Článek
Slavná herečka Joan Crawfordová zemřela 10. května 1977 ve svém newyorském bytě a po smrti zanechala majetek za zhruba dva miliony dolarů. Závěť podepsala o půl roku dřív, 28. října 1976. Dvojčata Cathy a Cindy v ní dostala svěřenecký fond po 77 500 dolarech, starší sourozenci Christina a Christopher nedostali nic.
Hvězda filmu Mildred Pierceová, za který dostala Oscara, své rozhodnutí v závěti vysvětlila jen tím, že ho činí „z důvodů, které jsou jim dobře známy“. Oba sourozenci se v říjnu 1977 obrátili na soud. Tvrdili, že matku při podpisu oslabovala rakovina a vodka a že se k ní přitom „vetřela“ Cathy s manželem. Po dvou letech se s pozůstalostí vyrovnali a dostali dohromady 55 tisíc dolarů. Mezitím už Christina vydala knihu, která z jejich matky udělala symbol krutého rodiče.
Pátá dívka
Joan Crawfordová sama vyrostla v chudobě jako nemanželské dítě. Rok narození si celý život vymýšlela, nejspíš přišla na svět v roce 1904 v texaském San Antoniu. Od osmi let žehlila košile v prádelně, kde s matkou bydlela v zadní místnosti, a matka ji podle novinářky Helen Lawrensonové bila rákoskou, když se při práci loudala. Ve třicátých letech byla jednou z největších hvězd studia MGM, s druhým manželem Franchotem Tonem dvakrát potratila, a když se jejich manželství rozpadalo, požádala o adopci. Kalifornie to ale svobodné ženě nedovolovala. „V té době jen třináct států Unie dovolovalo svobodnému muži nebo ženě adoptovat děti,“ napsala ve své autobiografii z roku 1962. Podle jejích slov se dozvěděla o pěti těhotných dívkách a nejvíc ji zaujal příběh té páté. Bez vědomí dívky zaplatila nemocniční účet a čekala. „Když bylo děťátku deset dní, přinesli mi ho,“ vzpomínala.

Holčička se narodila 11. června 1939 v nemocnici Hollywood Presbyterian devatenáctileté svobodné matce, otec byl ženatý inženýr. Adopci Crawfordová dotáhla v Las Vegas, kde zákony nebyly tak přísné, a dívku nejdřív pojmenovala Joan, pak ji přejmenovala na Christinu. „Moje úřední papíry prostě říkají ‚děvče‘, narozené v neděli odpoledne 11. června 1939,“ napsala Christina po letech.
V červnu 1941 si Crawfordová vzala desetidenního chlapce a pojmenovala ho Christopher. Jeho matka Rebecca byla vdaná žena a dítě měla s jiným mužem. Když se dozvěděla, že syna si vzala filmová hvězda, začala Crawfordovou vydírat, a ta jí nakonec dítě vrátila. Rebečin manžel chlapce nesnášel a matka ho před ním schovávala ve skříních. Když ho jako batole fyzicky napadl, dala ho Rebecca znovu k adopci a chlapec vyrostl v jiné rodině jako David Gary Deatherage. Po svém původu začal pátrat v roce 1976 a v roce 2006 o tom, jak ho kdysi měla v náručí Joan Crawfordová, vydal paměti. Dvojčata Cathy a Cindy mu později vyprávěla, jak těžce matka jeho ztrátu nesla. Ostatní děti se o něm prý doma nesměly ani zmínit.
V roce 1942 se Crawfordová vdala za herce Phillipa Terryho a ještě téhož roku adoptovali dalšího chlapce, kterému dali jméno Phillip Terry mladší. O dva roky později Rebecca tvrdila, že i tohle dítě je její, skončila ve vazbě a v psychiatrické léčebně. Když se Crawfordová s Terrym v roce 1946 rozvedla, chlapce přejmenovala. Stal se z něj druhý Christopher.
Cathy a Cindy se narodily předčasně 13. ledna 1947 a týdny strávily pod lékařským dohledem. Jejich matka zemřela necelý týden po porodu na selhání ledvin a otec od ní odešel. Crawfordová je adoptovala přes Tennessee Children's Home Society, dětský domov, který vedla Georgia Tannová, později proslulá tím, že děti chudých matek prodávala bohatým rodinám.
Přivázaný do dvanácti
Christopher Crawford poprvé promluvil pro noviny v roce 1978, rok po matčině smrti. Bylo mu pětatřicet, pracoval jako montér elektrického vedení na Long Islandu za dvě stě dolarů týdně a měl na zádech jizvy po výbuchu minometné střely. O matce mluvil jen jako o „J. C.“. „Nebyla to matka. Nebyla to rodina,“ řekl reportérovi Los Angeles Times. Do dvanácti let ho na noc připínali do postele popruhem, kterému se říkalo „sleep safe“ a který měl malé děti chránit před pádem. Když ho matka jednou přistihla se sirkami, musel podle svých slov držet ruku v krbu. „Měl jsem puchýře po celé ruce. Ten den jsem poprvé utekl,“ vyprávěl. Bylo mu sedm. V deseti zmizel skoro na týden, spal pod molem v Santa Monice a od cizích lidí si vymámil peníze na jídlo. Do třinácti let vystřídal deset škol a pak ho čekaly internáty a vojenská akademie.
Helen Lawrensonová, bývalá filmová kritička, slyšela v Hollywoodu v polovině padesátých let ještě horší historky. Jeden scenárista jí vyprávěl, že Crawfordová syna za trest přivázala nahého k posteli a zamkla ho v pokoji. Když ho po dalším útěku přivedla domů policie, prohlásila podle něj, že to není její syn, a chlapec musel přespat venku u bazénu.
Na pozvání Crawfordové strávila v roce 1956 Helen Lawrensonová týden v jejím domě v losangeleském Brentwoodu. Hostitelka jí každý den nalévala do obřích sklenic padesátiprocentní vodku bez ledu a bez vody a ukazovala jí šaty a sedm nočních košilek, na kterých měla vyšito „Dobré ráno, Alfrede, miláčku“. Alfred Steele, šéf Pepsi-Coly, byl její čtvrtý manžel. Už cestou z letiště se Lawrensonová od sekretářky dozvěděla, že šestnáctiletá Christina ten den dokončila školu a získala cenu za prospěch, jenže Crawfordová na slavnost nešla a poslala sekretářku. Když se Lawrensonová po pár dnech zeptala, jestli to Christinu nemrzelo, dostala odpověď: „Ale ne. Ona chápe, jak důležitá je moje práce, že musím na zkoušky šatů, tak jako tehdy.“ Sluha Jimmy Murphy jí prý později potichu řekl: „Žádnou zkoušku ten den neměla. Byla tady doma.“
Christopherovo jméno Crawfordová za celý týden ani jednou nevyslovila. Devítiletá dvojčata šla z internátu rovnou na letní tábor. Hostitelka přitom ukazovala alba plná fotografií, jak děti koupe, češe a obléká, všechny od profesionálních fotografů, a na obědě s Judy Garlandovou se obě ženy předháněly, jaké jsou dobré matky. Nejvíc Lawrensonovou vyděsil telefonát s manželem, který byl na služební cestě. „Ale miláčku, Alfrede, lásko moje, ty nepřijedeš domů? V neděli je Den otců! Děti chtějí svého tatínka,“ přemlouvala ho Crawfordová. V domě přitom žádné děti nebyly a ten týden ani nepřijely. Lawrensonová začala věřit, že je adoptovala kvůli publicitě.
Teta Joan
S Christopherem se Crawfordová viděla naposledy v roce 1961 v Miami. Bylo mu devatenáct, pracoval jako plavčík a přinesl jí ukázat šestitýdenní dcerku Janet. „Podržela ji asi deset vteřin. Řekl jsem: ‚Janet, tohle je tvoje babička, je to moc slavná dáma.‘ J. C. na to: ‚Nejsem ničí babička. Jsem teta Joan.‘“ Pak mu dítě vrátila s poznámkou, že se mu vůbec nepodobá. Když se mu kolem roku 1973 narodila druhá dcera Bonnie, vážila málo a potřebovala krev, a tak zavolal matce o pomoc. „Řekla: ‚To není moje vnučka. Ty jsi adoptovaný.‘ Praštil jsem sluchátkem tak, že jsem ho rozbil,“ vyprávěl. Víc spolu nemluvili.

