Článek
Noviny mu říkaly Rudý Napoleon. Na hrudi nosil první Řád rudého praporu, jaký kdy sovětská vláda udělila, a dvacet let byl tváří Rudé armády na Dálném východě. Doma to byl muž, který po nocích četl knihy a číslovanou knihovnu si označoval vlastním razítkem. Měl tři ženy a dvě z nich se jmenovaly Galina. Za jeho pád nakonec zaplatily všechny, i jeho děti.
Příjmení dostal od statkáře
Narodil se 1. prosince 1890 ve vesnici Barščinka v Jaroslavské gubernii do chudé rolnické rodiny Gurovových. Jeho předkovi prý statkář kdysi přidělil přezdívku podle pruského maršála Blüchera, slavného vítěze od Waterloo. Přezdívka na rodině ulpěla a Vasilij ji později přijal jako příjmení. Ve čtrnácti odešel do Petrohradu, dělal poslíčka v obchodě a pak dělníka v Moskvě. Za účast ve stávce dostal tři roky vězení.
Netrvalo dlouho a začala první světová válka. Vasilij narukoval, za statečnost dostal medaili sv. Jiří a v roce 1915 ho těžce ranili. Z armády ho propustili jako invalidu. Během válek pak podle svých životopisců utržil celkem osmnáct zranění. V roce 1916 vstoupil k bolševikům a z dělníka a vysloužilého vojáka se brzy stal revolucionář, který uměl velet.
V létě 1918 se Bljucher ocitl s několika tisíci rudými partyzány na Uralu v obklíčení bělogvardějců. Rozhodl se prorazit. Jeho oddíly ušly za čtyřicet dní přes 1 500 kilometrů nepřátelským týlem a spojily se s Rudou armádou. V září 1918 za to dostal jako první v zemi Řád rudého praporu. Byl to řád s číslem jedna. Celou občanskou válkou s ním tehdy prošla i jeho první žena Galina Pokrovská.
Po válce se usadili v Petrohradu. Bydleli nejdřív v Komendantském domě Petropavlovské pevnosti a později na Gorochovaje. V roce 1922 se jim narodil syn Vsevolod a o rok později dcera Zoja. Do rodiny si vzali i adoptivní dceru Káťu. Bljucher však doma moc nebyl. Velel na Sibiři a na Dálném východě a v roce 1924 ho čekala úplně jiná mise.
Noviny mu říkaly Rudý Napoleon
V roce 1924 odjel s Galinou do Číny. Tři roky tam byl hlavním vojenským poradcem Čankajška a pomáhal plánovat válečné tažení, které mělo zemi sjednotit. Vystupoval pod krycím jménem Galen. To jméno si prý vzal podle své ženy Galiny. V Číně ale potkal další Galinu. Galina Kolčuginová pracovala jako sekretářka a tlumočnice na sovětském konzulátu.
Z první Galiny se stala bývalá žena, z druhé nová. Rozvod s Pokrovskou proběhl podle dcery Zoji skoro bez konfliktů a děti zůstaly s matkou. V roce 1928 se Bljucherovi a Kolčuginové narodil syn Vasilij. Ani druhé manželství ale nevydrželo. V roce 1932 se dvaačtyřicetiletý maršál oženil potřetí, se sedmnáctiletou Glafirou Bezverchovovou. Narodila se jim dcera Vaira a v roce 1938 syn Vasilin.
V roce 1929 vypukl spor o Čínskou východní železnici. Bljucher velel armádě na Dálném východě a čínská vojska porazil. Noviny mu tehdy začaly říkat Rudý Napoleon. V roce 1935 zavedl Stalin hodnost maršála Sovětského svazu a dostalo ji pět mužů: Vorošilov, Buďonnyj, Tuchačevskij, Jegorov a Bljucher. Tuchačevskij, Jegorov a Bljucher čistky nepřežili.
Dcera Zoja vzpomínala na otce jako na muže, který miloval knihy. Knihovnu měl očíslovanou, na každém svazku jeho razítko, a četl po nocích. Měl citlivou kůži a nesnesl ostré světlo, takže venku nosil koloniální helmu. Dětem sám objednával šaty a zajímal se o jejich starosti. I po rozvodu za nimi jezdil. Na Dálném východě byl pánem, doma tichý čtenář.
Dětem řekl, že je nevinný
V červnu 1937 zatkli maršála Tuchačevského a sedm dalších vysokých velitelů. Obvinili je ze spiknutí a ze spolupráce s cizími rozvědkami. Soudil je zvláštní vojenský senát a jedním z jeho členů byl i Vasilij Bljucher. Jedenáctého června 1937 poslal senát všechny obžalované na smrt. Ještě téže noci je zastřelili.
Z devíti členů senátu jich šest čistky nepřežilo. Čtyři skončili před popravčí četou, jeden se zastřelil a šestým byl Bljucher. Vrátil se na Dálný východ, kde se mezitím rozjelo zatýkání. Mizeli jeho velitelé, důstojníci i staří přátelé z občanské války. On sám zatím zůstával na svém místě. Ale ne nadlouho.
