Článek
Na první pohled byl úspěšným podnikatelem, milujícím otcem a oblíbeným členem komunity. Ve volném čase se dokonce převlékal za klauna „Pogo“ a vystupoval na dětských oslavách. Za touto maskou se však skrýval chladnokrevný vrah, který v letech 1972–1978 zavraždil nejméně 33 mladých mužů a chlapců.
Dětství a mládí
John Wayne Gacy se narodil 17. března 1942 v Chicagu. Jeho dětství bylo poznamenáno přísným otcem, který ho fyzicky i psychicky týral. Gacy se snažil získat jeho uznání, ale nikdy se mu to nepodařilo. Kvůli srdeční vadě se nemohl věnovat sportům jako ostatní chlapci, což ještě více prohloubilo jeho izolaci.
V dospělosti se snažil vést normální život. V roce 1964 se oženil a stal se otcem dvou dětí. Přestěhoval se do Iowy, kde pracoval v řetězci restaurací KFC, který vlastnil jeho tchán. Zdálo se, že našel své místo, ale brzy se ukázalo, že pod povrchem skrývá temné touhy.
V roce 1968 byl zatčen za sexuální obtěžování mladého chlapce. I když tvrdil, že je nevinný, byl odsouzen na deset let. Po pouhých 18 měsících byl však propuštěn za dobré chování. Po propuštění se vrátil do Chicaga a začal budovat nový život – podnikal ve stavebnictví a získal si respekt sousedů.
Klaun, který skrýval děsivé tajemství
Gacy se stal aktivním členem místní komunity a často se účastnil charitativních akcí. Jeho oblíbenou zábavou bylo převlékat se za klauna Pogo a vystupovat na dětských oslavách nebo nemocničních akcích. To mu umožnilo získat důvěru lidí a skrýt svou temnou stránku.
Pod maskou úspěšného podnikatele se ale skrýval psychopatický vrah. Mezi lety 1972 a 1978 unesl, mučil a zavraždil nejméně 33 mladých mužů a chlapců. Své oběti lákal pod záminkou práce ve své stavební firmě. Jakmile získal jejich důvěru, omámil je nebo je přinutil nasadit si pouta. Následovalo brutální mučení a nakonec udušení.
Skrytá hrůza v jeho domě
Většinu svých obětí Gacy pohřbil pod svým domem v Norwood Parku na předměstí Chicaga. Malé sklepení jeho domu se postupně změnilo v masový hrob. Když už nebylo místo, začal těla házet do řeky Des Plaines.
Policie se o něj začala zajímat v roce 1978, kdy zmizel 15letý Robert Piest. Poslední místo, kde byl viděn, byla právě Gacyho firma. To vedlo k vyšetřování, které odhalilo děsivou pravdu – během prohlídky Gacyho domu bylo nalezeno 29 těl pohřbených pod jeho podlahou.
Soudní proces a rozsudek
V roce 1980 byl Gacy souzen za vraždu 33 lidí. Jeho obhajoba se snažila argumentovat tím, že byl nepříčetný, ale soud ho uznal plně zodpovědným za své činy. Po krátkém procesu byl odsouzen k trestu smrti.
Gacy strávil 14 let ve vězení, kde maloval obrazy klaunů a pokoušel se získat příznivce, kteří by bojovali za jeho nevinu. To se mu však nepodařilo. Dne 10. května 1994 byl popraven smrtící injekcí. Jeho poslední slova byla chladnokrevná: „Kiss my ass“ („Polibte mi zadek“).
Psychologický profil
Gacy byl typickým příkladem psychopata – byl manipulativní, bezcitný a neměl žádnou empatii vůči svým obětem. Na veřejnosti se dokázal dokonale přetvařovat, což mu umožnilo skrývat svou pravou povahu po mnoho let.
Podle psychologů měl Gacy silné sadistické sklony a zároveň hluboký vnitřní konflikt spojený s jeho sexualitou. Nenávist k sobě samému přenesl na své oběti, které zneužíval, mučil a nakonec zavraždil.
Dědictví hrůzy
Příběh Johna Waynea Gacyho zůstává jedním z nejděsivějších případů v kriminalistické historii. Jeho případ vedl k zásadním změnám v americkém trestním právu a vyšetřovacích metodách. Policie se po jeho dopadení začala více zaměřovat na prevenci podobných zločinů a lepší sledování pohřešovaných osob.
Gacyho jméno se stalo synonymem pro zlo skryté pod maskou normálnosti. Jeho příběh je varováním, že i ti, kteří působí jako obyčejní lidé, mohou skrývat nejtemnější tajemství.
Závěr
John Wayne Gacy nebyl jen vrah – byl to symbol noční můry ukryté za úsměvem klauna. Jeho příběh dodnes fascinuje a děsí zároveň. Jak mohl někdo tak dokonale skrývat své zločiny? A kolik dalších lidí jako on se pohybuje mezi námi, aniž bychom o nich měli tušení?
Případ Gacyho je nejen děsivý, ale také nám připomíná, že zlo může mít mnoho tváří – a někdy se může skrývat i za maskou veselého klauna.
