Článek
Poslankyně Kristýna Šebelová měsíčně čerpá až 200.000 korun z veřejných peněz na tzv. poslanecké náhrady. Říká, že systém je špatně nastavený. Ale nemá problém z něj každý měsíc vytěžit maximum. A nemá potřebu ho měnit.
Možná vám její jméno dosud nic neříkalo. Ale ve statistikách čerpání poslaneckých náhrad se Kristýna Šebelová drží na špici. Jen za poslední měsíce si přišla na statisíce korun navíc ke svému platu. Peníze, které pocházejí z veřejného rozpočtu – tedy z vašich daní.
Když byla na tohle čerpání upozorněna, prohlásila, že systém je špatně nastavený. To je možná pravda. Jenže ona je součástí toho systému. A co víc – má moc ho měnit. Ale nenavrhla vůbec nic.
Náhrady nejsou povinnost. Ale ona je čerpá beze studu
Poslanecké náhrady nejsou povinné. Jsou to prostředky, které mají politikům pokrýt náklady na výkon mandátu – jako je doprava, kancelář, asistenti nebo ubytování.
Jenže čerpání těchto peněz není automatické. Každý poslanec má možnost rozhodnout, kolik z nich využije – a jestli vůbec. Paní Šebelová si ale zvolila cestu nejmenšího odporu: všechno, co jí systém dovoluje, čerpá do poslední koruny.
Bez vysvětlení, bez veřejného zdůvodnění, bez špetky sebereflexe.
A co kdyby ty peníze pomáhaly jinde?
Minulý týden jsem zveřejnil video s paní Bárou z Opavy, která čelí velmi těžké životní situaci. Obyčejní lidé – vy všichni – se během několika dnů složili na pomoc v hodnotě více než 300.000 korun. To je obrovská vlna solidarity.
A ze strany paní poslankyně? Ani slovo. Ani koruna.
Když má někdo 200.000 korun měsíčně navíc, měl by mít možnost – a možná i vnitřní potřebu – aspoň část použít na dobrou věc. Jenže tahle představa, že by se politik sám od sebe o něco podělil, v praxi naráží na betonový strop alibismu.
„Kdyby to někdo navrhl, ráda to podpořím.“ No tak navrhněte!
Paní Šebelová se brání tím, že snížení náhrad zatím nikdo nenavrhl. Jenže právě ona je ta, kdo může návrh podat. Má přístup k legislativnímu procesu, má hlas, má prostor na jednáních. Ale místo toho opakuje naučené fráze o špatném systému a pokračuje v jeho bezchybném využívání.
To není politika ve veřejném zájmu. To je pohodlné využívání veřejných peněz bez politické odvahy.
Kdo platí? Vy.
Možná si řeknete, že je to jen jedna poslankyně. Ale její přístup je symbolem hlubšího problému:
- Politici si sami nastavili pravidla, podle kterých si mohou vyplácet desítky až stovky tisíc měsíčně navíc.
- Nemusí to nijak podrobně zdůvodňovat.
- Nemají žádnou povinnost veřejně informovat, na co peníze šly.
- A hlavně – většina z nich tento stav nemá žádný zájem měnit.
A zatímco vy řešíte, kde ušetřit na energiích nebo dětem na kroužky, někteří naši zákonodárci si v klidu užívají výhody, o kterých se obyčejným lidem ani nesní.
Můžeme s tím něco dělat?
Ano. Ticho a apatie jsou přesně to, co podobným politikům vyhovuje nejvíc. Ale existuje pár kroků, jak situaci změnit:
- Zajímejte se o veřejné výkazy. Jsou dostupné. Když lidé vědí, co se děje, tlak na změnu roste.
- Sdílejte tyto informace dál. Kultura veřejné odpovědnosti se tvoří zespodu.
- Pište svým poslancům. I jeden e-mail může mít větší váhu, než si myslíte.
- A hlavně: Pamatujte si tohle jméno do příštích voleb.
Kristýna Šebelová možná neporušuje žádný zákon. Ale je fér se ptát, pro koho tam ti lidé ve Sněmovně vlastně jsou.
Pro nás?
Nebo jen pro svůj malý, pohodlný, zlatem vystlaný svět, který si sami postavili z našich peněz?
foto z volně dostupné databáze pixabay
