Článek
Než se tento víkend v podcastu Protokol 404 vydáme do jednoho z nejděsivějších podzemních labyrintů v Evropě, pojďme si zmapovat anatomii a fenomény světových suterénů. Co o nás naše sklepy vlastně vypovídají?
Sociologie suterénu a hřbitov rotopedů
Zatímco obývací pokoje slouží k reprezentaci, sklepy jsou odrazem naší syrové reality. Sklep je ultimátní hřbitov lidských iluzí. Zcela neoficiální průzkumy domácností ukazují, že drtivá většina světových suterénů funguje jako trvalé odkladiště novoročních předsevzetí. Ztělesněním tohoto fenoménu je zaprášený rotoped, který po dvou týdnech aktivního užívání degradoval na odkládací plochu pro zimní kabáty, než byl s definitivní platností přesunut do tmy.
V našem lokálním kontextu pak sklep představuje i fenomén kulturní. Hláška „Máte sklep? A mohla bych ho vidět?“ z legendární komedie Kulový blesk se od roku 1978 zapsala do české DNA tak silně, že suterén vnímáme jako jakousi podivnou bernou minci kvality života. Ostatně, urbánní sociologové by se pravděpodobně velmi pobavili i nad dalším městským paradoxem – všimli jste si někdy, kolik obchodů s erotickými pomůckami je v evropských městech situováno výhradně v prostorech pod úrovní ulice? Jako bychom ty nejméně konvenční aspekty našich životů podvědomě tlačili hluboko pod zem.
Od koster k záchraně planety
Pokud ovšem opustíme běžné domácnosti, najdeme sklepení, ze kterých běhá mráz po zádech i historikům. Zářným příkladem jsou Pařížské katakomby. Město světla a romantiky stojí na více než třech stech kilometrech podzemních chodeb, které obklopují úhledně vyskládané kosti šesti milionů obyvatel. V 18. století došly Paříži hřbitovy, a tak se mrtví přesunuli do podzemního labyrintu, z nějž je dnes přístupný jen zlomek.
Zcela opačný, a přesto podobně mrazivý účel má nejstřeženější sklep moderní doby – Špicberské globální úložiště semen. Vchod trčící z ledového permafrostu norské tundry vede hluboko do nitra hory, kde leží v absolutním mrazu přes milion vzorků rostlinných semen. Je to pojistka lidstva. Architektura soudného dne. Sklep, do kterého půjdeme, až nahoře zničíme všechno živé.
Zelená anomálie
Rotopedy nás rozesmějí, miliony koster pod Paříží vyvolají respekt a trezor na Špicberkách nás donutí k zamyšlení. Existují ovšem podzemní systémy, které se vymykají veškeré logice a vzbuzují čirou hrůzu.
Představte si druhý největší podzemní labyrint v naší republice. Dvacet pět kilometrů ručně tesaných chodeb. Systém, do kterého se v průběhu druhé světové války hermeticky uzavřela Himmlerova okultní organizace Ahnenerbe. Místo, kde bloudí novináři i vědci. A především místo, kde jedna z chodeb sama od sebe září nepřirozenou, toxicky zelenou barvou, aniž by kdokoli dodnes uspokojivě vysvětlil proč.
Přesně tam se v rámci vyšetřovacího spisu 009 vydáme už tento víkend. Než si pustíte novou epizodu Protokolu 404, dobře si rozmyslete, jestli do toho svého vlastního sklepa nepotřebujete zajít ještě za denního světla.
🎧 Volně přístupné spisy Protokolu 404 naleznete na Spotify.
🔒 Kompletní, necenzurované vyšetřování a bonusy najdete exkluzivně na mém HeroHero. Odkaz na Spotify a na Instagramu @protokol404podcast
