Král artyčoků skončil ochrnutý a bez peněz. Vzestup a pád mafiána Cira Terranovy

Ciro Terranova patřil k mafiánům, kterým newyorské podsvětí říkalo spíš přídomkem než jménem. Stačilo vyslovit Král artyčoků a každý věděl, o koho jde – o muže, který léta rozhodoval, kolik bude na Manhattanu stát bedna zeleniny.

Terranova stál u založení rodiny Morello, jednoho z prvních organizovaných mafiánských klanů v New Yorku, a dlouho patřil k nejmocnějším mužům italského podsvětí. Jeho příběh ale nekončí u moci. Končí o dvacet let později, v pronajatém bytě, bez peněz na nájem.

Terranova se narodil ve městě Corleone na Sicílii, odkud celá jeho rodina v devadesátých letech devatenáctého století odešla do New Yorku – stejně jako statisíce dalších italských přistěhovalců té doby. Napojil se tam na svého příbuzného Giuseppa Morella, který do Ameriky přijel o pár měsíců dřív.

Práce v New Yorku ale zpočátku nebylo dost, a tak se Terranova s rodinou na čas přesunul na jih Spojených států – sázet cukrovou třtinu a sbírat bavlnu. Postihla je tam malárie, nedařilo se jim, a tak se po pár letech vrátili natrvalo do New Yorku, kde Terranova pracoval jako číšník v podniku svého bratra.

Když Morella a jeho společníka poslali do vězení za padělání peněz, po moci v mafiánské rodině sáhli Terranova a jeho bratři. Rychle se vypracovali mezi nejmocnější gangstery italského Harlemu.

Titul, který ho proslavil, si Terranova vysloužil obchodem se zeleninou. Skoupil veškeré artyčoky, které do New Yorku dorazily z Kalifornie, a prodával je dál s výraznou přirážkou – obchodníkům se zeleninou nezbývalo než nakupovat u něj a platit tolik, kolik si řekl, jinak jim hrozila nakládačka.

Vyklubal se z toho jeden z nejlukrativnějších rodinných byznysů vůbec, přezdívka Král artyčoků se ujala a Terranova s ní žil až do konce života. Moc, kterou si takhle vybudoval, ale nestála jen na zelenině – patřila k ní i řada vražd a soudních tahanic, ze kterých pokaždé vyvázl bez trestu.

Terranovovo postavení v gangu ale nebylo neotřesitelné. Podle dochovaného podání z newyorského podsvětí se v roce 1931 Terranova zapojil i do vraždy Giuseppa Masserii, jednoho z největších bossů podsvětí.

Seděl za volantem auta, které mělo střelce po činu odvézt. Jenže se prý natolik vyděsil, že s vozem nedokázal ani odjet a z místa řidiče ho musel doslova vystrkat jeden ze střelců, Bugsy Siegel.

Ať se to stalo přesně takhle, nebo si to podsvětí jen desítky let přeříkávalo dál, Terranovovi to poškodilo pověst natrvalo. Kdysi rozhodoval, kdo ve čtvrti přežije – teď už mu nesvěřili ani auto a byl všem pro smích.

Definitivní ránu nakonec Terranovovu impériu nezasadil gangster, ale Fiorello La Guardia, jeden z nejvýznamnějších a nejráznějších starostů v historii New Yorku.

V prosinci 1935 přijel za svítání na velkotržnici v Bronxu, vylezl na korbu náklaďáku a vyhlásil okamžitý zákaz prodeje artyčoků v celém New Yorku.

Zní to jako groteska, ale skutečně se to stalo – starosta veřejně prohlásil, že žádný vyděrač nebude přes zeleninu terorizovat poctivé obchodníky, dokud bude ve funkci on.

Zákaz sice fakticky platil jen pár dní, ale hrozba stačila k tomu, aby se artyčoky začaly znovu prodávat volně a nezávisle na Terranovovi - jeho monopol, na kterém stálo celé jeho postavení, byl v tu chvíli u konce.

Z Krále artyčoků se během pár let stal bezvýznamný muž bez finančních zdrojů. Přišel o dům, žil z půjček a mladší gangsteři mu dali jasně najevo, že jeho éra skončila. Newyorské úřady ho navíc jako tuláka zatýkaly pokaždé, když překročil hranici města.

Přidaly se i zdravotní problémy. Mrtvice ho ochromila na levou stranu těla a připravila o řeč. Dvacátého února 1938 Terranova zemřel v nemocnici, chudý a téměř zapomenutý, ve věku devětačtyřiceti let.

Pohřeb měl skromný, bez okázalosti, na jakou byli zvyklí jeho vrstevníci z podsvětí. Pochovali ho do neoznačeného hrobu na hřbitově Calvary v Queensu. Ze čtyř bratrů byl jediný, který skonal v posteli – ostatní tři skončili násilnou smrtí.

Bývalý mafián Joe Valachi o něm o čtvrt století později prohlásil před senátním výborem: „Zemřel se zlomeným srdcem!“