Mafián Anastasia zemřel pod horkým ručníkem. Jeho vražda byla groteska, psal dobový tisk

Albert Anastasia, vlastním jménem Umberto Anastasio, se narodil roku 1902 v italské Kalábrii. Do New Yorku se dostal ještě jako mladík, když dezertoval z lodi, na které pracoval, a usadil se v brooklynských docích.

Už v roce 1921 byl odsouzen k trestu smrti v obávané věznici Sing Sing za vraždu kolegy z přístavu. Popravě na elektrickém křesle však unikl – podařilo se mu dosáhnout obnovení procesu, během něhož klíčoví svědci záhadně zmizeli nebo změnili své výpovědi. V roce 1922 byl propuštěn na svobodu.

Tento scénář se pak stal jeho ochrannou známkou. Každé další obvinění z vražd ztroskotalo na náhlém mlčení či mizení svědků.

Později vedl syndikát nájemných vrahů Murder, Inc., což mu vyneslo přezdívku Hlavní kat (Lord High Executioner) newyorské mafie. Nakonec se stal bossem zločinecké rodiny, která dnes nese jméno Gambino. Pro ostatní bosse se však stal příliš nepředvídatelným a nebezpečným obchodním partnerem, a tak si 25. října 1957 přišla zubatá i pro něj.

Týdeník Time o jeho smrti o deset dní později napsal článek, který byl pojatý jako komická fraška. Vraždu srovnával s taškařicí s dorty v obličeji.

„Humorné aspekty předem promyšlené vraždy jsou téměř totožné s těmi z grotesek, ve kterých létají dorty. Znalci obou žánrů si mohou vychutnat oběť v její dokonalé počáteční nevině, její rostoucí nevíru a zděšení a nakonec její absurdní reakci na neúprosný běh osudu.“

„Al si objednal stříhání vlasů, a jakmile na svém tlustém krku ucítil strojek, spokojeně zavřel oči. Vůbec si nevšiml dvou mužů v kloboucích, kteří vešli hned za ním. Al měl stále zavřené oči, když mu první kulka prorazila díru do baculaté levé ruky. Další projektil mu prošel oděvem a vymrštil jím, jako by dostal ránu baseballovou pálkou. Al si stihl jen uvědomit, že ho zabíjejí.“

„V křečovitém děsu sebou škubl, až zlomil kovovou opěrku nohou na křesle. Pak se v bolestech vymrštil vzhůru a shodil láhev vody po holení Bay Rum. Ti dva muži, kteří ho zabíjeli, klidně pokračovali ve svém díle.“

Článek, z něhož jsme uveřejnili jen zkrácené pasáže, vzbudil svým tónem rozporuplné reakce - od rozhořčení nad cynismem až po pobavení nad černým humorem.

Vražda ve skutečnosti žádnou groteskou nebyla. Šlo o pečlivě připravenou popravu. Albert Anastasia přišel toho pátečního dopoledne do holičství hotelu Park Sheraton na Manhattanu. Sedl si do čtvrtého z dvanácti křesel a objednal si holení a stříhání.

Byl zavalitý, prošedivělý a choval se s jistotou hosta zvyklého dávat velká spropitná. Holič mu přes obličej položil horký ručník. Kolem byli další holiči, zákazníci a čističi bot.

Jeho šofér a osobní strážce však zmizel. Podle Time seděl na kávě v drogerii přes ulici, podle jiných zdrojů zaparkoval auto v podzemní garáži a odešel. Anastasia zůstal v křesle sám, s obličejem pod ručníkem.

Pro Alberta Anastasiu si do holičství přišli dva muži. Měli tmavé brýle s kovovými obroučkami, šátek přes ústa a černé rukavice. Holiče odstrčili stranou a začali střílet. První kulka zasáhla Anastasiu do levé ruky.

Albert Anastasia kopal v křesle kolem sebe. Podle svědků pak vyskočil a chtěl se vrhnout na střelce, jenže si je spletl s odrazem v zrcadle před sebou. Jiné zdroje uvádějí jen to, že se zvedl a do zrcadla padl.

Kolikrát padla rána, se zdroje neshodnou. FBI si do spisu zapsala tři výstřely, novináři napočítali pět zásahů. Anastasia zůstal ležet mrtvý na podlaze holičství.

Vrazi Alberta Anastasii z holičství odešli a zbraní se zbavili cestou. Colt našla policie na chodbě před holičstvím, revolver Smith & Wesson v lisu na odpadky ve stanici metra na 57. ulici. Z vraždy nebyl nikdy nikdo obviněn.

Za popravou podle historiků stál boss Vito Genovese, který na svou stranu získal Carla Gambina, jednoho z Anastasiových klíčových mužů. Gambino po Anastasiovi převzal rodinu a ta dodnes nese jeho jméno.

Po muži, který celý život posílal na smrt druhé, nakonec zbylo jen prázdné křeslo. To, ve kterém Albert Anastasia zemřel, dnes vystavuje muzeum mafie Mob Museum v Las Vegas.

Další použité zdroje:

Nigel Cawthorne: Historie mafie, Dobrovský (edice Knihy Omega, 2016)

Ryan Gingeras: Mafie: Celosvětové dějiny, Pangea (2026)