Článek
Muž, kterému spoluhráči i fanoušci neřeknou jinak než „Albi“, nebyl jen hokejovým centrem; byl stratégem na bruslích a ztělesněním hokejové inteligence, která náš hokej dovedla na samotný vrchol. Český hokej má obrovské štěstí, že tento „kapitán zlaté generace“ po skončení aktivní kariéry neodešel do ústraní, ale naopak se rozhodl své unikátní vnímání hry předávat dál.
A to jako trenér – ať už u litvínovské mládeže nebo u juniorských reprezentačních výběrů. Jeho přítomnost na střídačce je pro mladé talenty školou hokejové geniality v praxi. Reichel totiž neučí jen techniku, ale především hokejovému myšlení a schopnosti číst hru, což je v moderním, extrémně rychlém hokeji ta nejcennější devíza. To, že se rozhodl zůstat u ledu a pomáhat formovat novou generaci „chytrých“ českých hokejistů, je pro budoucnost našeho hokeje stejně důležité, jako byly jeho góly v devadesátých letech.
Robert Reichel nebyl nejrychlejším bruslařem na ledě ani nejurostlejším hráčem v soubojích u mantinelu. Přesto dominoval. Jeho výjimečnost tkvěla v něčem, co se nedá naučit: v mimořádném hokejovém citu a instinktu. Dokázal předvídat hru o tři tahy dopředu, čímž si vysloužil přezdívku „Hannibal“ (podle fiktivního geniálního stratéga).
V prostředí, které je často tvrdé a plné emocí, Reichel vždy vyčníval svou slušností a klidem. Nikdy nebyl typem hráče, který by jako Růžička, Hašek či Nedvěd plnil stránky bulváru hlasitými prohlášeními nebo skandály. Mimo hokej žil v ústraní a bez září reflektorů, jeho stabilní soukromý život – například dlouholeté manželství, které trvá přes tři dekády – je v dnešním světě profesionálního sportu stejně výjimečné jako jeho statistiky.
Respekt, který požívá v hokejovém prostředí, je absolutní. Nebylo to dáno jen jeho góly, ale tím, jak se choval k soupeřům, rozhodčím a spoluhráčům. Byl to přirozený lídr, který nemusel křičet, aby ho ostatní poslouchali. Že byl Robert Reichel pro roli trenéra stvořený, potvrzoval i jeho dlouholetý parťák Jiří Šlégr. Ten připomínal, že Albyho přemýšlivost neznamenala nedostatek emocí – naopak, jako kapitán se dokázal zdravě rozčílit a dát týmu potřebný impulz.
Jeho na první pohled mírná povaha však neznamená jakékoliv tréninkové úlevy, ba naopak. Během svého působení u mládeže byl zpočátku kritizován za svůj až autoritativní přístup. Sám v rozhovorech přiznal: „Jsem přísný a nikomu nic neodpustím,“ což u moderní generace hráčů ne vždy vedlo k optimální chemii v týmu. Spojení s Patrikem Augustou však funguje skvěle, trenérský tým působí nesmírně profesionálně. Augustovi se vyplácí nechat na Reichlovi řadu kompetencí, ten tak například na právě skončeném MS v Minneapolis rozhodoval o složení přesilovkových pětek. Česká přesilovka měla úspěšnost přes 25 % a byla jedním z klíčových faktorů úspěchu na turnaji.
Žádný text o Robertu Reichlovi však nemůže opomenout den 20. únor 1998. Semifinále olympijského turnaje století v Naganu proti Kanadě dospělo po infarktovém průběhu až k samostatným nájezdům. Na jedné straně stál legendární Patrick Roy, na druhé Robert Reichel jako první vůbec první z pětice exekutorů českého týmu.
Albi se rozjel s ledovým klidem. Krátkým švihem zápěstím vyslal puk, který zazvonil o tyčku a skončil v síti. Byl to jediný gól celého rozstřelu. Tento jediný moment tak trochu vyjadřuje celou jeho kariéru: schopnost vzít na sebe zodpovědnost a provést to s chirurgickou přesností. Tímto gólem „popravil“ Kanadu a otevřel dveře k asi největšímu úspěchu v historii našich kolektivních sportů.
Ačkoliv v NHL zářil v dresu Calgary Flames, New York Islanders nebo Toronta Maple Leafs, jeho srdce vždy patřilo Litvínovu. Jeho věrnost žlutočerným barvám je v českém prostředí unikátní. I ve své biografii vzpomíná na touhu přivést do Litvínova hvězdy typu Thea Fleuryho, což jen dokazuje, jak moc mu na rozvoji klubu a českého hokeje záleželo.
Robert Reichel je jedním z nejúspěšnějších hráčů naší historie. Vedle zlaté medaile z olympijských her v Naganu (1998) je i trojnásobným mistrem světa (1996, 2000, 2001), čtyřnásobný bronzový medailista z MS (1990, 1992, 1997, 1998), člen Síně slávy IIHF (od roku 2015) a člen Síně slávy českého hokeje. Má za sebou 830 zápasů v NHL, v nichž nasbíral 630 bodů (252 gólů + 378 asistencí).
Robert Reichel zůstává symbolem éry, kdy hokej nebyl jen o síle, ale o eleganci, rozvaze a charakteru. Jeho přínos pro český hokej je nezměrný – nejen v počtu medailí, ale především v příkladu, který dal celým generacím svou slušností a profesionalitou.
Zdroje:
