Prodloužení těžby uhlí na dole Bílina je klimatický zločin

Dividenda z podnikání společnosti by měla být letos nezvykle vysoká, protože stát si chce z firmy vytáhnout co nejvíce peněz a nyní je k tomu ideální příležitost. Český energetický gigant totiž vydělal na energetické krizi desítky miliard korun, zatímco spousta lidí měla problémy zaplatit své účty a zálohy na energie. Kvůli krizi se začalo také mluvit o zestátnění firmy a akcie ČEZ se kvůli tomu na burze hýbaly jako na houpačce.

Trochu ve stínu těchto událostí se firma snaží prodloužit těžbu na svém hnědouhelném dole Bílina. U firmy, která se prezentuje jako lídr v čisté a obnovitelné energetice a dokonce se za tím účelem symbolicky přejmenovala na Čistá Energie Zítřka, takový krok může leckoho překvapit. Ale ve skutečnosti o prodloužení těžby uhlí usiluje firma už desítky let, jen se tím v posledních letech, kdy získala poslední potřebná dílčí povolení, nikomu nechlubila.

Velkolom Bílina je obří díra v severních Čechách mezi Litvínovem a Mariánskými Radčicemi, kde se těží hnědé uhlí. Těžbě uhlí tu muselo ustoupit hned několik vesnic. Důl Bílina je zároveň velmi hluboký - dokonce je to nejnižší místo v celé České republice. Když sestoupíte na jeho dno, ocitnete se v nadmořské výšce kolem nuly. Uhlí se tu těžilo zhruba 200 let, ale masivní těžba začala zhruba od roku 1947, kdy se místo malých hlubinných dolů otevřel obří povrchový důl Maxim Gorkij. V masivním měřítku se tedy na Bílině těží uhlí již desítky let. A všechno uhlí, které se zde vytěžilo, se také spálilo a všechno se spálilo v Československu nebo v České republice. To je důležitý fakt - a proto se k němu ještě dostaneme.

Masivní těžba a spalování uhlí z Bíliny výrazně přispěly k tomu, že na konci 80. let bylo české životní prostředí naprosto zdevastované a znečištěné. Náprava životního prostředí proto byla i jedním z požadavků demonstrací, které probíhaly v roce 1989. Například ještě před demonstracemi v Praze a událostmi na Národní třídě byly velké demonstrace kvůli životnímu prostředí v Teplicích. Uhelné elektrárny na severu Čech totiž neměly vůbec žádné filtry a prakticky všechno, co spálily, šlo do ovzduší. Na severu byly takové smogové situace, že nebylo vidět na metr před sebe. Všechno zakrývala šedivá nebo nažloutlá mlha. Kvůli kyselým dešťům pomřely jehličnaté lesy nejen na severu Čech, ale i v Polsku a Německu.

Po Sametové revoluci se proto začalo řešit co s uhlím. Uhelné elektrárny prošly odsířením a odprášením a u dolů stanovila tehdejší vlády Petra Pitharta tzv. územní ekologické limity těžby, za které už se nikdy nemělo jít, aby se zabránilo další velkoplošné destrukci krajiny severních Čech a dalšímu bourání vesnic a vyhánění lidí z jejich domovů.

Jenže hned vedle velkolomu Bílina se nacházejí obrovské zásoby uhlí, které by se daly těžit až někdy do roku 2050. A těžební společnosti vymýšlely, jak se k tomuhle uhlí dostat územním ekologickým limitům těžby navzdory. A to udělalo z Bíliny obrovský symbol pro ekologické hnutí a pro hnutí za klimatickou spravedlnost.

