Článek
V pátek 23. července 1982 kolem 2:20 ráno byla tma nad řekou u ranče Indian Dunes nedaleko kalifornské Valencie prosvícená reflektory filmového štábu. Filmaři tu postavili celou vietnamskou vesnici a štáb filmu Zóna soumraku měl za sebou poslední plánovanou noc natáčení. Do vody vstoupil třiapadesátiletý herec Vic Morrow a v náručí nesl dvě malé děti, sedmiletého Mycu Dinh Le a šestiletou Renée Shin-Yi Chen. Nad nimi ve výšce asi osmi metrů visel vojenský vrtulník Bell UH-1, přezdívaný Huey, stejný typ, jaký Američané léta používali ve skutečném Vietnamu. Na břehu stáli rodiče obou dětí a dívali se.
Ve vrtulníku seděl kromě pilota i asistent kamery Randall Robinson a později u soudu popsal, co se v kabině odehrálo. Vedoucí produkce prý pilotovi řekl: „To je moc. Pojďme odsud.“ Jenže z vysílačky se ozval hlas režiséra Johna Landise: „Níž… níž!“ Pak vybuchla další nálož, žár a kovové víko z odpalovací trubky zasáhly ocasní rotor a ten se utrhl. „Ztratili jsme kontrolu, pak jsme ji znovu získali, a pak jsem cítil, jak něco povolilo, a začali jsme se točit v kruzích,“ vypověděl Robinson. Morrow stál ve vodě po kolena. Holčičku upustil do řeky a natahoval se po ní, když na ně stroj dopadl. Renée zavalila jeho pravá ližina a hlavní rotor připravil o hlavu Morrowa i malého Mycu. Všichni tři byli na místě mrtví.
Hrůza té noci ale měla ještě jednu stránku, o které se zpočátku mlčelo. Obě děti tam totiž vůbec nesměly být! Kalifornský zákon zakazoval dětem pracovat v noci, natož ve scéně s výbušninami. Produkce je přesto najala načerno, zaplatila jim na ruku a před hasičem, který na place hlídal bezpečnost, je schovávala. Kvůli jednomu efektnímu záběru! O Myce a Renée samotných se přitom dodnes ví jen velmi málo. Zůstala po nich jména, věk a výpovědi zdrcených rodičů u soudu.
Film Zóna soumraku (Twilight Zone: The Movie, 1983) měl být velkou poctou legendárnímu televiznímu seriálu Roda Serlinga z let 1959 až 1964, na kterém vyrostla celá generace Američanů. Skládal se ze čtyř povídek a každou natočil jiný režisér: Steven Spielberg, který byl zároveň producentem, John Landis, Joe Dante a George Miller. Spielberg měl za sebou E.T. – Mimozemšťana a Landis byl po komediích Blues Brothers a Americký vlkodlak v Londýně zlatým chlapcem Hollywoodu, kterému se dařilo úplně všechno. Bylo mu teprve jednatřicet let.
Landisova povídka se jmenovala „Time Out“ a vyprávěla o zahořklém rasistovi Billu Connorovi, kterého hrál právě Morrow. Connor v baru nadává na Židy, černochy i Asiaty a za trest se ocitne v jejich kůži: v okupované Francii ho honí nacisté jako Žida, Ku-klux-klan ho chce pověsit jako černocha a nakonec se objeví ve Vietnamu jako Vietnamec, na kterého střílejí američtí vojáci. Ve vrcholné scéně se měl změnit, popadnout dvě vietnamské děti a odnést je přes řeku do bezpečí.
Kluk z Bronxu, kterého viděli jen jako grázla
Vic Morrow se narodil 14. února 1929 v newyorském Bronxu jako Victor Morozoff, syn ruských židovských přistěhovalců. V sedmnácti utekl ze školy k námořnictvu, maturitu si pak dodělal na večerní škole, zkoušel studovat práva na Floridě i v Mexiku a v New Yorku jezdil s taxíkem, aby si zaplatil herecký kurz. Prorazil v roce 1955 rolí surového studenta s vystřelovacím nožem ve filmu Blackboard Jungle (Školní džungle) a tahle škatulka se ho držela celý život. „Lidé, kteří mě viděli v tom filmu, si mysleli, že jsem jen mladistvý delikvent z ulice,“ stěžoval si v roce 1963.

Vic Morrow
Slávu mu přinesl až válečný seriál Combat! (1962–1967), ve kterém hrál seržanta Saunderse ve 152 dílech. Za roli byl nominován na cenu Emmy a některé díly sám režíroval. Kolega Rick Jason o něm později napsal, že byl „mistrovský režisér“ a že jeho dvoudílnou epizodu Hills Are for Heroes považuje za „jeden z největších protiválečných filmů, jaké kdy viděl“. Prozradil i to, že Morrow hluboce nesnášel zbraně, i když s nimi pět let běhal před kamerou.
V roce 1977 hrál v legendární minisérii Kořeny (Roots) krutého dozorce otroků a před scénou, ve které měl bičovat Louise Gossetta Jr. a LeVara Burtona, se jim oběma omluvil. „Jeden z největších herců vůbec,“ řekl o něm později Gossett. Pak už přicházely hlavně menší role v televizi a v béčkových filmech. Morrow byl typ herce, jehož tvář znáte, ale nevíte, jak se jmenuje, a role v Zóně soumraku po boku největších jmen Hollywoodu pro něj byla obrovská šance.
V roce 1957 se oženil se scenáristkou Barbarou Turnerovou a narodily se jim dvě dcery, Carrie a Jennifer Leigh. Svou produkční firmu pak pojmenoval Carleigh, právě podle nich. Mladší Jennifer se po rozvodu rodičů s otcem rozkmotřila, odložila příjmení Morrowová a dnes ji svět zná jako herečku Jennifer Jason Leighovou (čeští diváci si ji pamatují třeba z Tarantinova westernu Osm hrozných, za který byla nominována na Oscara). V době otcovy smrti spolu nemluvili. Zemřel přitom jen tři týdny předtím, než v srpnu 1982 přišla do kin komedie Zlaté časy na Ridgemont High, která ji v dvaceti letech proslavila.
„Můj otec byl velmi složitý člověk… Nebyli jsme si blízcí. Je to těžké,“ řekla v roce 2018 britskému deníku The Guardian. Veřejně o něm prý nemluví, protože ho spousta lidí jako herce velmi miluje. Úplně jiný vztah k němu měla starší Carrie. Byla to jeho nejlepší kamarádka a byla to právě ona, kdo ho přemlouval, ať roli v Zóně soumraku vezme. „Cítila se zodpovědná, že ho povzbudila. Vina přeživšího. Byli nejlepší přátelé. Byli si opravdu, opravdu blízcí,“ řekla po letech Carriina přítelkyně Kathy Lopezová. Carrie si tu vinu nesla celý život.
Děti za hotové a schované před hasičem
Landis potřeboval do scény dvě malé asijské děti. Kalifornský zákon ale dětem práci v noci zakazoval a výjimku bylo třeba vyřídit předem. Landis o ni vůbec nežádal, buď proto, že by ji v tak pozdní hodině nedostal, nebo proto, že věděl, že do scény s výbuchy by ji nedostal nikdy. Děti se proto sháněly po známých. Renéeina strýce Petera Chena oslovil kolega, jehož žena pracovala jako sekretářka produkce, a Mycu přivedl jeho otec Daniel Le, Vietnamec, který přežil válku a začal nový život v Americe. Pomocný producent George Folsey jim podle pozdějších zjištění vyplatil hotovost na ruku, bez jakékoli smlouvy. Po našem by se řeklo: práce načerno, a sociálka by z toho nejspíš omdlela.

John Landis
A pak přišel pokyn, který později šokoval celou Ameriku. Folsey rodičům řekl, ať hasičům na place neříkají, že jejich děti budou ve scéně! Děti schovávali před hasičem, který byl zároveň sociálním pracovníkem a měl dohlížet i na nezletilé. Rodiče pak u soudu shodně vypověděli, že jim nikdo neřekl nic o vrtulníku ani o výbuších. Prý je ujistili, že nehrozí „žádné nebezpečí, jen hluk“. Daniel Lee přitom válku ve Vietnamu sám prožil a výbuchy, které té noci hřměly nad řekou, mu ji děsivě připomněly. Přežil skutečnou válku, a jeho syn pak zemřel v její filmové kopii.
Že něco není v pořádku, tušila celá řada lidí. Kameraman Stephen Lydecker u soudu vypověděl, že Landis už předtím odbyl jeho varování lehkovážnou větou: „Můžeme přijít o vrtulník.“ A dodal: „Naučil jsem se nebrat nic, co ten člověk řekl, jako vtip. Byl to jeho přístup. Na rady od nikoho neměl čas.“ Produkční sekretářka si zase vzpomněla, jak Landis na place žertoval: „Všichni půjdeme do vězení!“ A když mu kaskadér řekl, že jeden z výbuchů byl mnohem silnější, než čekal, Landis prý odpověděl: „Jestli myslíš, že tohle bylo velký, tak jsi ještě nic neviděl.“
Pilot Dorcey Wingo, sám veterán z Vietnamu, si podle některých zdrojů při zkouškách všiml, že se stroj nezvykle třese, a údajně dostal i záchvat paniky. Kolega mu ale prý poradil, ať to Landisovi neříká. Hasič na place měl obavy, že výbuchy mohou helikoptéru srazit, jenže ani on režisérovi nic neřekl. Každý něco tušil a nikdo nic nezastavil! A tak se ve 2:20 ráno začalo točit.
Rodiče obou dětí stáli na břehu a viděli všechno. Viděli, jak se nad hlavami jejich dětí rozzářily výbuchy, jak se stroj zakymácel, roztočil a spadl do řeky přesně tam, kde Morrow s dětmi stál. Daniel Lee později u soudu vypověděl, že slyšel Landise, jak pilotovi nařizuje letět níž. Šest lidí na palubě utrpělo zranění, ale přežili. Na zemi zemřeli tři a žádný z nich neměl šanci. Záběry té hrůzy pak během procesu musela zhlédnout i porota.
Podle zprávy amerického úřadu pro bezpečnost dopravy NTSB se pilot v té chvíli otáčel o sto osmdesát stupňů, aby kamera dostala další záběr. Jeden ze svědků později tvrdil, že nálož v řece vybuchla jako první, a ne až jako třetí, jak měla. Vyšetřovatelé pak hledali, kdo za to může. V prosinci 1982 agentura UPI napsala, že v troskách našli tři prázdné plechovky od piva, svědek ale popřel, že by pilot pil. „Je příliš brzy o něčem takovém vůbec uvažovat,“ odbyl novináře mluvčí NTSB.
Státní inspekce práce mezitím udělila Landisovi a dvěma dalším lidem z produkce pokutu po pěti tisících dolarech za to, že děti pracovaly po 18:30 a ocitly se v „extrémně nebezpečné situaci u výbušnin“. Pět tisíc dolarů za dva dětské životy? A všichni se ještě odvolali!
Spielberg: Žádný film za to nestojí
Steven Spielberg, který film produkoval, s Landisem po nehodě přerušil přátelství a životopisci Josephu McBridovi pak řekl, že to byla nejhorší chvíle celé jeho kariéry. „Žádný film nestojí za to, aby kvůli němu někdo zemřel. Když něco není bezpečné, má každý herec i člen štábu právo a povinnost zakřičet ‚Stop!‘“ prohlásil. Nehoda ho podle jeho slov „přiměla trochu dospět“ a všem, kdo u toho byli, se z ní udělalo „zle až do hloubi duše“.
Film přesto v létě 1983 šel do kin. Landis odmítl Morrowovy záběry vystřihnout, protože by to podle něj bylo „pobuřující“, a tak Morrow ve své poslední roli na plátně opravdu hraje. Kritici film přijali vlažně, diváci do kin chodili a při rozpočtu deseti milionů dolarů vydělal přes devětadvacet milionů. Druhý asistent režie se ale za film tak styděl, že v titulcích nechal své jméno nahradit pseudonymem Alan Smithee, který v Hollywoodu používají tvůrci, kteří se k dílu nechtějí hlásit. V říjnu 1984 vydal úřad NTSB závěrečnou zprávu: příčinou byly výbuchy plné úlomků a žáru příliš blízko nízko letícího stroje a chybějící přímé spojení mezi pilotem a režisérem.
Landis, Folsey, pilot Wingo, vedoucí produkce Dan Allingham a pyrotechnik Paul Stewart byli obžalováni z neúmyslného zabití. Bylo to vůbec poprvé v historii, kdy stál režisér před soudem kvůli smrti na place! Proces trval deset měsíců a média ho hltala jako hollywoodskou hostinu. Prokurátorka Lea D'Agostinová prý Landise nazvala „vrahem v bílém límečku“. Obhajoba naopak tvrdila, že šlo o nehodu, kterou nikdo nemohl předvídat, a že za ni může pyrotechnik, který odpálil nálož, aniž se podíval na helikoptéru.
Nejvíc pobouření ale vzbudila výpověď pilota. „Nesmírně mě trápí, že se nikdy nepodíval nahoru… Měl přes pět vteřin mezi tím, kdy se změnil zvuk motoru, a nárazem,“ řekl Wingo o Morrowovi. Víra, že mohl herec utéct, je pro něj prý „jednou z mála, velmi malých útěch“. Prokurátorku to doslova rozzuřilo, vždyť Morrow stál po kolena ve vodě a v náručí držel dvě děti! Kam měl asi utéct? „Obviňují rodiče, obviňují hasiče, obviňují tady všechny. Teď už obviňují i mrtvého. Je to neuvěřitelné,“ prohlásila.
Verdikt: nevinen
29. května 1987 porota všech pět obžalovaných osvobodila. Deník The New York Times později napsal, že za tím možná stála zpackaná obžaloba a porota okouzlená slavnými jmény. Za nelegální najmutí dětí nebyl nikdo stíhán, přestože Landis, Folsey i Allingham obcházení zákonů přiznali! Rodiny pozůstalých žalovaly Landise, studio Warner Bros. i samotného Spielberga a nakonec se vyrovnaly mimosoudně. Morrowovy dcery dostaly od studia Warner Bros. každá 850 000 dolarů a rodiny obou dětí po dvou milionech dolarů.
Landisova kariéra se nezastavila. Rok po nehodě natočil slavný videoklip Thriller Michaela Jacksona, který dodnes znají všichni, a v roce 1988 komedii Cesta do Ameriky s Eddiem Murphym. Málokdo ale ví, že je natočil muž, který stál před soudem kvůli smrti dvou dětí. „Na celém tom příběhu není absolutně nic dobrého. Ta tragédie, na kterou myslím každý den, měla obrovský dopad na mou kariéru a možná se z toho nikdy nevzpamatuju,“ řekl v roce 1996 deníku Financial Times. Myslel víc na děti, nebo na svou kariéru? To ať posoudí každý sám, ale ta věta o kariéře zabolí!
Hollywood se po nehodě změnil. Studio Warner Bros. zřídilo bezpečnostní výbory, cech režisérů začal své členy za porušení pravidel trestat a herecký cech zavedl bezpečnostní linku a povzbudil herce, ať využívají právo odmítnout nebezpečnou scénu. Přesně to, k čemu vyzýval Spielberg. Letecký úřad nařídil, že natáčení s nízko letícími helikoptérami potřebuje zvláštní povolení. Počet úrazů při natáčení klesl mezi lety 1982 a 1986 o téměř 70 procent, i tak ale na placích zemřelo dalších šest lidí.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Twilight_Zone_accident
https://en.wikipedia.org/wiki/Vic_Morrow
https://allthatsinteresting.com/twilight-zone-movie-accident
https://www.upi.com/Archives/1982/12/28/New-testimony-reported-in-Twilight-Zone-film-death/2539409899600/
https://www.vice.com/en/article/40-years-ago-john-landis-was-tried-for-manslaughter-over-the-deaths-of-2-children/
https://www.history.com/this-day-in-history/july-23/actor-and-two-children-killed-on-twilight-zone-set
https://www.kinobox.cz/film/31916-zona-soumraku





