Článek
Dlouho očekávaný návrat hokejových hvězd z NHL pod olympijské kruhy je konečně realitou, ale cesta k němu byla pro italské organizátory spíše závod s časem než hladkou přípravu sportovního svátku. Ostatně italská média psala o stavbě jako o „thrilleru“.
Milánská čtvrť Santa Giulia a stejnojmenný stadion, který na první pohled zaujme svou dynamickou fasádou se třemi kovovými prstenci, které nad sebou levitují v různých výškách, se dnes stává centrem hokejového světa. Ale pohled na místo činu den před zahájením turnaje ukazuje hlavně italskou schopnost dotahovat věci až na poslední chvíli. Pozornost se sice upírá na kvalitu ledu, ale nelze přehlédnout fakt, že se celá infrastruktura dokončovala pod extrémním tlakem a ve zcela provizorních podmínkách.
Zmizelá překližka a nablýskaný interiér
Zatímco ještě před několika týdny panovaly v kuloárech Mezinárodní hokejové federace vážné obavy o funkčnost zázemí, aktuální pohled do útrob arény tyto pochybnosti do značné míry rozptyluje. Reportéři z místa potvrzují, že provizorní stěny z překližky, které byly k vidění při lednových testech, nahradilo moderní vybavení.
Vnitřní prostory navržené stejně jako celá konstrukce světoznámým architektem Davidem Chipperfieldem působí minimalisticky a velmi vkusně. Šatny pro národní týmy jsou plně připraveny, technologické zázemí pro celosvětové přenosy je funkční a skvělou atmosféru slibují i velmi strmé tribuny. Při jejich navrhování použili inženýři ze studia Arup speciální parametrický software, který digitálně simuloval pohled každého z 16 000 diváků na ledovou plochu. Výsledkem je specificky tvarované hlediště, které optimalizuje výhledové úhly tak, aby i z nejvzdálenějších míst byl zážitek z hokeje maximální.
Ale hlavně - hráči, kteří v hale absolvovali první tréninky, si kvalitu ledové plochy více méně pochvalují, což je pro hladký průběh turnaje ten nejdůležitější faktor. Není divu, organizátoři totiž neponechali nic náhodě a angažovali Dona Moffatta, absolutní špičku oboru. Tento muž, který pracuje jako ledař týmu Colorado Avalanche, má na starosti led již na páté olympiádě za sebou.
Cesta na hokej vede staveništěm
Výrazný kontrast však nastává v momentě, kdy člověk opustí interiér arény. Původní ambiciózní plány, které slibovaly kompletní revitalizaci čtvrti včetně rozlehlých parků a moderních obchodních zón, se do zahájení her podařilo naplnit jen částečně.
Okolí arény tak i v těchto hodinách nese jasné znaky probíhající stavby. Přístupové cesty pro fanoušky, kteří dorazí z blízkého dopravního uzlu Rogoredo, vedou koridory lemovanými vysokými bariérami. Ty mají za úkol oddělit návštěvníky od bláta a hlavně stavební suti, o kterou není ani v těsné blízkosti stadionu nouze. Bezpochyby i pár hodin před úvodním buly (a pravděpodobně i po něm) se v areálu budou pohybovat desítky dělníků, kteří budou narychlo dokončovat to nejnutnější pro pohyb fanoušků.
Logistika a komfort v provizoriu
Je zřejmé, že organizátoři museli v závěrečné fázi učinit kompromisy a vsadili vše na jednu kartu. Prioritou bylo dokončit samotné sportoviště a technologické zázemí tak, aby turnaj mohl začít bez technických potíží. To se podařilo, ale za cenu toho, že divácký komfort v bezprostředním okolí haly bude v prvních dnech turnaje omezený.
I mnohé doprovodné služby, jako je občerstvení či informační zóny, musely být vyřešeny dočasnou improvizací.
Budoucí odkaz milánského finále
Turnaj století začíná v moderním prostředí plném technických vymožeností, jako je kompletní pokrytí střechy fotovoltaickými panely, které pokrývají většinu energetické spotřeby budovy, nebo integrované LED pásky, které v noci celou halu rozzáří a promění ji v obří světelný objekt.
Ale stačí udělat pár kroků vedle a realita náročného stavebního finiše je okamžitě znát. Skutečnou tvář čtvrti Santa Giulia pravděpodobně uvidíme až dlouho po skončení olympijského finále. Teprve po odjezdu hokejových hvězd se počítá s definitivním dokončením okolních parků a plnou integrací haly do života města.
Milán to však dokázal. A skutečnost, že cesta k úspěchu byla plná stresu, obrovských problémů a ještě i teď je lemována lešením, bude bezpochyby brzy zapomenuta a překryta výkony McDavida, Draisaitla nebo Pastrňáka.
Zdroje:
