl jsem se zakročit
V jednu chvíli už jsem to nevydržel. Sednul jsem si a otočil se k nim s úsměvem. Chvilku váhali, ale jeden z nich do svého monologu pohrdavě utrousil další narážku směrem ke mně. V tu chvíli jsem poprvé promluvil polsky: „Możecie mówić ciszej? Rozumiem was bardzo dobrze…“ Jejich tváře ztuhly, nastalo ticho, jako když utne. Byl jsem připravený na všechno, jen ne na jejich šokovaný výraz.
Chvíle napětí a nečekaná reakce
Bylo tam trapné ticho, které trvalo snad věčnost. Jeden z nich se nakonec oklepal a nejistě se zeptal: „Ty jsi Polák?“ Zavrtěl jsem hlavou: „Ne, jsem Čech. Ale rozumím, co říkáte.“ Oči se jim rozšířily překvapením. Zatvářili se provinile a zmohli se jen na pár rozpačitých omluv.
Překvapivé smíření a poučení
Zbytek dopoledne už u bazénu panovalo napjaté, ale klidné ticho. Později za mnou jeden z nich přišel, podal mi ruku a polsky řekl: „Promiň. Nečekali jsme, že někdo z Čechů rozumí. Byli jsme hloupí.“ Já jen kývnul a odvětil: „Někdy by stačilo být prostě slušný.“ Tahle drobná epizoda změnila i atmosféru mezi dalšími hosty u bazénu – všichni si najednou dávali pozor na jazyk i na vztahy.
Odjel jsem se zvláštním pocitem a poučením
Ještě několik dní jsem potkával polskou partu na hotelových chodbách. Už mě ignorovali, ale už nikdy jsem neslyšel žádné narážky – nejen na Čechy, ale na kohokoli. Na dovolené jsem se naučil, že naše slova mohou mít daleko větší dosah, než tušíme. Zároveň jsem si z Egypta neodvezl jen opálení, ale i silný zážitek, že respekt je univerzální jazyk.
Redakce příběh redakčně zpracovala a anonymizovala. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
