Článek
Jako autor podcastu Protokol 404, kde se běžně zabývám historickými i psychologickými anomáliemi, jsem v tomto dění zaznamenal jeden do očí bijící paradox. Ten strach je totiž geograficky převrácený naruby.
Pokud budete bedlivě poslouchat, zjistíte, že ty nejhlasitější nářky a největší existenční panika nezaznívají z pohraničí. Ozývají se z hlubokého vnitrozemí, případně z oblastí, které k Sudetům patřily jen velmi okrajově.
Pocházím z Broumova v Královéhradeckém kraji. Z města, které je Sudetami definováno až do morku kostí. A víte, co je na tom to nejzajímavější? Žádnou paniku ze sudetoněmeckého sjezdu jsem tu nezaznamenal. Mezi místními zkrátka neexistuje žádný hmatatelný strach, že by jim zítra někdo zaklepal na dveře a zabavil dům, který si jejich rodina na pozemcích po odsunutých Němcích postavila třeba před padesáti lety. Zrušení Benešových dekretů a s ním spojené majetkové přesuny jsou dnes právní a politickou sci-fi, a lidé v pohraničí to podvědomě vědí. Místo iracionálního strachu je tu totiž přítomno něco mnohem cennějšího: respekt k paměti krajiny.
Lidé, kteří v Sudetech skutečně žijí, vidí ty jizvy každý den. Vidí základy zaniklých vesnic zarostlé v lese, staré německé nápisy prosvítající pod opadanou omítkou a zničené hřbitovy. Většina z nás naprosto střízlivě chápe, že ačkoliv řada konkrétních jedinců fatálně přispěla k nástupu Hitlera a rozbití Československa, ten následný plošný a násilný odsun zanechal v půdě, v majetku i v samotné krajině krvavou stopu. Chápeme, že tisíce obyčejných lidí, kteří tu měli kořeny, si musely projít peklem.
Tento respekt k tragédii obou stran ale neznamená, že bychom se cítili provinile za to, že v těchto domech dnes žijeme my. Znamená to jen to, že jsme schopni vnímat historii v jejích složitých, temných odstínech, aniž bychom se u toho museli hystericky bát o vlastní střechu nad hlavou.
Proč se tedy vnitrozemí tolik bojí? Strach je často produktem neznalosti a vzdálenosti. Pro lidi, kteří nikdy nežili v těsném kontaktu s komplikovanou sudetoněmeckou historií, se z někdejších obyvatel pohraničí stal abstraktní zloduch. Fantom, kterého je velmi snadné oživit, kdykoliv se to politicky hodí. Je to stejný psychologický mechanismus, jaký vídám u vyšetřování nevysvětlitelných fenoménů: čím méně o věci víte, tím větší monstrum si váš mozek ve tmě vykreslí.
Sjezd v Brně ukázal, že sudetská otázka už dávno není o majetku. Je o psychologii. Dokud nepřestaneme bojovat s duchy minulosti a nezačneme historii vnímat tak střízlivě jako lidé z Broumova a dalších pohraničních měst, budeme se i nadále bát vlastních stínů. A jak ve svých spisech často připomínám – ten největší strach se vždy rodí tam, kde chybí racionální pohled na věc.
Přidejte se k mému dalšímu pátrání v podcastu Protokol 404, kde pravidelně otevírám ty nejtajemnější spisy historie. Zkoumáme nevysvětlitelné fenomény, temná zákoutí lidské mysli a události, o kterých se raději příliš nemluví.
Veřejné verze mých vyšetřovacích spisů si můžete poslechnout na Spotify.
Kompletní, necenzurované epizody a bohatou nabídku příloh a dalších článků najdete exkluzivně na mém HeroHero.
Děkuji, že podporujete nezávislé bádání.
Konec protokolu.
