Článek
Tato otázka nezní z úst milovníků konspiračních teorií v alobalových čepicích. V roce 2018 ji v seriózním vědeckém časopise International Journal of Astrobiology položili dva špičkoví vědci – astrofyzik Adam Frank a klimatolog Gavin Schmidt z NASA.
Svou práci nazvali Silurijská hypotéza (s odkazem na prastarou reptiliánskou rasu ze seriálu Doctor Who). Nechtěli tím dokázat, že Zemi kdysi vládli ještěři v oblecích. Vytvořili naprosto brilantní vědecký myšlenkový experiment, jehož cílem bylo zjistit, jaké stopy po sobě technologická civilizace zanechá v geologickém záznamu. A výsledek je mírně řečeno znepokojivý.
Nejlepší drtič odpadu ve vesmíru
Představte si, že by lidstvo zítra ráno záhadně zmizelo. Jak dlouho po nás zůstanou hmatatelné stopy? Naše mrakodrapy, ocelové mosty a betonové dálnice působí nezničitelně. Ale pro planetu Zemi jsou to jen zrnka písku.
Země je geologicky extrémně aktivní. Tektonické desky se neustále podsouvají jedna pod druhou, sopky přetvářejí povrch, ledovce drtí celá pohoří a eroze maže vše, co vyčnívá. Vědci spočítali, že po pár milionech let se veškerý beton rozpadne na prach, ocel zreziví na červenou hlínu a sklo se obrousí zpět na písek.
Dokonce i plasty, náš nesmrtelný vynález, nakonec degradují. Pokud by na Zemi existovala průmyslová civilizace před 50 nebo 100 miliony let, která by trvala třeba 100 000 let (což je stále mnohem déle, než tu fungujeme my), nenašli bychom po ní ani jedinou cihlu. Žádné ruiny, žádné fosilie se smartphonem v ruce. Geologická guma by všechno dokonale vymazala.
Kde tedy hledat důkazy?
Jak tedy poznáme, že tu někdo byl? Frank a Schmidt upozorňují, že nesmíme hledat fyzické objekty, ale chemické anomálie v prastarých horninách. Musíme hledat takzvané technosignatury.
Když spalujete fosilní paliva (jako to děláme my), měníte poměr izotopů uhlíku v atmosféře, což se nakonec uloží do vrstev sedimentů. Pokud civilizace používala umělá hnojiva, zanechá za sebou anomální vrstvu dusíku. A pokud se nakonec zničila v globální termonukleární válce, zůstane v horninách po celém světě tenoučká vrstva radioaktivního plutonia a syntetických prvků, které v přírodě běžně nevznikají.
Záhada PETM: Byli to oni?
A tady začíná jít do tuhého. Když se geologové podívají do minulosti, přesně na dobu před 56 miliony lety, narazí na událost zvanou Paleocenní-eocenní teplotní maximum (PETM).
Během velmi krátké doby tehdy do atmosféry uniklo obrovské množství uhlíku, globální teplota vystřelila nahoru o 5 až 8 stupňů Celsia a oceány se staly kyselými. Je to absolutně dokonalá ukázka toho, jak bude v geologickém záznamu za 50 milionů let vypadat naše dnešní lidská „klimatická krize“. Vrstva PETM ukazuje přesně ten chemický otisk, jaký by po sobě zanechala vyspělá, fosilní paliva spalující civilizace.
Vědecký konsenzus zní, že PETM bylo způsobeno masivní vulkanickou činností a táním permafrostu. Ale Frank a Schmidt upozorňují na mrazivý fakt: Pokud by to přece jen byla jiná civilizace, vypadalo by to v kameni úplně stejně.
Facka naší aroganci
Silurijská hypotéza neslouží k tomu, abychom začali překopávat pouště a hledali motory do aut po dinosaurech. Její poselství je mnohem hlubší a děsivější.
Ukazuje nám, jak pomíjiví ve skutečnosti jsme. Můžeme létat do vesmíru a štěpit atomy, ale z pohledu planety Země jsme jen tenká vrstva divného uhlíku, která se za pár milionů let ztratí ve skále. Až někdy v daleké budoucnosti, po našem vyhynutí, vyvine evoluce nový inteligentní druh, jeho geologové možná narazí na „naši“ vrstvu. Zapíšou si ji jako zajímavou přírodní anomálii… a půjdou dál, aniž by kdy tušili, že kráčejí po prachu našich kdysi slavných měst.
Pokud vás baví stát na hraně mezi racionálním skepticismem a mrazením v zádech, připojte se k našemu vyšetřování.
Volné verze případů najdete na Spotify.
Ti z vás, kteří se nebojí jít do absolutních detailů a chtějí přístup k plným, necenzurovaným složkám, tajným přílohám a exkluzivním bonusům, jsou vítáni v našem plném archivu na HeroHero.
