Článek
Když mi sekáčová bunda změnila den
Nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového přihodí. Šla jsem kolem malého second handu na rohu a úplně intuitivně jsem se zastavila. Nebylo tam nic extra – pár polic, hromada rozházeného oblečení, unavená prodavačka a zevlující pes. Ale něco mě táhlo dovnitř, i když jsem šla původně jen pro rohlíky.
Obyčejná bunda za cenu svačiny
Zřetelně si pamatuji, jak jsem uviděla tu tmavě zelenou bundu mezi kabáty. Pro většinu lidí asi naprostý hadr, mě ale něčím přitáhla. Cena byla směšná, pouhých 60 korun. „Tu si vezmu, sice je už dost sepraná, ale aspoň se v ní psi na zahradě nebudou bát,“ pomyslela jsem si a hrdě s ní kráčela domů.
První podezření, že něco nehraje
Zapadla jsem do předsíně a bundu jen tak letmo přehodila přes židli. Kdybych ji nechtěla rovnou vyprat, asi bych na nic nepřišla. Ale jak jsem strkala ruce do kapes, najednou jsem cítila něco tvrdého. „Fuj, co když tam byla myš?“ Cukla jsem sebou, srdce mi poskočilo. Opatrně jsem nahmátla předmět – a vytáhla cosi zabaleného v igelitu.
Šokující obsah v kapse
Srdce mi bušilo až v krku. Rozbalila jsem pytlík a vyvalily se na mě starožitné mince a podivný přívěsek. Zůstala jsem stát jako opařená, mince byly těžké a na první pohled dost staré. Nebyla jsem znalec, ale vypadaly cenně – rozhodně dražší než moje snídaně na týden!
Když se příběh rozjel: „To jsou pravé?“
Okamžitě jsem volala své kamarádce, která sbírá mince. „Hele, můžeš se na to podívat?“ Za hodinu už stála ve dveřích. Hned, jak otevřela krabičku, povytáhla obočí. „Ty si děláš srandu? To je tolar z 18. století!“ nevycházela z údivu. „A ten přívěsek… ten je asi ze zlata, fakt jsi to našla v bundě za šedesát?“
Pátrání po minulém majiteli
Nešlo mi to z hlavy. V bundě byla i stará účtenka s neznámým jménem. Snažila jsem se dopátrat, kdo ji nosil, ale bez šance. Second hand mi odmítl něco sdělovat, prý kvůli ochraně údajů. Přemýšlela jsem, jestli mám vše nahlásit – přece jen, někdo možná o poklad přišel omylem.
Kolik opravdu stojí “bunda za šedesát”?
Nebyla jsem lakomá, šla jsem se poradit do zlatnictví. Odborník mince ocenil na několik tisíc, přívěsek na další tisíce. Zírala jsem, nevěděla, jestli se smát, nebo chtít skákat radostí. „Tohle je jako vyhrát v loterii,“ řekl mi prodavač. „Měla jste kliku!“ Jenže ve mně zůstával pocit viny – je přece tohle moje, nebo patří ještě někomu jinému?
Kam mě tahle bunda dovedla
Ještě dnes tu bundu opatruji, i když ji nenosím. Poklad schovávám, dokud nebudu vědět, co s ním. Zvláštní pocit osudu mě provází pokaždé, když si na tu chvíli vzpomenu. Kdo by řekl, že obyčejná bunda koupí za pár drobných vám může totálně otočit život naruby?
Redakce příběh redakčně zpracovala a anonymizovala. Jména, věk a detaily byly změněny. Smysl a jádro sdělení zůstaly zachovány.
