Článek
Živá sonda do hlubin
V dobách, kdy neexistovaly laserové dálkoměry ani sofistikovaná speleologická výbava, byla Macocha pro vědce i laiky děsivou neznámou. Jak změřit hloubku místa, kam se lidská noha neodvážila vstoupit?
Řešení bylo tehdejší optikou prosté, ale z dnešního pohledu brutální: zvířecí sondy. Badatelé do propasti shazovali živá zvířata a se stopkami v ruce měřili čas do nárazu. Podle délky ticha a následného zvuku dopadu – zda šlo o dutou ránu o dno nebo šplouchnutí do vody – odhadovali parametry hlubiny. Tato „vědecká metoda“ byla běžnou praxí ještě v 18. století.
Když se kůň lekl stínu
Největší tragédie však psala každodenní doprava. Staré cesty vedoucí kolem horního a dolního můstku byly v 19. století úzké, kamenité a prakticky postrádaly jakékoli zabezpečení. Stačilo málo – bouřka, prásknutí bičem nebo stín v lese – a kůň se splašil.
Pokud se zvíře dalo na nekontrolovaný útěk směrem k hraně propasti, nebylo cesty zpět. Do hlubin mizely celé povozy i s nákladem. Pro místní sedláky to byla existenční katastrofa, pro koně pak rychlý, ale děsivý konec ve 138 metrech tmy.
Bezedný odpadkový koš
Než se z Moravského krasu stala přísně chráněná oblast, vítězil u místních obyvatel pragmatismus nad úctou k přírodě. Macocha byla vnímána jako bezedná díra, která „vyřeší“ každý problém. Když na statku pošla kráva nebo kůň, bylo nepředstavitelně těžké kopat hrob do tvrdého vápence.
Jednodušší bylo mršinu zapřáhnout, dotáhnout k okraji a nechat zmizet. První skuteční průzkumníci, jako byl slavný Karel Absolon, popisovali dno Macochy jako bizarní a páchnoucí místo. Na dně se vrstvily kosti domácích zvířat v různých fázích rozkladu, které tvořily celé mohyly.
Závěr: Klid vykoupený historií
Dnešní vyhlídkové můstky a upravené chodníky budí dojem klidu a majestátnosti. Je ale dobré si uvědomit, že tento klid je relativně nový. Macocha byla po staletí místem strachu, nehody a krutého zacházení se zvířaty. Až příště stanete na jejím okraji, vzpomeňte si, že ten mrazivý pocit v zádech, který tam lidé cítí, má své reálné historické základy.
Zdroje:
