Řídil gang jako firmu. Paul Kelly byl první moderní boss newyorského podsvětí a měl manýry elegána

Paul Kelly nevypadal jako gangster. Byl malý, štíhlý a vždy dobře oblečený. Mezi rváči newyorského podsvětí přelomu 19. a 20. století působil jako bílá vrána.

Přesto vedl jeden z nejmocnějších gangů města. Americký kronikář zločinu Jay Robert Nash ho označil za prvního moderního bosse amerického podsvětí a za prvního, kdo v USA pojal zločin jako organizovaný byznys.

Z gangu, který Kelly vedl, vzešli Johnny Torrio, pozdější boss Chicaga, i Al Capone, pozdější král chicagského podsvětí. Sám Kelly skončil úplně jinde. Jako odborový předák.

Kelly se narodil v sedmdesátých letech 19. století v Itálii jako Paolo Antonio Vaccarelli. V New Yorku začínal v ringu, v bantamové váze.

Tehdy si také změnil jméno. Proč zrovna na irské, se zdroje neshodují. Podle jedněch šlo o běžný zvyk v boxu, podle jiných si irským jménem otevíral dveře k zápasům i k politikům, kteří v tehdejším New Yorku vládli.

Peníze z ringu Kelly investoval. Zakládal atletické kluby, které byly ve skutečnosti zástěrkou pro mladé výtržníky z chudých přistěhovaleckých čtvrtí dolního Manhattanu. Jeden z nich nesl přímo jeho jméno, Paul Kelly Association.

Kellyho gang vešel do dějin jako Five Points Gang, pojmenovaný po nechvalně proslulé čtvrti Five Points.

Paul Kelly záhy pochopil, kde leží skutečná moc. V New Yorku ji držela Tammany Hall, politická mašinérie demokratů, která ovládala i čtvrti kolem Five Points.

Tammany potřebovala u voleb svaly a Kellyho gang je dodával. Spojenectví uzavřel s jedním z jejích nejvlivnějších vůdců.

Staré gangy z Five Points bývaly spíše party rváčů a zlodějů bez pevnější struktury. Kelly dal svému gangu v zásadě moderní, firemní řídicí formu. Popsala ji dobová reportáž časopisu McClure's Magazine: Kellyho spolek měl pobočky v Harlemu a New Jersey a na vrcholu moci dokázal k volbám postavit tisíc mužů, kteří hlasovali opakovaně pod cizími jmény.

Kelly tak ovlivňoval výsledek ve prospěch spřátelených politiků. Ti pak na oplátku drželi nad jeho podniky ochrannou ruku. Ochrana ale platila jen do chvíle, než gangy začaly politikům dělat ostudu.

Kelly neměl v podsvětí volné pole. Východně od ulice Bowery vládl Monk Eastman, šéf konkurenčního gangu, a o pás území mezi nimi se oba gangy přetahovaly se zbraní v ruce. V roce 1903 vyvrcholila válka přestřelkami přímo v ulicích, ve kterých schytávali kulky i náhodní kolemjdoucí.

Následuje historka, která zní jako vymyšlená. Kroniky newyorského podsvětí ji ale opakují dodnes: Tammany Hall prý oba vůdce přiměla, aby o sporném území rozhodli pěstmi.

Sešli se ve staré stodole v Bronxu. Kelly měl za sebou kariéru v ringu, Eastman byl větší a rval se zuřivě. Zápas skončil po dvou hodinách remízou. Válka pokračovala.

Nakonec ji ukončila policie. O rok později Eastmana, šéfa konkurenčního gangu, zatkli kvůli loupežnému přepadení a Tammany mu tentokrát ochranu neposkytla. Dostal deset let ve věznici Sing Sing.

Kelly se stal nejmocnějším mužem newyorského podsvětí. Sídlil v klubu s kavárnou a tanečním sálem New Brighton na Great Jones Street. Chodila tam i newyorská smetánka. Kelly ji vítal ve smokingu, mluvil několika jazyky a působil vzdělaně.

Právě v té době se ke Kellyho gangu přidal budoucí mafiánský boss Johnny Torrio se svou partou z James Street. O pár let později odešel do Chicaga a ovládl tamní podsvětí.

Kellyho gang posloužil jako škola i Al Caponemu, pozdějšímu králi chicagského podsvětí. Do gangu vstoupil jako šestnáctiletý, v době, kdy už Kellyho hvězda pohasínala.

Pád Paula Kellyho přivodili jeho vlastní lidé. V listopadu 1905 vtrhli do místností nad jeho sídlem New Brighton ozbrojení muži v čele s jeho bývalým poručíkem.

Strhla se divoká přestřelka. New York Times ještě týž den psaly o zoufalém boji, po kterém zůstal jeden muž mrtvý a několik zraněných. Mrtvým byl Kellyho bodyguard. Útočníci utekli. Proč chtěli Kellyho zabít, se nikdy s jistotou nevysvětlilo.

Horší než samotné výstřely byly pro Kellyho následky. Policejní komisař dal New Brighton zavřít a Tammany Hall, která potřebovala na Bowery klid, na Kellyho tlačila, aby přestal být tak nápadný.

Paul Kelly se přestěhoval do italské čtvrti v Harlemu a vrátil se ke svému rodnému jménu Vaccarelli. Pod ním se prosadil v přístavních odborech a dotáhl to až na místopředsedu mezinárodního svazu přístavních dělníků.

V roce 1919 vypukla v newyorském přístavu stávka proti rozhodčímu verdiktu, který dělníkům přidal jen pět centů na hodinu. Podle přehledu dějin odborového svazu se Kelly, teď už pod jménem Vaccarelli, postavil do čela vzpoury řadových členů.

Odborářská kariéra měla i druhou tvář. Ve dvacátých letech Kelly vedl party stávkokazů, kterým hrubá síla rozhodně nebyla cizí. Staré řemeslo z Five Points se tak jen přestěhovalo do přístavu.

Paul Kelly zemřel v roce 1936 přirozenou smrtí. Pohřbili ho na hřbitově Calvary v Queensu. Jeho odchod měl zvláštní dohru. Jak upozorňuje novinář a historik Paul Moses ve své knize o soužití newyorských Irů a Italů, nekrolog v New York Times se o Kellyho zločinné minulosti nezmínil ani slovem.

Noviny se tak rozloučily s odborářem Vaccarellim. O gangsterovi Paulu Kellym, prvním moderním bossovi newyorského podsvětí, pomlčely.