Na začátku 90. let kvůli uhlí, které leží vedle dolu Bílina, došlo ke zbourání místní vesnice Libkovice. Ta byla odsouzena k zániku ještě za bývalého režimu a limity těžby ji nezachránily. Těžaři tu tehdy totiž vymysleli fintu, jak je obejít. Územní ekologické limity totiž chránily jen před povrchovou těžbou, tak těžaři řekli, že zde otevřou nikoli povrchový důl, ale hlubinný. I přes velké protesty Greenpeace a přes blokádu Libkovic a obranu místních domů před zbouráním, se těžební společnosti podařilo místní lidi vyhnat a vesnici pomalu, ale jistě srovnat ze zemí. A to přesto, že se tady pak nikdy s hlubinnou těžbou nezačalo.

Prakticky hned od vyhlášení limitů těžby pak Severočeské doly usilovaly o jejich prolomení a zrušení podobně jako Severní energetická uhlobarona Pavla Tykače v případě dolu ČSA. Česká vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015 rozhodla o prolomení ekologických územních limitů na Bílině, zatímco na dole ČSA limity potvrdila. Velkolom Bílina tak může být rozšířen.

Tenhle environmentální zločin pak posvětilo Ministerstvo životního prostředí za vlády bývalého ministra Richarda Brabce, když v roce 2019 vydalo k záměru souhlasné stanovisko. Proti rozšíření dolu se postavila nejen organizace Greenpeace, ale i téměř 4,5 tisíce lidí, kteří poslali své připomínky v rámci vyhodnocení vlivů na životní prostředí, tedy procesu EIA. Kvůli plánovanému rozšíření dolu se u Bíliny konalo i několik českých klimakempů, během nichž vnikly do dolu stovky protestujících klimatických aktivistů a aktivistek.

Dlouho to vypadalo, že firma ČEZ snahu rozšířit a prodloužit těžbu vzdala. Ale teď se znovu rozhoduje, jestli se na Bílině bude dál těžit, nebo nebude. Obvodní báňský úřad v Mostě dal těžařům možnost těžit do roku 2035. Organizace Greenpeace se proti povolení k těžbě odvolala, protože obsahuje řadu chyb.

Největším nedostatkem je, že před rozšířením a prodloužením těžby nikdo vůbec neřešil, jaký by mělo spálení vytěženého uhlí z Bíliny negativní vliv na klima. Na veřejném jednání v procesu vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA) Severočeské doly tvrdily, že to nemusejí řešit, protože uhlí jenom těží a nespalují. Jenže to uhlí spaluje jejich mateřská firma ČEZ v elektrárně Ledvice, která stojí na hraně dolu. Kromě toho ho Severočeské doly dodávají do několika tepláren a prodávají lidem ke spálení v jejich lokálních topeništích. Když jsme na to upozornili, Severočeské doly řekly, že to je jedno, protože vliv na klima je prozkoumáván u zařízení, které uhlí spalují. To je ale prokazatelná lež. Staré teplárny nikdy neprošly žádným procesem EIA, který by řešil vliv na klima. U lokálních topenišť je to úplně stejné. Schválně - kolik znáte lidí, kteří topí uhlím a kvůli svému kotli procházeli procesem EIA?

Jedinou výjimkou, kde se proces EIA uskutečnil, je elektrárna Ledvice a její Nový zdroj. Jenže klima je tam zmíněné jen v kapitole Vlivy na ovzduší a klima a v té není o klimatu ani čárka a je tam jen pár odstavců o znečištění ovzduší. Vliv na klima je pak vyhodnocen v tabulce jako MINUS 1, tedy že nová elektrárna má jen „menší nepříznivé účinky na omezeném území“, navíc je tento vliv podle EIA menší než u starého bloku elektrárny. Takže pokud si postavíte nový zdroj emisí skleníkových plynů a budete ho dlouhodobě provozovat a vypouštět z něj skleníkové plyny, má to podle EIA k elektrárně Ledvice pozitivní vliv na klima. A to je samozřejmě nebetyčná hloupost.

Ve skutečnosti má prodloužení těžby na dole Bílina vést podle posudku MŽP k vypouštění v průměru 11,5 milionu tun CO2 ročně. To je zhruba 6 % celkových emisí z roku 1990, nyní uhlí z Bíliny tvoří téměř 10 % všech emisí skleníkových plynů, které Česko ročně vypouští. Česko se přitom přidalo k celounijnímu závazku snížit do roku 2030 emise o 55 % v porovnání s rokem 1990. Jak toho chce Česko dosáhnout bez omezení těžby uhlí na Bílině, je záhadou.

Dalším argumentem, který zazníval už během veřejného projednání a zaznívá i teď z úst představitelů Ministerstva průmyslu a obchodu, je příběh o tom, že není vůbec jasné, zda se uhlí z Bíliny spálí. Jenže to je také nesmysl. Všechno uhlí z Bíliny se pálí. Severočeské doly a ČEZ chtějí uhlí vytěžit a spálit, nebo ho prodat někomu jinému ke spálení, opravdu ho nechtějí vyrubat a schovat si ho pod peřinu a po večerech se s ním mazlit.

Plánované rozšíření dolu Bílina jde za horizont roku 2033, tedy za rok, v němž má ideálně podle programového prohlášení vlády nastat konec uhlí. A Ministerstvo průmyslu a obchodu nám najednou tvrdí, že útlum uhlí se týká jen elektráren a ne dolů. Krom toho nám ministerstvo tvrdí, že se pak už nebude uhlí z Bíliny spalovat v Česku, ale bude se prodávat na trhu a zřejmě někam vyvážet. To je samozřejmě také nesmysl. Hnědé uhlí se na rozdíl od černého uhlí na žádné burze neobchoduje, protože se nedá vozit na dlouhé vzdálenosti. Hnědé uhlí je takové bláto s nízkou výhřevností, proto se to nikomu nevyplatí. Pokoušel se o to v minulosti Daniel Křetínský, který krátce zkoušel vozit uhlí z Německa do své elektrárny Opatovice, ale byl to ekonomický nesmysl a velmi brzy s tím skončil. A i kdyby se firmě ČEZ podařilo vyvážet uhlí za hranice, nakonec by se spalovalo stejně a na klima by to mělo úplně stejný vliv, jako kdyby se spálilo v Česku. To je ukázkové klimatické pokrytectví.

Jenže ani rokem 2035 nemusí těžba na Bílině skončit. Povolení, které pro těžbu důl nyní dostal, nijak neomezuje těžbu časově. Těžba je limitována pouze vymezením plochy, na které může probíhat. Pokud tedy Severočeské doly budou těžit pomaleji, mohou těžit klidně o deset let déle. A víme, že ta možnost tady je. Například na dole ČSA, který je u Horního Jiřetína, se těží dodnes, přestože oficiální povolení má jen do roku 2014.

Navíc v současné době neexistuje žádný plán rekultivací, který by navazoval na konec těžby v roce 2035. Plán rekultivací totiž řeší rekultivace až po roce 2055 a na mnohem větší ploše, než kde nyní Severočeské doly chtějí těžit. Co se stane s územím po těžbě do roku 2035, není vůbec jisté. Není ani jisté, jestli v takovém případě je rekultivace technicky možná, nebo zda tam pak zůstane díra se strmými svahy, se kterou nepůjde nic udělat, pokud se nebude těžit dál.

Nyní se celá kauza vrací i na Ministerstvo životní prostředí, protože organizace Greenpeace se odvolala i proti rozhodnutí v procesu EIA. Současný ministr životního prostředí Petr Hladík tak bude muset toto rozhodnutí znovu přezkoumat a nějak o něm rozhodnout. Může samozřejmě rozhodnout, že je souhlasné stanovisko v pořádku a že tento projekt může pokračovat v podobě, v jaké teď je. Ale také ho může úplně zaříznout, nebo ho alespoň výrazně omezit. Budoucí těžbu uhlí může omezit i vláda, pokud by vydala usnesení, které by - na rozdíl od programového prohlášení - bylo pro úřady povolující další těžbu uhlí závazné.

Lukáš Hrábek je mluvčí organizace Greenpeace.