Hlavní obsah
Věda a historie

Fenomén utajování: Proč lidé v ČSSR věřili fámám?

Foto: Ai - Gemini

Stát o zločinech mlčel, aby budoval iluzi bezpečí. Cenzura ale vyvolala jen masovou nedůvěru. Tam, kde chyběla oficiální fakta, se pak každá šířená fáma stala pro lidi uvěřitelnou pravdou.

Článek

Stát o zločinech mlčel, aby budoval iluzi bezpečí. Cenzura ale vyvolala jen masovou nedůvěru. Tam, kde chyběla oficiální fakta, se pak každá šířená fáma stala pro lidi uvěřitelnou pravdou.

Zprávy, kterým nikdo nevěřil

V tehdejší televizi se mluvilo hlavně o rekordních sklizních a úspěších pětiletek. Kriminalita nebo tragédie se do vysílání dostaly jen výjimečně, a to v podobě strohých poznámek, které měly spíš uklidňovat než informovat. Režim se bál, že přiznání násilí v ulicích naruší mýtus o dokonalém socialismu. Výsledkem byl ale pravý opak: lidé televizi nevěřili ani nos mezi očima a pravdu hledali jinde – v hospodách, frontách nebo u známých.

Spartakiádní vrah a strach v ulicích

Typickým příkladem byl rok 1985. Zatímco se Praha chystala na monstrózní spartakiádu, v jejích ulicích útočil šestnáctiletý Jiří Straka. Napadl jedenáct žen a tři z nich zavraždil. Protože se režim snažil situaci tajit, aby nekazil obraz socialistického pořádku, městem se začaly šířit neuvěřitelné zkazky. Lidé mluvili o desítkách mrtvých a nepolapitelném monstru, před kterým je policie neumí ochránit. Mlčení státu tehdy vyvolalo mnohem větší paniku, než kdyby policie přiznala skutečný stav vyšetřování.

Mýtus o Černé sanitce

V tomto informačním vakuu vznikaly i čisté legendy, jako byla ta o Černé sanitce. Historka o tajuplném voze, který unáší lidi na orgány pro sovětské funkcionáře, se šířila celou zemí. Lidé tomu věřili, protože to přesně odráželo jejich podvědomý strach z neprůhledné státní moci. Černá sanitka byla symbolem systému, kde mohl kdokoli kdykoli „zmizet“ bez vysvětlení.

Fáma jako jediný zdroj informací

Předávání informací „z úst do úst“ se v nesvobodné společnosti stalo formou přežití. Pokud o něčem režim zarputile mlčel, lidé automaticky předpokládali, že jde o vážnou hrozbu. Víra v šířené zkazky tak nebyla naivita, ale logická reakce na informační izolaci. Lidé se prostě snažili zajistit si přehled o situaci, kterou státní orgány ignorovaly, protože udržení dojmu bezchybného systému bylo pro režim důležitější než informovanost a klid občanů.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz