Článek
Zapomeňte na posedlost démony. Pojďme se podívat na případ z roku 1518, kdy vás mohl zabít obyčejný tanec.
Píše se červenec 1518 ve městě Štrasburk (tehdy součást Svaté říše římské). Jistá paní Troffea vychází na ulici a začíná tančit. Nejde o radostné poskakování do rytmu. Je to křečovitý, urputný a nezastavitelný pohyb. Tančí hodiny, dokud nepadne vyčerpáním. Jakmile ale nabere trochu sil, její tělo se znovu zvedne a pokračuje.
Během týdne se k ní přidá přes 30 dalších lidí. Do měsíce je to zhruba 400 obyvatel Štrasburku. Ulice se plní bezvládně poskakujícími, potácejícími se těly.
Tohle nebyla party, tohle byl horor
Když dnes slyšíme spojení „taneční epidemie“, máme tendenci si představovat jakýsi středověký Woodstock. Skutečnost ale byla esencí čisté hrůzy. Dobové záznamy jasně popisují, že tito lidé tančit nechtěli.
Jejich tváře byly zkřivené bolestí, mnozí plakali a prosili o pomoc. Nohy měli rozedřené do krve, z bot jim trčely zlomené kosti prstů, ale jejich nervová soustava je nutila neustále se pohybovat. Nemohli spát, nemohli jíst. Během vrcholné fáze této epidemie umíralo až patnáct lidí denně na infarkt, mrtvici nebo naprosté fyzické vyčerpání. Byli vězni ve vlastních tělech.
Středověká logika v praxi
Reakce městské rady byla ukázkou toho, jak špatně se dá situace vyhodnotit. Lékaři (kteří tehdy věřili v teorii nerovnováhy tělesných šťáv) prohlásili, že příčinou je „horká krev“. A lék? Musí to ze sebe vytančit.
Místo toho, aby postižené lidi svázali a uložili do stínu, radní vyklidili tržiště, postavili dřevěná pódia a co víc – najali profesionální hudebníky, aby hráli ve dne v noci a udržovali postižené v pohybu. Z psychologického hlediska nemohli udělat nic horšího. Rytmická hudba a veřejné pódium zafungovaly jako dokonalý katalyzátor a do davu se přidávaly stovky dalších, kteří podlehli vizuální a sluchové sugesci.
Halucinace, nebo systémové selhání?
Co se tedy ve Štrasburku stalo? V moderní éře se objevila teorie o takzvaném ergotismu – otravě námelovými alkaloidy. Námel je houba, která parazituje na vlhkém žitě a obsahuje látky velmi podobné LSD. Mohla celá vesnice sníst halucinogenní chleba? Toxikologové to vylučují. Otrava námelem způsobuje svalové křeče a odumírání tkání, ne koordinovaný tanec trvající několik dní. Fyzicky by to otrávené tělo nezvládlo.
Skutečná odpověď se skrývá v pojmu Masová psychogenní nemoc (často nepřesně nazývaná masová hysterie). Jde o extrémní formu Folie à deux (sdíleného šílenství), rozšířenou na celou komunitu.
Rok 1518 byl pro obyvatele Alsaska absolutním peklem. Zemi drásal hladomor, syfilis běsnil v každé druhé rodině, zimy byly mrazivé a do toho církev hrozila prokletím svatého Víta – trestem, který hříšníky nutí neustále tančit. Byli pod extrémním, dlouhodobým psychickým stresem, ze kterého nebylo úniku.
Když pak první člověk (paní Troffea) pod tlakem tohoto stresu psychicky zkolaboval a upadl do transu, uvolnila se takzvaná spouštěcí klapka. Mozky stovek dalších zubožených lidí, kteří to sledovali, podvědomě přijaly tento křečovitý pohyb jako jediný možný ventil pro jejich vlastní, neúnosnou úzkost. Jejich mysl se doslova odpojila od těla a přešla do nouzového režimu, který se zasekl ve smrtelné smyčce.
Závěr vyšetřování
Taneční mor ze Štrasburku nebyl ojedinělý, podobné incidenty známe z celého středověku. A ačkoliv dnes už na ulicích kvůli kletbě svatého Víta hromadně netančíme, masové psychogenní nemoci existují dál, jen mají modernější příznaky (od hromadného omdlévání ve školách až po sdílené tiky šířící se přes sociální sítě).
Je to mrazivé varování. Můžeme zkoumat vesmír a stavět fúzní reaktory, ale nakonec stačí jen ten správný druh stresu v nesprávný čas a náš vlastní mozek nás dokáže utancovat k smrti.
Pokud vás baví stát na hraně mezi racionálním skepticismem a mrazením v zádech, připojte se k našemu vyšetřování.
Volné verze případů najdete na Spotify.
Ti z vás, kteří se nebojí jít do absolutních detailů a chtějí přístup k plným, necenzurovaným složkám, tajným přílohám a exkluzivním bonusům, jsou vítáni v našem plném archivu na HeroHero.
