Článek
Přestože současné práce často uvádějí ničivé zemětřesení v roce 1169, řada dobových pramenů a následných interpretací klade silné otřesy i do roku 1189. Tato nejednoznačnost v datech je pro středověkou chronologii typická, nicméně fakta o zkáze zůstávají neúprosná…
Zemětřesení s odhadovanou magnitudou přesahující 6,0 stupně Richterovy škály (moderní odhady na základě historických popisů škod uvádějí sílu dokonce až 7,3 stupně) zasáhlo především jihovýchodní část ostrova, známou jako Val di Noto. Jeho epicentrum se pravděpodobně nacházelo v moři poblíž pobřeží mezi Catanií a Syrakusami.
Odhady počtu mrtvých se pohybují od 15 000 do 25 000, což bylo na tehdejší hustotu zalidnění obrovské až neuvěřitelné číslo. Tato čísla zahrnují oběti v Catanii, Syrakusách, Lentini, Modice a dalších městech na jihovýchodě Sicílie, ale i v části Kalábrie. Odhaduje se, že v nejvíce postižené Catanii, která byla v podstatě srovnána se zemí, zahynula většina tehdejšího obyvatelstva.
Otřesy způsobily značné škody na monumentální architektuře, kterou tamní normanská kultura tak proslula. Destrukce se nevyhnula ani církevním stavbám a rovněž opevněním, což výrazně oslabilo obranyschopnost klíčových přístavních měst v době, kdy se nad ostrovem stahovala mračna následnických sporů o trůn.
Zemětřesení vyvolalo rovněž silnou vlnu tsunami, která zasáhla celé východní pobřeží Sicílie a pronikla hluboko do vnitrozemí. Voda v přístavech nejprve ustoupila a poté se vrátila s ničivou silou. V některých místech se moře „vylilo“ až do vzdálenosti několika set metrů od břehu. Zasaženy tak byly i Syrakusy či Messina.
V okolí Catánie došlo k vyschnutí některých pramenů, zatímco jinde vytryskla podzemní voda na povrch a vytvořila se nová bahnitá jezera.
Rozsah škod v okolí Etny naznačuje, že seismická aktivita mohla být doprovázena i sopečnými projevy a dlouho se spekulovalo, zda zemětřesení nevyvolalo i erupci sopky. Historické prameny zmiňují, že z kráteru vycházel hustý dým, ale k velkým lávovým proudům pravděpodobně nedošlo. Nicméně otřesy byly tak silné, že se zřítila část jejího vrcholového kuželu.
Dopady této katastrofy se projevily také v demografii a hospodářství regionu. Tragédie byla příčinou vynucené migrace obyvatelstva z postižených venkovských oblastí do bezpečnějších center a událost se stala předehrou ke konci zlatého věku normanské Sicílie. Fyzické jizvy v krajině a na budovách zůstaly patrné po mnoho desítek let, než byly překryty pozdější štaufskou výstavbou.
Dnešní podoba katedrály svaté Agáty v Catanii
Nejsmutnější a nejvíce zaznamenaná událost se během zemětřesení odehrála v románsko-normanské katedrále svaté Agáty. Právě probíhaly ranní modlitby k oslavě svátku této světice, když se vinou otřesů začala řítit střecha a stěny kostela. Pod troskami zahynul biskup Jan z Aiella, 44 benediktinských mnichů a další stovky věřících.
Svatá Agáta je patronkou Catanie. Její svátek připadá na 5. února a vždy se slavil, jak to tak bývá, již v jeho předvečer. Pro obyvatele Sicílie byl tento čas obdobím nejvyšší duchovní aktivity. Tragédie v roce 1169 však postavila věřící před těžkou zkoušku víry, neboť k největší zkáze došlo právě v místě, kde byly uloženy Agátiny ostatky, a právě v době, kdy se k ní obyvatelé města horoucně modlili…
Událost však paradoxně kult světice ještě posílila. Relikviář s jejími ostatky zůstal totiž jako zázrakem nepoškozen. A v tehdejším chápání světa bylo přežití relikvií uprostřed všudypřítomné zkázy vnímáno jako jasné božské znamení.
Zemětřesení zůstává v paměti Sicílie dodnes a to hlavně ve spojení právě se svatou Agátou. Ta je stále uctívána s mimořádnou intenzitou – obyvatelé ostrova ji každoročně prosí o ochranu před dalšími pohromami, které se tomuto tektonicky neklidnému regionu nikdy nevyhýbaly.
Svátek svaté Agáty (Festa di Sant'Agata) v Catanii je v současnosti dokonce považován za jednu z největších náboženských událostí na světě. Mezi 3. a 5. únorem město zaplaví přes milion věřících a turistů, aby oslavili svou patronku. Klíčovým prvkem jsou „I Devoti“ (oddaní) – tisíce mužů i žen oblečených v tradičních bílých tunikách (sacco), kteří na dvou stovky metrů dlouhých lanech táhnou stříbrná nosítka (fercolo) s relikviemi svaté Agáty.
V modlitbách a písních, které během procesí znějí, je svatá Agáta vzývána jako ta, která „zastavuje lávu a uklidňuje zemi“. Snad tedy prosby tentokrát již nezklamou a krásná Catanie již nikdy nebude „zemí, která požírá své obyvatele“, jak ji po katastrofě roku 1169 popsal tehdejší francouzský duchovní Petr z Blois.
Zdroje:
