Článek
Zatím jsem matka dvouletého syna, takže pokud se někdy stanou babičkou, ještě to pár let potrvá. Ale mám dojem, že bych si chtěla někam uložit, co bych jako aktuální matka malého dítěte ocenila, kdyby dělaly naše babičky.
Věta „Já bych chtěla být s vnukem mnohem víc“ je zcela ubíjející a nic neříkající. Mě jako matku akorát štve, že ve mně vzbuzuje dojem, jako bych já byla nějaká ochranitelská matka, co svého syna nechce babičce půjčit. Ale když odvětím, že to není problém, ať si řekne kdy, najednou je ticho. Chodí do práce, má o víkendech jiné zájmy a dostáváme se k tomu, že to je jen prázdná fráze, která mě jako matku frustruje.
Mnohem lepší by bylo: „Mám čas v pátek dopoledne, nemohla bych vnuka vzít…“ Nebo: „Už je krásně, já bych vzala vnuka do parku na odrážedlo, hodilo by se ti to někdy v týdnu po páté hodině?“
Zásadní je přesná nabídka nebo alespoň návrh, se kterým se dá pracovat. Jasný termín a ideálně alespoň náznak plánu, abych si mohla připravit oblečení, rozplánovat denní spánek nebo svačinky.
Já vím, že to není jen jednostranná komunikace, ale já jako matka bych kolikrát ocenila prostě jen čas pro sebe, bez nutnosti prosit babičku, aby si vnuka vzala, když potřebuji něco zařídit. Nemluvě o tom, že by bylo hezké, kdyby si můj syn budoval vztah s babičkou. Ale je mi skutečně jedno, jaký den nebo čas to bude. Já jsem doma na rodičovské dovolené a nechci to babičce komplikovat, když má právě povinnosti v práci nebo jinde. Ale pokud si sama neřekne, jak by jí to vyhovovalo, jak to mám vědět já?
A poznámka pro mé budoucí já: vozit kočárek s novorozencem je zcela za odměnu (samozřejmě pokud dítě kočárek dobře snáší). Kočárek se prostě jen veze a dítě v drtivé většině celou cestu prospí. Matka si odpočine a babička je za hvězdu, která pomohla, když to bylo potřeba.
Další radu, kterou bych si chtěla zapamatovat je: „Chválit je v pořádku, ale nekritizovat. Nic. Nikdy. To raději mlčet.“ Není nic horšího, než když babička přijde po mnoha týdnech a pronese rádoby neškodnou poznámku, která ale nese osten, že je matka neschopná. „A to ti nevadí, že…“ Nebo: „To mu to dovolíš?“
A jak se říká, do třetice všeho dobrého. Jako babička budu muset respektovat výchovné metody, které bude mít matka mých vnoučat. Ať si o nich budu myslet cokoli. Protože jakmile s vnuky budu věci dělat jinak a matka na to přijde (vždycky na to přijde), pak už mi vnuky nikdy nepůjčí a v rodině budou akorát napjaté vztahy. A to za to nejspíš nestojí, ne?
Mé budoucí já, prosím, buď skvělou babičkou a ještě lepší matkou.
