Článek
Hmyz je pro člověka velice významný, slouží třeba jako potrava velkému množství živočichů, je využíván jako zdroj medicinských látek a dalších cenných produktů, a poskytuje člověku celou řadu takzvaných ekologických služeb. Mezi ty patří například opylování, predace a parazitace zemědělských škůdců nebo dekompozice – ať již mrtvých těl nebo odpadních produktů. Málokdo si ovšem uvědomuje, že odstraňování odpadních produktů je jedním z nejzásadnějších dějů na této planetě.
Urychlovači rozkladu
Na dekompozici trusu se podílí celá řada organismů – od bakterií až po různé zástupce hmyzu. Právě hmyz rozklad nevábné hmoty výrazně urychluje. Koprofágie vznikla v rámci hmyzu několikrát nezávisle na sobě a mezi nejvýznamnější katalyzátory rozkladu trusu můžeme považovat zástupce čeledi chrobákovitých (Geotrupidae) a podčeledi vrubounovitých (Scarabaeinae), u kterých se dokonce vytvořila i unikátní rodičovská péče. Na základě potravních strategií můžeme tyto brouky rozdělit do tří gild.
Gildy koprofágů
První gildu bychom mohli pojmenovat přiléhavým českým názvem „hovniválové“ nebo „váleči“ z anglického označení rollers. Taxonomicky se jedná o zástupce tribu vrubouni (Scarabaeini). Sem patří jedni z nejznámějších brouků – skarabeové, česky také vrubouni. Kdo by neznal pohled na slunce zapadající za písečnou dunu, když tu najednou do záběru vchází mohutný brouk valící si svoji kuličku. Ano, strategie těchto brouků spočívá v rychlém vytvoření kuličky z čerstvého trusu, kterou pak odkoulí do bezpečné vzdálenosti od původního zdroje a zahrabou ji do země. To umožňuje vrubounům nejen ukrýt svůj „poklad“ před nenechavými konkurenty, ale také vybrat místo s vhodným mikroklimatem.
Druhou gildu bychom mohli označit trochu nešikovně díky anglickému ekvivalentu burrowers jako „tuneláře“. Taxonomicky sem řadíme většinu zástupců výkalníků (triby Coprini a Oniticellini) a lejnožroutů (tribus Onthophagini), ale také chrobáků (čeleď Geotrupidae). Jejich strategie spočívá ve vyhloubení podzemní štoly přímo pod trusem nebo v jeho bezprostřední blízkosti. Z hlavní štoly v různých schématech vybíhá několik postranních štol, do kterých brouci umístí část čerstvého trusu.
Poslední gildou jsou takzvaní dwellers. Říkejme jim třeba „lejnomilci“. Sem náleží někteří příslušníci hnojíků (tribus Aphodiini) a výkalníků (triby Eurysternini a Oniticellini). Tito brouci vytvoří hnízdo přímo v hromádce trusu.
Výkalník pečlivý (Copris lunaris) je jedním z našich kriticky ohrožených koprofágních brouků. Má rád různé pastviny, ať už s ovcemi a krávami či divokou zvěří. Pod trusem vyhrabává i několik desítek centimetrů hluboké nory, kam poté zatahuje trus a samice zde klade vajíčka. Fotografie byla pořízena v oboře Bulhary.
Nesnáze u protinožců
Koprofágní brouci se podílejí na efektivním odstraňování trusu z přírody a prokazují nám tak významnou službu. Jak významná opravdu je si ukážeme na konkrétním příkladu, za kterým budeme muset cestovat až k protinožcům.
Austrálie byla ve své historii soustavněji osidlována od začátku 19. století. Kolonialisté dovezli kromě jiného také řadu hospodářských zvířat, která posléze způsobila v tamní přírodě nejednu obtíž. Kdo by neznal slavný příběh „australských“ králíků. Málokdo už však ví, že negativně působil na přírodu chov skotu. Totiž, jak v Austrálii přibývalo usedlíků, přibývalo i hovězího dobytka a přibývalo i něčeho, čeho by běžně přibývat nemělo – trusu. I když fauna Austrálie hostí přes 250 druhů koprofágních vrubounovitých brouků, prakticky žádný není schopen efektivního rozkladu trusu dobytka. Místní druhy jsou potravně uzpůsobené na příjem trusu vačnatců a ten je od toho kravského v mnoha ohledech výrazně odlišný. Nebylo tedy, kdo by nevábný odpad odklízel.
Hejna much
Fenoménu hromadění trusu na pastvinách zpočátku nikdo nevěnoval pozornost. Trus na pastvinách vyschnul a posléze mineralizoval, v důsledku čehož zabraňoval růstu trav a dalších rostlin vhodných ke spásání. Když už pastva nebyla možná, majitel zkrátka přehnal dobytek na jinou pastvinu. Postupně však vhodných lokalit ubývalo a co více, v deštivějších obdobích roku trus na pastvinách nevyschl, ale sloužil jako živná půda k vývinu larev mnoha druhů dvoukřídlého hmyzu, zejména mouchy Musca vetustissima a bodalky Haematobia irritans exigua. Jejich populační hustoty posléze dosahovaly statisíců až milionů jedinců. Dobytek, který byl tímto hmyzem bez ustání obtěžován, ztrácel váhu nebo nepřibíral a přestával dávat mléko. V extrémních případech vedlo soustavné obtěžování zvířata až k šílenství s následným úhynem. Nadšení však jistě nebyli ani lidé.
Úspěšná biologická kontrola
V polovině 20. století již byla situace neúnosná, a tak vznikl projekt „Australian Dung Beetle Project“, který vedl entomolog Georg Bornemissza. V zásadě spočíval ve vytipování konkrétních druhů evropských a jihoafrických koprofágních brouků, kteří by obohatili faunu Austrálie o rozkladače kravského trusu. Nakonec bylo vybráno 44 druhů z podčeledí chrobákovitých (Geotrupinae) a vrubounovitých (Scarabaeinae), z nichž bylo do přírody ve finální fázi projektu vypuštěno 26 druhů, přičemž introdukce byla úspěšná u 23 z nich. Dekompozice trusu na pastvinách se velmi rychle zvýšila a brzy dosáhla hodnot běžných pro naše podmínky a zároveň došlo k redukci populací obtížného dvoukřídlého hmyzu o více než 90 %. Dodnes je tento počin považován za jeden z nejúspěšnějších projektů biologické kontroly na světě.
Autor textu: David Sommer (katedra zoologie, Přírodovědecká fakulta UK)