Christina Crawfordová
Christina se mezitím stala herečkou, a když ji v říjnu 1968 museli narychlo operovat kvůli prasklému nádoru, zastoupila ji v televizním seriálu The Secret Storm v její roli matka, které už bylo přes šedesát. Christina tvrdila, že jí matka roli ukradla. Producentka Gloria Monty naopak uvedla, že ji o to požádala sama televize, aby Christinu mezitím nenahradila jiná herečka. Poslední roky prožila Crawfordová v newyorském bytě s nábytkem pod igelitem, každé Vánoce rozeslala sedm tisíc dopisů fanouškům a vnoučatům říkala „neteře a synovci“.
Christinina kniha Drahá maminko (Mommie Dearest) vyšla 10. listopadu 1978, tisíce výtisků ale ležely v knihkupectvích už v říjnu. Podle životopisce Freda Lawrence Guilese ji Christina začala psát ještě za matčina života. Končí větou ze závěti o důvodech, „které jsou jim dobře známy“. Ještě než oficiálně vyšla, měla podle redaktora nakladatelství William Morrow za sebou čtyři dotisky a sto tisíc rozeslaných výtisků. Práva na film prodala Christina studiu Paramount už v červnu za tři sta tisíc dolarů. Matku v knize vylíčila jako ženu, které záleželo víc na kariéře než na dětech, pila a v záchvatech vzteku ji bila tím, co měla zrovna po ruce. „Kartáče na vlasy a – samozřejmě ta slavná ramínka. Bylo to velmi násilné,“ řekla po letech v rozhovoru pro CNN.
Film podle knihy natočil v roce 1981 režisér Frank Perry a Joan Crawfordovou v něm hrála Faye Dunawayová. Nejslavnější je scéna, ve které Joan v noci najde v dceřině skříni drátěná ramínka a začne křičet. Diváci se ale v kinech smáli, a tak Paramount předělal reklamu. Na plakátech se objevil výkřik „Žádná drátěná ramínka… nikdy!“ a slogan „The biggest mother of them all“, tedy „největší matka ze všech“. Film vydělal přes 25 milionů dolarů a získal pět Zlatých malin, mimo jiné za nejhorší film a nejhorší herečku. Christina ho podle svých slov viděla jen jednou a nazvala ho groteskou. „Není to moc dobrý film,“ řekla a dodala, že chyba byla ve formě, ne v tom, že by nebyl pravidivý.
Dvojčata Cathy a Cindy Christininu knihu odmítla. Cathy matku popisovala jako moudrou, vřelou a starostlivou ženu a „dobrou kamarádku“ a o žádném týrání podle nich nemohla být řeč. Podobně se vyjádřili i někteří přátelé Crawfordové a Christinin bývalý manžel. Herečka June Allysonová vzpomínala jen na to, že Crawfordová byla přísná a Christinu za trest nepustila na oslavu narozenin kamarádky.
Christopher zemřel v roce 2006, Cindy o rok později a Cathy v roce 2020. Za práva na své jméno do knihy i filmu dostal Christopher od sestry patnáct set dolarů. Pepsi-Cola, v jejíž správní radě Crawfordová po smrti manžela zasedla jako první žena a pro kterou jezdila po světě, se v jejich domě na Long Islandu nikdy nepodávala.
Zdroje:
https://web.archive.org/web/2020/https://www.joancrawfordbest.com/latimes78oct29.htm
http://www.thestacksreader.com/the-troubling-truth-about-joan-crawford/
https://en.wikipedia.org/wiki/Joan_Crawford
https://en.wikipedia.org/wiki/Christina_Crawford
https://www.theconcludingchapterofcrawford.com/debunking_georgiatann