V létě 1938 se u jezera Chasan, na hranici s Japonci ovládaným Mandžuskem, strhly boje o dva kopce. Bljucher je vyhrál, ale draho. Rudá armáda ztratila kolem 950 mužů, Japonci asi třetinu. Na konci srpna ho Hlavní vojenská rada obvinila z nedisciplinovanosti a z toho, že sabotoval odpor proti Japoncům. Maršál Ivan Koněv o něm později napsal, že to byl „člověk s minulostí, ale bez budoucnosti“.
Zoja si pamatovala, jak otec v té době přijel domů. Zavřel se v pracovně a skoro nemluvil. Než odjel, řekl dětem, že chce, aby věděly jednu věc: že je v ničem nevinný. Pak ho poslali na dovolenou k Černému moři, na daču maršála Vorošilova v Soči. Byla s ním mladá žena Glafira.
Osmnáct dní výslechů
Ráno 22. října 1938 vstoupili do jejich ložnice v Soči muži z NKVD se zatykačem podepsaným lidovým komisařem Ježovem. Téhož večera přišli i do leningradského bytu Galiny Pokrovské. Patnáctiletá Zoja se dívala, jak vyšetřovatel listuje rodinným albem a ptá se jí, kdo je její otec. Bljuchera mezitím odvezli do Moskvy a zavřeli do samotky číslo 93 ve vnitřní věznici NKVD.
Osmnáct dní ho vyslýchali skoro bez přestávky, sedmkrát osobně Lavrentij Berija. Vězeňská lékařka později vypověděla, že vězně včetně Bljuchera bili řemeny s přezkami a gumovými biči. Podle Chruščova na něj Berija při bití křičel: „Mluv, jak jsi prodal Východ!“ Devátého listopadu 1938 Bljucherovi na výslechu přišlo zle a zemřel. Bylo mu sedmačtyřicet let.
Pitevní zpráva uvedla, že ho zabila krevní sraženina, která ucpala plicní tepnu, a že kosti ani orgány nemá poškozené. Tělo spálili ještě týž den. Žádný soud ho nestihl odsoudit. Stalin pak Čankajškovi vzkázal, že Bljuchera zastřelili, protože pomáhal japonskému špionovi.
Obě Galiny zastřelili
Galina Pokrovská už s Bljucherem dávno nežila. Přesto ji vyšetřovali čtyři měsíce, až „přiznala“, že mu pomáhala špehovat pro Japonsko. Podle dokumentů ji v březnu 1939 zastřelili. Dcera Zoja ale později dostala úmrtní list s rokem 1944, bez dalšího vysvětlení. Galinu Kolčuginovou obvinili ze špionáže a z toho, že muže neudala. Vojenské kolegium Nejvyššího soudu ji odsoudilo k smrti a zastřelili ji také.
Glafira jako jediná nic nepodepsala. Dostala osm let tábora za to, že manžela neudala. Odseděla si je v Kazachstánu. Ve vyhnanství potkala Fjodora Kuzmina, správce statku, se kterým pak prožila zbytek života. Zemřela v Moskvě v roce 1999, bylo jí osmdesát tři let. Jako jediná z Bljucherových žen se dožila stáří.
Děti nepřítele lidu
Šestnáctiletého Vsevoloda poslali do dětského domova pro děti „nepřátel lidu“ v Armaviru. Chtěl být vojákem jako otec, ale do vojenské školy ho nepustili. V roce 1941 narukoval jako obyčejný voják a došel až do Berlína. Za válku dostal Řád rudého praporu, stejný jako kdysi otec, ale až po dvaceti letech. Pak pracoval jako horník a zemřel v roce 1977.
Zoje dala úřednice na pasovém oddělení pas na matčino jméno Pokrovská, jinak by prý „nepřežila“. V roce 1951 ji přesto zatkli a poslali do vyhnanství v Kazachstánu. Syn Kolčuginové Vasilij vyrostl v dětském domově u Penzy a později se stal ředitelem velkého podniku. Léta, kdy byl synem nepřítele lidu, nazval nejtěžšími v životě. Malou Vairu našli až v roce 1946 v dětském domově. Osm měsíců starého Vasilina předala chůva úřadům pod matčiným příjmením. Nikdy se nenašel.
Dvanáctého března 1956 byl Vasilij Bljucher rehabilitován. Zoja se to dozvěděla z odborného časopisu. Skutečnou příčinu otcovy smrti ale noviny otiskly až v roce 1989. Na stará kolena Zoja sbírala všechno, co se o otci dalo najít. Nakonec dostala do ruky i jeho vyšetřovací spis, dva svazky. Zemřela v roce 2016 ve věku devadesáti tří let.
Zdroje:
https://www.sovsekretno.ru/articles/istoriya/delo-docheri-marshala-blyukhera/
https://biography.wikireading.ru/159155
https://archive.aif.ru/archive/1654468
https://umnaja.ru/vasilij-blyuxer-chto-stalo-s-zhenami-sovetskogo-marshala/
https://rus.team/people/blyukher-vasilij-konstantinovich
https://weekend.rambler.ru/other/43731372-kak-biografiya-marshala-blyuhera-stala-odnoy-iz-glavnyh-falshivok-rkka/
https://novayagazeta.ru/articles/2022/03/20/puskai-lishniaia-golova-sletit-no-ne-budet-kolebanii-vo-vremia-voiny
https://en.wikipedia.org/wiki/Vasily_Blyukher
