Článek
Absolutním králem olympijské dlouhověkosti zůstává švédský střelec Oscar Swahn. Jeho příběh, potvrzený oficiálními archivy MOV, zní i po století neuvěřitelně a dodnes figuruje v Guinnessově knize rekordů. Své první zlato získal v 60 letech, což by pro mnohé byl věk na odchod do důchodu, ale pro něj to byl jen začátek. Svůj odkaz definitivně zpečetil na hrách v Antverpách v roce 1920. Tam, ve věku 72 let a 281 dní, vybojoval stříbrnou medaili v disciplíně střelby na běžícího jelena. Swahn byl sportovec s fenomenálním soustředěním, který dokázal, že v disciplínách vyžadujících pevnou ruku může zkušenost naprosto dominovat nad roztěkaností mladých soupeřů.
Zimní hry mají svého nesmrtelného hrdinu v postavě britského curlera Robina Welshe. V roce 1924 dovedl svůj tým ke zlatu v Chamonix ve věku 54 let. Curling, často označovaný jako „šachy na ledě“, vyžaduje víc než jen fyzickou kondici; klíčové je strategické myšlení, trpělivost a schopnost dokonale přečíst dráhu kamene na měnícím se povrchu. Welsh tyto vlastnosti vybrousil k dokonalosti právě díky svým dlouholetým zkušenostem. Jeho rekord jako nejstaršího vítěze v historii zimní olympiády odolal dodnes.
To ženskou historii olympismu zásadně přepisovala britská lukostřelkyně Sybil „Queenie“ Newall. V roce 1908 vybojovala individuální zlatou medaili v 53 letech. V době, kdy se od její generace očekával spíše klidný rodinný život, Queenie s lukem v ruce deklasovala soupeřky, které mohly být jejími dcerami. Ještě dál v čase i věku zašla Američanka Lida Peyton „Eliza“ Pollock. Ta v lukostřelbě družstev brala zlato v roce 1904 ve věku 63 let.
Moderní éra, přestože klade extrémní nároky na fyzičku, má svého „nezničitelného“ zástupce v japonském žokeji Hiroši Hokecuovi. Tento muž je skutečným olympijským úkazem – poprvé startoval už na domácích hrách v Tokiu v roce 1964. Poté se na dlouhou dobu odmlčel, aby se do olympijského kolbiště vrátil o neuvěřitelných 44 let později v Pekingu (tato jeho pauza mezi dvěma různými olympiádami je pochopitelně rekordní). Svou kariéru pak symbolicky uzavřel v Londýně 2012, kde v parkurovém skákání závodil ve věku 71 let. I když na medaili těsně nedosáhl, jeho schopnost ovládat koně s absolutní elegancí a lehkostí v osmé dekádě života se stala celosvětovou senzací. Podobnou stabilitu prokázal i Kanaďan Ian Millar, který svou poslední medaili v parkuru získal v 61 letech poté, co se zúčastnil rekordních deseti olympiád.
Mnozí sportovci a vítězové olympiád sice nebyli úplně nejstarší, nicméně jejich příběhy jsou strhující. Snad nejemotivnější moment moderní historie napsal argentinský jachtař Santiago Lange. V roce 2016 v Riu vyhrál zlatou medaili v kategorii Nacra 17 ve věku 54 let. To by samo o sobě bylo úctyhodné, kdyby Lange rok předtím neprošel brutálním bojem s rakovinou, při kterém mu lékaři museli odstranit části plic. Lange tehdy po svém triumfu plakal radostí a s ním vlastně i celý olympijský svět – populární jachtař dokázal porazit všechny soupeře i svůj handicap…
Zdroje:
